č. 7945.
Zdravotnictví. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní (Podk. Rus): Nárok na odměnu městského zvěrolékaře, který byl župním úřadem dočasně pověřen výkonem služby státního veterináře, je povahy veřejnoprávní.
(Nález ze dne 10. května 1929 č. 9444.)
Věc: Ignác B. v M. proti civilní správě Podkarpatské Rusi v Užhorodě o odměnu za výkon služby státního zvěrolékaře.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Presidium županského úřadu v Mukačevě sdělilo výměrem z 26. února 1925 se st-lem, měst. zvěrolékařem v M., že následkem přeložení stát. veterináře Leona H. z M. do T. se pověřuje až do odvolání vedením státní veterinární služby v městě M. — Podáním z 1. září 1926 obrátil se st-1 na referát zemědělský v Užhorodě se žádostí, aby mu za vykonávání státní zvěrolékařské agendy byl určen a poukázán honorář.
Zeměd. referát civ. správy Podk. Rusi v Užhorodě výnosem ze 13. listopadu 1926 zamítl žádost st-lovu a vrátil ji župnímu úřadu v Mukačevě s tím, že B., vykonával-li agendu stát. veterináře města M., vykonával ji jako měst. zvěrolékař. Dle zápisů u referátu jednalo se asi o 2 komise úřední, za něž měl právo výlohy si likvidovati; není tím však uzásadněn jakýkoli nárok na eventuelní odměnu, který měl B. uplatniti ihned při převzetí agendy.
Podáním z 21. ledna 1927 žádal st-1 o pozměnění rozhodnutí ze 13. listopadu 1926. Zeměd. referát civ. správy Podk. Rusi sdělil na to nař. výnosem, že nemá příčiny, aby měnil svoje rozhodnutí. Cítí-li se zvěrolékař poškozen, poukazuje se na cestu soukromoprávní.
O stížnosti nss uvážil: Ze znění nař. výnosu je zřejmo, že žal. úřad pokládá vznesený nárok st-lův za nárok soukromoprávní, a že v důsledku toho hledí na svoje výnosy ve směru tom vydané jako na prohlášení strany a nikoli jako na autoritativní rozhodnutí o nároku st-lově. St-1 naproti tomu dovolává se § 9 zák. čl. 17:1900. Je tedy na sporu otázka, zda st-lův nárok je rázu soukromoprávního a patří tudíž na pořad práva civilního, či je-li dle své povahy nárokem veřejnoprávním, o němž rozhodovati sluší úřadům správním.
V daném sporu jde o honorář požadovaný za substituční výkon státní zvěrolékařské agendy, kterýmžto výkonem byl st-1, měst. zvěrolékař v M., na základě § 9 zák. čl. 17:1900 pověřen až do odvolání výnosem županského úřadu v Mukačevě z 26. února 1925. Ohledně odměn, jež takovému substitutu příslušejí, odkazuje § 9 cit. zák. čl. výslovně na ustanovení § 6 téhož zák. Dle tohoto § 6 rozhodují však o nárocích toho druhu správní úřady a připouští se ve sporech těch stížnost na správní soud.
Z toho vyplývá, že vznesený nárok st-lův je rázu veřejnoprávního, a že tudíž žal. úřad neprávem odkázal st-le na pořad práva soukromého. I bylo nař. rozhodnutí z toho důvodu zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 7945. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 753-754.