NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 4945.

Pojistné premie, splatné již v době před zahájením vyrovnacího řízeni, nelze považovati za výsadní pohledávky ve smyslu §u 23 vyr.řádu, třebaže mají se předem zapraviti za období, spadající již do vyrovnacího řízení.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1925, Rv I 459/25.)
Žalobce byl právoplatně odsouzen zaplatiti žalované pojišťovně pojistné 2115 Kč 70 h za období od 23. března 1923 do 23. března 1924 podle pojišťovací smlouvy, kterou byl žalobce sjednal se žalovanou dne 19. března 1923. Dne 18. dubna 1923 bylo zahájeno o žalobcové jmění vyrovnací řízení, jež skončilo vyrovnáním na 40%. Na pojistné, jež vzrostlo o 932 Kč 72 h útrat, zaplatil žalobce 1 305 Kč. Ohledně zbytku pojistného a útrat vedla žalovaná exekuci, proti níž vystoupil žalobce žalobou o zrušení exekuce, jíž procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud žalobě vyhověl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Ve zřetel přichází otázka, v níž se nižší soudy od sebe rozcházejí, totiž, zda vyrovnáním žalovaného, jež bylo zahájeno dne 18. dubna 1923 a právoplatně uskutečněno dnem 18. března 1924 přijetím 40% ní vyrovnací kvóty, byla pohledávka žalované pojišťovny, záležející v pojistné premii, splatné dne 23. března 1923 předem na rok, dotčena, takže by žalované stejně jako ostatním jiným věřitelům žalobce jako tehdejšího vyrovnacího dlužníka příslušel jen nárok na vyrovnací kvótu (§ 53 vyr. řádu). Dovolání nelze přiznati úspěchu a iest schváliti rozhodnutí soudu odvolacího. Dovolatelka poukazuje na to, že pojistná premie platila na celé příští jednoroční období až do 23. března 1924, že ona tedy byla ve smluvním závazku k výplatě pojistné náhrady, kdyby se byla pojistná příhoda udála, až do této doby, a míní, že vzhledem na to jest pojistnou premii jako nárok ze vzájemné smlouvy pokládati za pohledávku přednostní, dovolávajíc se při tom na zásady zdejšího rozhodnutí sb. n. s. čís. 3621. Leč případ, jehož se rozhodnutí to týká, liší se od případu projednávaného již tím, že v onom šlo o pojistnou premii, splatnou teprve za řízení vyrovnávacího, kdežto v tomto případě byla pojistná premie splatna již před zavedením vyrovnacího řízení. Aby pohledávka ta jako nárok ze vzájemné, dosud nesplněné smlouvy byla uznána za pohledávku výsadní, pro to neobsahuje zákon nijaké opory. Které pohledávky pokládati jest v řízení vyrovnacím za výsadní, stanoví § 23 vyr. řádu a to výčetmo a nikoli pouze příkladmo. Nároky ze vzájemných smluv nelze za pohledávky výsadní v řízení vyrovnacím uznati ani obdobou §u 46 (3) konk. řádu, jak vysvítá z motivů (Pamětní spis strana 162), v nichž se výslovně uvádí, že ve vyrovnacím řízení došly jen útraty řízení, jakož i daně podobného postavení jako pohledávky (roz. dluhy) podstaty v úpadku a že proto ien tyto jsou zařaděny mezi výsadní pohledávky (§ 23 čís. 1 vyr. řádu), k nimž přidružují se pak pohledávky, jež by v úpadku byly konkursními pohledávkami I. а II. třídy (§§ 23 odst. 2—5 vyr. řádu a § 51 a 52 konk. řádu). Tím je tedy tato obdoba přímo vyloučena. V témž smyslu soudí i Lehman: Komentář II. str. 101, že pohledávky (dluh) podstaty dle §u 46 čís. 3 a a 4 konk. řádu nemohou ve vyrovnacím řízení vzati býti v ohled, ježto (vyrovnacímu) dlužníku zůstavá právo disposiční a § 21 a násl. konk. ř., jednají o vstoupení správce ve vzájemné smlouvy, nemohou býti upotřebeny ve vyrovnacím řízení. Důsledkem toho nemůže býti použito ani §u 46 (3) konk. řádu, který jedná právě o nárocích z těchto vzájemných smluv, v něž správce vstoupil. Vzhle- dem k těmto předpisům zákona nelze ovšem dbáti hledisk právní slušnosti, na něž dovolání poukazuje, v případech pojistných premií tím méně, ježto pojišťovny mají ve stanovách (podmínkách) pojišťovacích z pravídla výhrady pro případ neplacení premií anebo aspoň mají rozsáhlou možnost se výhradami takovými náležitě zajistiti, nehledě ani ku zvláštnímu, na takové případy právě myšlenému předpisu §u 21 zákona o pojišťovací smlouvě, jenž požívá již moci zákona.

Citace:

č. 4945. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, číslo/sešit 4945, s. 771-773.