NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 5015.

Výnos ministerstva železnic ze dne 12. ledna 1922, čís. 66 900-I/3 nevztahuje se na službu v okresní nemocenské pokladně. Výnosem ministerstva železnic, jímž bylo v konkrétním případě rozhodnuto o započítání let, není soud vázán. Služba u okresní nemocenské pokladny jest službou veřejnou. Jest služba tato rovnocennou službě u dráhy?
(Rozh. ze dne 5. května 1925, Rv I 468/25.)
Žalobu, jíž domáhal se vrchní oficiál státních drah na československém eráru, by mu byla do služby u státních drah započtena léta, ztrávená u okresní nemocenské pokladny, procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Soud zjistil, že žalobcovu žádost o započtení služební doby, ztrávené u okresní nemocenské pokladny, do celkové služby ztrávené u státních drah zamítlo ředitelství státních drah a limine z těchto důvodů: »Vykazované zaměstnání u okresní nemocenské pokladny není co do výkonu rovnocenné se službou u dráhy a tato z ní netěží.« V základě předkládací zprávy o stížnosti žalobcově na ministerstvo železnic zjistil soud, že tato obsahuje slovně totéž jako zamítací výnos, že výnos ministerstva železnic zní: »Stížnost se zamíta z důvodů uvedených v tamní zprávě ze dne 20. března 1924.« V základě výměru, které po té vydalo ředitelství státních drah, zjistil soud, že v něm oproti slovnému znění zamítacího usnesení jest vsunuto slovo: »soukromé« zaměstnání u okresní nemocenské atd. Z toho jde, že dráha v prvém případu nerozlišovala, v druhém uvedla předchozí zaměstnání žadatelovo jako soukromé. V tom směru ale stalo se tak neprávem. Okresní nemocenské pokladny uvedeny byly v život zákonem ze dne 30. března 1888, čís. 33 ř. zák. na základě státu příslušející péče o blaho dělnictva a o povinné zajištění dělníků pro případ jich onemocnění (§ 12). Na zřízení okresních nemocenských pokladen a jich činnost mají vliv politické úřady státní. Stanovy okresních nemocenských pokladen zřizuje politický úřad, který při zřízení a změně své potřebí má schválení zemské politické správy, okresní nemocenská pokladna sama podléhá státnímu dozoru (§ 14, 19, 39). Potrestání přestupků, uvedených v §§ 67 a 68 přináleží politickému úřadu (§ 69 a 70). I obce jsou povinny spolupůsobiti (§ 73). Z toho vyplývá, že při okresních nemocenských pokladnách jde o zájem veřejnoprávní, že takové pokladny jsou institucí veřejného práva. Proto také orgány takové pokladny pokládány jsou za úřední osoby, stojící pod ochranou §u 68 tr. zák. Činnost úředníka okresní nemocenské pokladny je tedy povahy veřejnoprávní, je službou veřejnou a jí na roveň postavenou, a má tu místa ustanovení §u 15 a nikoliv §u 16 prov. nař. ze dne 22. prosince 1920, čís. 666 sb. z. a n. § 15 zní: Veřejná služba a služba jí na roveň postavená budiž započtena plně, pokud je rovnocenná co do výkonu i vzdělání, předepsaného pro civilní státní službu, o niž jde. Zbývá tedy jen ještě otázka, zda služba, o jejíž započtení jde, má právě uvedené náležitosti. V onom směru rozhodlo ministerstvo železnic záporně. Na základě svého organisačního statutu ze dne 21. ledna 1896, čís. 16 ř. zák. § 6, bod 2 a další vyhraženo ministerstvu železnic, by ve své vlastní pravomoci rozhodovalo o základních zařízeních služby železniční, vydávalo, měnilo instrukce, normalie a pod., zásadně upravovalo vztah správy železniční a její orgánů k ostatním odvětvím státní správy, vyřizovalo všechny záležitosti, jež týkají se zákonů železničních jako celku a konečně veškeré záležitosti personální, a dle §u 17 může vyřízení přenésti i na jednotlivá ředitelství dle svého volného uvážení. Ministerstvo železnic rozhoduje samo ve své vlastní pravomoci o tom, zda a které odvětví jiné státní služby nebo jí na roveň postavené je rovnocenné s jejím. Takové jeho rozhodnutí ale přezkoumání soudnímu nepodléhá. Rozhodlo-li ministerstvo železnic u žalobce, že jeho zaměstnání u okresní nemocenské pokladny není co do výkonu rovnocenným se službou u dráhy, je toto rozhodnutí konečným a právně závazným i pro soud. § 15 cit. nař. ustanovení »o těžení« z dřívějšího zaměstnání nemá a proto obrat uvedený v zamítacím výnosu: »a tato z ní netěží« je bez významu. Soud může pouze přezkoumávati, zda dráha porušila v tom kterém případě zákon čili nic. Z toho, co výše uvedeno, jde, že tu zákon nijak nebyl porušen. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Ve věci samé jde vlastně jenom o to, zda rozhodnutí o rovnocennosti služby odvolatele u nemocenské pokladny s jeho nynější službou spadá jedině do kompetence ministerstva železnic čili nic. V tom směru jest však rozhodným ustanoveni §u 6 a násl. organisačního statutu ministerstva železnic ze dne 25. ledna 1896, čís. 16 ř. zák., které vymezuje právě obor působnosti tohoto ministerstva a stanoví mezi jiným, že vyhraženo jest tomuto ministerstvu, by ve své vlastní pravomoci rozhodovalo veškeré personální záležitosti. Že žádost odvolatele o započtení let u okresní nemocenské pokladny do jeho nynější služební doby jest otázkou čistě personální, o tom zajisté nemůže býti pochybnosti. Když tomu tak, jest oprávněno jedině ministerstvo železnic tuto otázku ve vlastní působnosti řešiti, důsledkem čehož i rozhodnutí ministerstva železnic v tomto směru vydané víže též soud. Když tedy ministerstvo železnic rozhodlo, že zaměstnání u nemocenské pokladny není co do výkonu rovnocenným se službou u dráhy, nejsou splněny podmínky §u 15 prov. nař. ze dne 22. prosince 1920, čís. 666 sb. z. a n. pokud jde o započítatelnost služby odvolatelem dříve konané do služby jím nyní zastávané a tím odňat jest právní základ žalobního nároku.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc Divému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání nelze upříti oprávněnosti již proto, že věc byla po stránce právní nesprávně posouzena (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Dlužno rozeznávati všeobecné výnosy ministerstva železnic na základě §u 6 organisačního statutu ze dne 21. ledna 1896; čís. 16 ř. zák. a výnosy, jimiž ministerstvem železnic rozhodnut byl jednotlivý případ. Výnosy oné skupiny nepodléhají soudnímu přezkumu a jsou naopak závazny i pro soudy, pokud autoritativně vykládají prováděcí nařízení, o které tu jde (čís. 666 sb. z. a n. z roku 1920). Takovým výnosem je výnos ministerstva železnic ze dne 12. ledna 1922 čís. 66 900-I/3, jímž bylo rozhodnuto s konečnou platností, že účetní služba v peněžních ústavech není co do výkonu rovnocennou se službou železniční, jenž se však nehodí na tento případ, kde nejde o službu účetní v peněžním ústavu, nýbrž v okresní nemocenské pokladně, pročež žalovaný erár neprávem naň poukazuje. Ale výnos ministerstva železnic ze dne 5. dubna 1924, jímž byla zamítnuta žalobcova stížnost do propočítání služební doby, poněvadž jeho reklamované soukromé zaměstnání v okresní nemocenské pokladně není co do výkonu rovnocenné se službou u dráhy a správa státních drah z něho nikterak netěží, není všeobecným výnosem ve smyslu §u 6 organisačního statutu, pokud se týče neobsahuje autoritativního výkladu otázky, zde v prvé řadě sporné, zda služba účetní v okresní nemocenské pokladně je službou ve smyslu vládního nařízení ze dne 22. prosince 1920, čís. 666 sb. z. a n., rovnocennou co do výkonu se službou železniční, nýbrž jest jen rozhodnutím, jímž byla vyřízena žalobcova stížnost. Takový výnos (správně rozhodnutí) ministerstva železnic, učiněný v jednotlivém případě, není odňat soudnímu přezkumu. Naopak náleží soudům v takovémto případě rozhodovati o tom, zda důvody zamítnutí spočívají na pravdivém skutkovém podkladě a zda vůbec mohou oduvodniti zamítnutí žalobního nároku. Při tomto přezkumu výnosu ze dne 5. dubna 1924 se především objevuje, že služba, jejíž započítání žalobce se domáhá, není službou soukromou, jak ministerstvo železnic ve výnosu tom předpokládá (§ 16 prováděcího nařízení), nýbrž službou veřejnou (§ 15 tohoto nařízení), jak správně vyložil již prvý soud. Stačí odkázati na dotyčné důvody rozsudku prvého soudu, jsoucí v souladu s plenárním usnesením bývalého Nejvyššího soudu vídeňského ze dne 12. dubna 1892, čís. 4215 úř. sb. víd. čís. 1533 a s judikaturou jemu následující (úř. sb. víd. čís. 3228), od které se odchýliti ani dovolací soud neměl příčiny. Nezáleží proto na tom, že stát, pokud se týče správa státních drah ze služby této snad netěží, a nelze proto s poukazem na tuto okolnost zamítnouti žalobcovu žádost za započítání služební doby ztrávené ve službě té. Pokud jde o druhý důvod, jenž vzhledem k ustanovení §§ 15 a 16 vládního nařízení ze dne 22. prosince 1920, čís. 666 sb. z. a n. sám o sobě by byl dostatečným pro zamítnutí žalobcovy žádosti, že účetní služba, již konal žalobce v okresní nemocenské pokladně, není co do výkonu rovnocennou s jeho službou u dráhy, dlužno vycházeti z toho, že rovnocennou ve smyslu tohoto vládního nařízení jest služba, která se rovná veřejné službě státní (téhož oboru) jak co do rozsahu, tak co do obsahu, tedy jak kvalitativně, tak kvantitativně (Boh. čís. 2484 a 3198 adm.). Než ve směru tom neobsahuje napadený rozsudek skutkového zjištění, zejména není zjištěno, jak a po kterou denní dobu byl žalobce zaměstnán v okresní nemocenské pokladně, a jak tomu jest u čsl. státních drah, najmě pak, jaké povahy jest účetní služba v okresní nemocenské pokladně a jaké u čsl. státních drah, takže dovolacímu soudu nebylo možno, by porovnal tyto služby, a, maje na zřeteli výnos ministerstva železnic ze dne 24. září 1921, čís. 53 924, uveřejněný ve věstníku ministerstva železnic čís. 43 z roku 1921 pod čís. 93 (§§ 8, 9) a výklad k těmto ustanovením strana 146, 147, učinil závěr, pro rozhodnutí této právní rozepře potřebný, o rovnocennosti těchto služeb co do výkonu.

Citace:

č. 5015. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 880-883.