NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Čís. 4584.

Smlouva, jíž bytové družstvo přidělilo svému členu byt v družstevním domě, jest smlouvou nájemní. Tím, že představenstvo družstva neřídilo se při přídělu zásadami pro přidělování, nestala se smlouva neplatnou.
V tom, že přidělený byt byl zatím přenechán třetí osobě, nelze spatřovati nemožnost plnění.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1925, Rv II 37/25.)
Žalované bytové družstvo přidělilo žalobci, tehdy svému členu, byt v prvém poschodí, později však zrušilo tento příděl a přidělilo byt Štěpánu Sch-ovi. Žalobě, domáhající se odevzdání bytu, procesní soud prvé stolice vyhověl. Důvody: Soud má za to, že představenstvo družstva platně a závazně ve smyslu ustanovení jednacího řádu a pravidel pro přidělování (pronajímání) bytů nabízelo žalobci sporný byt, určujíc při tom nájemné a že žalovaný nabídku tu přijal tím, že do schůze dne 28. března 1924 se dostavil a tam vyslovil své přání ohledně zařízení bytu v přítomnosti 2 členů představenstva žalovaného družstva, totiž že tímto konkludentním jednáním dal zřetelně na jevo svou vůli, přijati nabídku (§ 863 obč. zák.). Tím byla uzavřena mezi stranami ve smyslu §u 1090 obč. zák. smlouva nájemní, od které strana žalovaná nemohla již jednostranně ustoupiti, i když strana žalovaná snad ohledně předpokladu přidělení bytu, totiž o tom, je-li žalobce starším členem než Štěpán Sch., byla v omylu. Omyl ten netýká se předmětu smlouvy ani důležité jeho vlastnosti, nýbrž jest to omyl v motivu, jenž nemá tu žádného vlivu (§ 901 obč. zák.), nehledě ani k tomu, že tento omyl strana žalovaná zavinila sama, majíc možnost nahlédnouti do dotyčných zanášek v knize protokolní, kdežto žalobce tento omyl nemohl tehdy věděti. Že podle §u 8 pravidel při pronajímání bytů může se s jednotlivými členy družstva, kterým byl byt v domě družstevním přidělen, uzavříti zvláštní smlouva nájemní dle schváleného formuláře, usnesla-li se na tom valná hromada, nepadá tu na váhu, poněvadž tím si strana žalující nevyhradila pro podobné smlouvy formy písemní (§ 884 obč. zák.), naopak vyplývá z § 3, 4, 5 pravidel, že zadání bytu jest ponecháno představenstvu družstva a to po provedeném řízení přidělovacím bez zachování nějaké formy a není třeba uzavření zvláštní smlouvy nájemní podle schváleného formuláře ve smyslu §u 8 pravidel, nýbrž je tento způsob uzavření nájemní smlouvy pouze možným, ale nikoliv nutným. K námitce, že žalobce z družstva byl vyloučen dne 25. července 1924, nelze přihlížeti, poněvadž byt mu byl přidělen, dokud byl členem družstva, a pozdější jeho vyloučení mohlo by jenom míti za následek, že by družstvo mohlo mu dáti výpověď, nemůže však ho zbaviti práva již nabytého. Ani o nemožnosti plnění ve smyslu §u 1447 obč. zák. nemůže tu býti řeči. Že žalované družstvo novou smlouvou se zavázalo sporný byt zadati Štěpánu Sch-ovi, nečiní nemožným plnění smlouvy dříve se žalobcem uzavřené, neboť naopak Štěpánu Sch-ovi právem mohlo žalované družstvo namítati nemožnost plnění smlouvy s ním později uzavřené. Ostatně nebylo ani tvrzeno, že se Sch. do sporného bytu již nastěhoval a že není možná ho z bytu toho vykliditi. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Především nelze dovozovati předčasnost žaloby z toho, že po rozumu §u 15 čís. 13 stanov žalovaného družstva valná hromada dosud nerozhodla o tomto sporu. Tento předpis stanov nezakládá povinnosti členů, spory z poměrů společenských na valnou hromadu vznášeti, pročež nemůže založili ani předčasnost žaloby po stránce hmotněprávní. Dovolací soud sdílí názor nižších stolic, že mezi stranami došlo k smlouvě nájemní dle §u 1090 obč. zák., neboť přenechává se žalobci užívání nemovité věci na jistý čas (ne na doživotí) a za určitou cenu. Nerozhodno jest, že k této smlouvě připojeny jsou ještě vedlejší úmluvy (na př. o regulaci nájemného), odpovídající účelům družstevním, a že jeden smluvník jest členem družstva, jež vystupuje jako druhý smluvník. Otázka tato má pouze ten význam, že onen smluvník svým členstvím v družstvu nabývá vlastnosti fysické osoby, pro niž družstvo má se starati o byt. Rovněž nezávažno jest, že v t. zv. »pravidlech pro přidělování a pronajímání v domech družstevních« smlouvy tohoto druhu, nestaly-li se na základě usnesení valné hromady ve formě zvláštní smlouvy nájemní dle formuláře předem schváleného, jmenují se přídělem bytu. Dovolatel dále uvádí, že žalobce nemůže se dovolávati předpisu §u 19 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., chránícího třetí osoby vůči interním omezením plné moci představenstva. O tento předpis zde vůbec nejde, a žalobce se nemusí ani ochrany §u 19 zmíněného zákona dovolávati. »Pravidla pro přidělování atd.« jsou, jak z jejich doslovu jest patrno, zásadami, schválenými valnou hromadou, a ani ve stanovách ani v těchto pravidlech není řečeno, že příděl bytů, při němž se představenstvo, ať zúmyslně ať z jiné příčiny neřídilo dle těchto zásad, jest neplatným a že z přídělu toho nevzcházejí individuelní práva ani pro takového člena, o kterém ani není tvrzeno, že by byl měl vědomost o nedodržení těchto zásad. Ani za použití všeobecných vykladacích pravidel §§ 863, 869, 914 a 915 obč. zák. není podkladu pro závěr, že poruší-li představenstvo pořad při přídělu bytů, má to v zápětí neplatnost přídělu. Jde o poměr čistě interní mezi představenstvem a družstvem, a proto není nikde ve stanovách ani v pravidlech propůjčeno členu o příděl žádajícímu individuelní právo kontrolovati správnost přídělu. Zároveň patrno, že neplatnost přídělu nelze dovozovati z předpisu §u 867 a 1017 obč. zák. Nerozhodno jest, zda sporným přídělem porušeny byly přednostní nároky Štěpána Sch-a a jaké důsledky tento může z toho činiti vůči družstvu. Že není tu nemožnosti plnění dle §u 1447 obč. zák., správně dovodili již soudové nižších stolic, a stačí dovolatele odkázati na důvody jejich rozsudků.

Citace:

č. 4584. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 150-152.