Č. 3503.

Státní zaměstnanci:* Pokud jde o propočítání služební doby podle zák. č. 222/1920, nelze dobu zdravotní dovolené stavěti na roven sproštění od konání vojenské služby válečné ve smyslu § 14 zák. č. 230/1920, resp. § 12 nař. č. 666/1920.
(Nález ze dne 22. dubna 1924 č. 10504/1923).
Věc: Jaroslav H. v Praze proti ministerstvu financí o přiznání výhod zákona č. 230/20 a započítání doby dovolené.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dne 2. června 1920 a 7. srpna 1920 podal st-l k min. fin. žádosti, kterými se domáhal přiznání výhod podle zák. ze 7. dubna 1920 č. 230 Sb. započtením vojenské služby, a to i »osvobozené«, a odůvodňoval je tím, že konal vojenskou službu od 11. května 1916 do 23. září 1916 a od 2. května 1917 do 9. února 1919, ale nekonal ji dobrovolně a v zápolí, v takovém postavení, že by z důvodů hospodářských nezasluhoval ohledů; žádost do civilní služby podal dne 30. ledna 1919 a přestoupil z vojenské služby bezprostředně do služby státní jako berní praktikant k bernímu úřadu v K. dne 9. března 1919.
Podáním z 3. prosince 1921 žádal st-l zem. fin. řed. v Praze, aby mu dodatkem k výn. z 11. listopadu 1921 o propočítání služební doby byla podle zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. započítána také ještě vojenská služba od 9. listopadu 1918 do 12. března 1919, kdy pro chorobu byl na dovolené, nejsa jinak sproštěn služby vojenské, dále pak aby mu cestou milosti byla započtena též doba od 14. března 1916 do 2. května 1917, kdy byl sproštěn služby vojenské k vedení hospodářství svého otce, který konal také službu vojenskou.
Při svém výslechu dne 11. října 1921 u berní správy II. v Praze uvedl na vysvětlenou, že byl do čsl. branné moci převzat dnem 28. října 1918, kdy právě jako vojín byl léčen ve vinohradské všeob. nemocnici (kam byl transferován 29. září 1918 z posádkové nemocnice v Praze), dne 9. listopadu 1918 byl z nemocnice propuštěn a dána mu 3 měsíční zdravotní dovolená, která končila 9. února 1919, ale dne 10. února 1919 udělena mu další dovolená 21 denní, která končila 4. března 1919. Během této dovolené bylo mu (27. února 1919) doručeno vyřízení o přijetí do státní služby a byl přidělen k bernímu úřadu do N., na žádost svou však přidělen pak do K., kdež nastoupil službu 11. března 1919. Byl prý tedy v době od 28. října 1918 v aktivní službě vojenské jednak ve vinohradské nemocnici, jednak jako rekonvalescent na dovolené, z níž nastoupil civilní službu státní dle daného mu pokynu dne 11. března 1919 u berního úřadu v K. Vojenské služby byl sproštěn na požádání tohoto berního úřadu teprve 3. května 1919.
Žádost st-lova z 3. prosince 1921 byla výn. zem. fin. řed. ze 4. ledna 1922, pokud šlo o započtení doby od 14. září 1916 do 2. května 1917 a od 9. listopadu 1918 do 12. března 1919, zamítnuta proto, že žadatel v době té nekonal činnou vojenskou službu válečnou, bylť od ní sproštěn a po 9. listopadu 1918 ji už nenastoupil (§ 12, odst. 3 nař. č. 666 Sb. z r. 1920). Žádosti o započtení doby od 14. září 1916 do 2. května 1917 v cestě milosti nevyhověno pro nedostatek zákonných důvodů.
Stížnosti jeho na tento výn., v níž st-l trval na tom, že má nárok na započítání doby od 9. listopadu 1918 do 12. března 1919 a opětoval žádost o započítání doby od 14. září 1916 do 2. května 1917 cestou milosti, žal. min. nař. rozhodnutím nevyhovělo vzhledem k ustanovení odst. 3, § 12 vlád. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., dle něhož nelze započítati dobu, po kterou byl zaměstnanec sproštěn od konání vojenské služby. Zároveň zamítlo také žádost jeho za poskytnutí výhod podle zák. č. 230/20 a to vzhledem k ustanovení § 8 t. zák., ježto se st-l, byv dne 9. listopadu 1918 propuštěn na dovolenou, neucházel nejdéle do 1 měsíce o přijetí do civ. služby státní.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Žal. min. zamítlo žádost st-lovu za povolení výhod podle § 8 zák. č. 230/1920 proto, že st-l, byv dne 9. listopadu 1918 propuštěn na dovolenou, neucházel se nejdéle do 1 měsíce o přijetí do civilní služby státní.
Tento důvod zamítací nemůže však býti uznán za správný.
St-l nebrojí sice výslovně proti správnosti skutkového podkladu tohoto důvodu, ale opírá — jak to činil již ve své žádosti — svůj nárok s poukazem na znění cit. § 8 o skutečnost, že bezprostředně přešel ze služby vojenské do civilní služby státní a že tedy právo na výhody ony má. Zmíněný § 8 zák. č. 230/20 uvádí mimo jiné jako podmínku pro přiznání výhod, že se žadatelé ucházeli o přijetí do praxe u stát. civ. úřadů nejdéle do měsíce po přeložení do neaktivního stavu, nebo že bezprostředně přejdou ze služby vojenské do služby civilní. Stačilo by tedy dle toho k založení st-lova nároku na výhody — i kdyby se byl skutečně neucházel do měsíce po přeložení do neaktivního stavu o přijetí do praxe — jen když bezprostředně přešel ze služby vojenské do služby civilní.
Opřel-li proto žal. úřad své rozhodnutí toliko o fakt, že se st-l do měsíce po přeložení do neaktivního stavu neucházel o přijeti do praxe u civ. úřadu státního, a nezabýval se vůbec zkoumáním oprávněnosti tvrzení st-lova. že bezprostředně přešel ze služby vojenské do civilní služby státní — přes to, že zák. č. 230/20 v § 8 nárok na výhody spojuje alternativně se splněním jedné nebo druhé z těchto podmínek, nutno míti za to, že tak učinil, sveden jsa nesprávným právním názorem, že k zamítnutí nároku st-lova stačí již pouhý nedostatek včasného podání žádosti, a bylo proto nař. rozhodnutí v tomto směru zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Pokud jde o propočítání doby služební podle zák. č. 222/1920, a vlád. nař. č. 666/1920, nutno především konstatovati, že se nss může zabývati otázkou zákonitosti nař. rozhodnutí toliko potud, pokud se vztahuje na dobu od 9. listopadu 1918 do 12. března 1919, kdy byl st-l na zdravotní dovolené, neboť doby od 14. září 1916 do 7. května 1917, kdy byl vojenské služby sproštěn k vedení hospodářství svého otce, se stížnost k nss podaná netýče a také by se ani týkati nemohla, když se st-l, jak dle původní žádosti tak i dle odvolání ucházel o zaplacení její toliko cestou milosti.
St-l trvá na tom, že mu vojenská služba po dobu, po kterou požíval zdravotní dovolené, musí býti započítána, protože i zdravotní dovolená je činnou službou vojenskou, a st-l nebyl v době té od konání vojenské služby zproštěn. Podle § 12, odst. 3 vl. nař. č. 666/20, jehož se žal. úřad pro svůj zamítavý výrok dovolává, nezapočítává se z vojenské služby doba, po kterou byl zaměstnanec od konání vojenské služby válečné zproštěn. Žal. úřad. klada váhu na slovo »konání« (vojenské služby), má za to, že nárok st-lův na započtení zdravotní dovolené, v níž válečnou službu vojenskou po rozumu cit. § 12 vl. nař. č. 666/20 a § 14, odst. 1. zák. č. 230/20 de facto nekonal, není odůvodněn.
Nss nemohl názoru tomu přisvědčiti. Neboť nehledě k tomu. že cit. předpis vl. nař. č. 666/20 mluví výslovně o zproštění od konání vojenské služby válečné, kdežto při pouhé dovolené o takovém »zproštění« není řeči, že tedy již sám doslov § 12, odst. 3 cit. nař. nenasvědčuje správnosti výroku žal. úřadu, nelze předpis ten vzhledem k běžnému významu slova »zproštění« vykládati jinak, nežli že nedopouští započítati onu dobu, po kterou byla vojenská osoba ze zvláštních důvodů, hlavně v záímu veřejném od konání služby vojenské osvobozena, ač k ní byla jinak plně způsobilá. Kde však osoba vojenská nekoná službu vojenskou jen proto, že to nedovoluje její zdravotní stav, kde tedy nejde o nějaký akt skutečného osvobození od služby, nýbrž o pouhé opatření vojenské správy, kterým se osobě vojenské z důvodu dočasné nemožnosti konání služby dovoluje, aby se ze svého služebního místa vzdálila za účelem dalšího utvrzení svého zdraví (zdravotní dovolená) — tam cit. předpis vlád. nař. č. 666/20 uplatniti nelze.
Vychází-li nař. rozhodnutí z jiného právního názoru, je tento zřejmě mylný a nutno i druhou část rozhodnutí toho, pokud odpírá st-l i započítati dobu vojenské služby od 10. listopadu 1918 do nastoupení berní služby, zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 3503. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1075-1078.