NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 543.

O různých trestních udáních, týkajících se téhož žalobního děje, jež byly podány jednak orgánem veřejným jednak soukromým obžalobcem, jest vynésti jediný rozsudek.
Nezachoval-li se ten, jemuž bylo ublíženo, jsa slyšen jako svědek o obžalobě veřejné, ohledně soukromožalobných urážek, obžalovaným mu při téže příležitosti učiněných, dle § 263 tr. ř., nemůže se po té domáhati, by obžalovaný byl též za ně potrestán.
(Rozh. ze dne 28. září 1921, Kr I 755/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona:
Rozsudkem okresního soudu ve Varnsdorfě ze dne 9. února 1921 a rozsudkem krajského soudu jako odvolacího soudu v České Lípě ze dne 2. dubna 1921, porušen byl zákon v ustanovení §§ 56 a 263 tr. ř.; rozsudky ty se zrušují a obžalovaná se sprošťuje podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přestupek proti bezpečnosti cti dle § 496 tr. zák., jehož se prý dopustila tím, že dne 12. prosince 1920 ve Varnsdorfě Robertu P-ovi a Františku D-ovi před více lidmi nadávala a nahlas, aby byla slyšena, zlým nakládáním jim vyhrožovala.
Důvody:
Dle četnického trestního oznámení ze dne 18. prosince 1920, podaného u okresního soudu ve Varnsdorfě, byl Robert P. dne 12. prosince 1920 po předcházející slovní potyčce Marií F-ovou ranami rukou do obličeje lehce poraněn. Robert P. podal dne 18. ledna 1921 u okresního soudu ve Varnsdorfě soukromou trestní obžalobu na Marii F-ovou pro přestupek proti bezpečnosti cti, spáchaný dne 12. prosince 1920 zlým nakládáním. Hlavní líčení konalo se dne 7. ledna a 19. ledna 1921. Rozsudkem ze dne 19. ledna 1921, odsouzena byla Marie F-ová pro přestupek proti bezpečnosti těla dle § 411 tr. zák. podmínečně se zkušební dobou jednoho roku. Rozsudek ten byl rozhodnutím krajského jako odvolacího soudu v České Lípě ze dne 18. dubna 1921 v plném znění potvrzen. Po vynesení rozsudku prvé stolice a sice dne 20. ledna 1921 podali Robert P. a František D. další soukromou obžalobu trestní na Marii F-ovou pro přestupek proti bezpečnosti cti dle § 496 tr. zák., spáchaný tím, že při výše uvedeném výstupu dne 12. prosince 1920 jmenované soukromé obžalobce slovy urazila. Rozsudkem okresního soudu ve Varnsdorfě ze dne 9. února 1921 byla proto Marie F-ová na novo podmíněně se zkušební dobou jednoroční odsouzena pro přestupek dle § 496 tr. zák. Podotýká se, že na ustanovení § 265 tr. ř. se odvoláno nebylo, jakož i, že soukromí obžalobci při projednání svrchu uvedené trestní věci pro § 411 tr. zák. byli přítomni a slyšeni jako svědci a že mimo to Robert P. byl jako soukromý účastník i právně zastoupen. Také posléz uvedený rozsudek byl rozhodnutím krajského jako odvolacího soudu v České Lípě ze dne 2. dubna 1921 potvrzen. Z uvedeného plyne, že týž žalobní děj, totiž výstup mezi Marií F-ovou a Robertem P-em i Františkem D-em ze dne 12. prosince 1920 stal se předmětem tří trestních udání na Marii F-ovou, totiž četnického oznámení, soukromé trestní obžaloby Roberta P-а a soukromé trestní obžaloby Roberta P-а a Františka D-a, ohledně nichž vyneseny byly dva rozsudky, totiž ze dne 19. ledna 1921 a ze dne 9. února 1921. Tento způsob vyřízení odporuje předpisu § 56 tr. ř., dle něhož o všech souběžných činech trestných vydán býti má jediný konečný rozsudek. Kdy z pravidla toho učiniti lze výjimku, obsahuje § 57 tr. ř.; § 263 tr. ř. pak ustanovuje, kterak si počínati, když teprve při hlavním přelíčení nějaký jiný skutek se klade obžalovanému za vinu. Při tom jest úplně nerozhodno, v jaké funkci jest oprávněný obžalobce hlavnímu přelíčení přítomen. V tomto případě jest soukromou trestní obžalobou Roberta P-а zjištěno, že týž stíhal pouze urážku na cti, způsobenou zlým nakládáním ze dne 12. prosince 1920, a že se o slovních urážkách ani nezmiňuje. Nutno proto za to míti, že Robert P. pro slovní urážky potrestání Marie F-ové vůbec nežádal, tím více, že, byv slyšen jako svědek v trestní věci pro § 411 tr. zák., taktéž slovných urážek se nedotýkal. Není proto přípustno, by pro ně po vynesení rozsudku ze dne 19. ledna 1921 Robert P. žádal potrestání Marie F-ové, poněvadž stíhání to dle § 263 tr. ř. zvláště vyhrazeno nebylo. Také František D., byv slyšen jako svědek při hlavním přelíčení dne 19. ledna 1921 a uváděje při něm výslovně, že bylo mu Marií F-ovou dne 12. prosince 1920 vynadáno a zlým nakládáním vyhrožováno, aniž si vyhradil současně dle § 263 tr. ř. zvláštní trestní stíhání Marie F-ové, pozbyl tím práva, by dodatečně trestný tento skutek stíhal.

Citace:

č. 443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 203-204.