NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Čís. 6357.

Odevzdání vydražené nemovitosti výkonným orgánem vydražiteli nemá místa, vyklidí-li dlužník nemovitost včas dobrovolně nebo vydražitel jako zatímní správce jest již v držbě nemovitosti a není třeba dalších opatření k vyklizení nemovitosti dlužníkem. Odevzdání jest však třeba, jestli vydražitel má sice zatímní správu domu, není však v držbě bytu povinného.
(Rozh. ze dne 12. října 1926, R 1 862/26.)
Návrhu vydražitelky, by byla jí odevzdána vydražená nemovitost a by byla podle §§ 156 a 349 ex. ř. uvedena v držbu bytu, obývaného povinnou, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Vydražitelka, splnivši všechny dražební podmínky, zakročila o odevzdání vydražené nemovitosti, zejména o uvedení v držbu bytu povinnou ve vydraženém domě obývaného. První soud návrhu vyhověl, rekursní soud jej zamítl a to, jak se v napadeném usnesení uvádí, z toho důvodu, že navrženého odevzdání vydraženého domu, najmě bytu povinné, není prý třeba, protože vydražitelka ve svém návrhu ani netvrdila, že se povinná zdráhá dům a byt dobrovolně odevzdali, pokud se týče vyklidí ti, a mimo to vydražitelka, majíc jej od 30. září 1925 v zatímní správě, jest již v držbě domu. Tyto důvody napadá vydražitelka nikoli neprávem. Rekursnímu soudu jest sice v tom přisvědčiti, že odevzdání vydražené nemovitosti má se státi výkonným orgánem jen tenkráte, je-li toho třeba (§ 349 ex. ř.), tudíž že odevzdání místa nemá, jak se uvádí ve vysvětlivkách ministerstva sprav, k §u 156 ex. ř., když dlužník nemovitost včas sám dobrovolně vyklidí nebo vydražitel jako zatímní správce jest již v držbě nemovitosti a dalších opatření k vyklizení nemovitosti dlužníkem není třeba, ale tyto předpoklady v případě, o který se jedná, nejsou splněny. Dlužnice vydražený dům neodevzdala, najmě svůj byt, o který se hlavně a vlastně jen jedná, nevyklidila. Podle jejího chování také se na dobrovolné odevzdání bytu u ní ani počítati nedá. Tomu nasvědčuje usilovné bránění se dlužnice dražbě domu, její domáhání se zastavení exekuce, pokud se týče odkladu dražby, její odpor proti příklepu a předem již podané návrhy na odklad vyklizení. Nelze také říci, že vydražitelka, majíc zatímní správu domu, jest již v držbě domu, takže dalšího opatření není již zapotřebí. V držbě bytu povinné ještě není a toho dosaženo býti má žádaným odevzdáním domu. Z důvodů rekursním soudem uvedených vydražitelce odevzdání vydráženého domu a bytu dlužnice odpírati nelze; pokud dlužnice ještě jiné důvody v rekursu uváděla, totiž nedostatek oprávnění vydražitelky к dotyčnému návrhu, vzhledem k mezitím nastalé změně ve vlastnictví domu následkem jeho prodeje, rekursní soud dotyčný důvod případně vyvrátil a proto nezbylo, než dovolacímu rekursu vydražitelky vyhověti a změnou napadeného usnesení obnoviti usnesení prvního soudu, jímž návrhu vydražitelky bylo vyhověno. Jen tolik jest ještě k poukazu dlužnice v jejím rekursu, že prý ji nástupce vydražitelky ve vlastnictví domu v bytě trpí jako nájemnici, uvésti, že tato okolnost požadovanému odevzdání domu a bytu na závadu by nebyla a mimo to jde o okolnost, k níž jako k novotě přihlížeti není přípustno (§§ 482 a 520 c. ř. s. a § 78 ex. ř.).

Citace:

č. 6357. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 393-394.