NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 1194.

Ze všeobecného prohlášení škůdce, že škodu nahradí, nabývá ten, kdo skutečně byl poškozen, práva, domáhati se náhrady, byť by ho škůdce, čině prohlášení, nebyl znal.
(Rozh. ze dne 20. září 1921, Rv II 157/21.) Kočí žalovaného vjel neopatrně do výkladní skříně krámu a roztříštil ji. Žalovaný dostavil se ihned po té do krámu a prohlásil přítomné tam nájemkyni Marii J-ové, že veškerou škodu nahradí, s čímž Marie J-ová souhlasila, a oznámila to vlastníku domů, jenž pak nahradil náklad zasklení skříně, a domáhal se po té na žalovaném náhrady škody. Žalobě bylo soudy všech tří stolic vyhověno, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovaný, odporuje správnosti právního názoru odvolacího soudu (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), popírá žalobcovu aktivní legitimaci a tvrdí dále, že prohlášením jeho k Marii J-ové nebyla uzavřena smlouva ve prospěch žalobce jako osoby třetí dle § 881 obč. zák., zejména proto, že žalobcova osoba nebyla při jednání s Marií J-ovou ani jmenována, ani blíže určena. V prvé řadě zodpověděti sluší otázku, zdali skutečně došlo mezi spornými stranami k smlouvě ve smyslu § 882 odstavec druhý obč. zák., neboť v kladném případě nebude více nutno uvažovati o aktivní legitimaci žalobcově. Zjištění, provedená prvním soudem, zůstala v řízení odvolacím nezměněna. Dle těchto zjištění prohlásil žalovaný k Marii J-ové hned po nehodě přihodivší se jeho kočímu, že škodu nahradí, neprohlásil však, komu ji nahradí, zejména ne, že ji nahradí Marii J-ové. K tomu sluší uvésti, že strážník P. dle své výpovědi otázal se před žalovaným Marie J-ové, zdali je s tím srozuměna, načež ona prohlásila, že věc je tím vyrovnána. Nesporno je dále, že rozbitím výkladní skříně poškozen byl žalobce, jako vlastník domu, a že Maric J-ová sdělila s ním uvedené prohlášení žalovaného. Těmito skutečnostmi je nárok žalobní ve smyslu odstavce prvého a druhého § 881 obč. zák. odůvodněn. Prohlášení žalovaného nelze rozuměti jinak, než že úmyslem jeho bylo nahraditi škodu, způsobenou kočím, a to poškozenému, ne snad Marii J-ové, přes to, že žalovaný se k ní tak prohlásil, neboť jinak byl by výslovně prohlásil, že škodu nahradí, t. j. pouze jí. Vzhledem k uvedenému všeobecnému prohlášení nebylo ke vzniku nároku žalobcova ve smyslu § 881 odstavec druhý obč. zák. třeba, aby žalovaný byl někoho výslovně jmenoval anebo vyřkl, že škodu nahradí poškozenému, neboť podle § 914 obč. zák. není pochybnosti o tím, že žalovaný měl při tom na mysli pouze toho, komu škoda byla způsobena, byť i žalobce neznal. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že dle svědectví S-ové zanechal v závodě navštívenku a požádal strážníka, aby škody nezjišťoval, že on ji nahradí. Tímto prohlášením žalovaného k Marii J-ové, jež bylo jí přijato, nabyl žalobce, v jehož prospěch prohlášení to, jak z povahy věci je patrno, bylo učiněno (§ 881 odstavec druhý obč. zák.), práva, domáhati se na žalovaném náhrady škody, k níž tento se zavázal, a je tím odůvodněn nárok žalobní, jehož výše sporna není.

Citace:

č. 1194. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 614-615.