Č. 4155.

Stavební právo. — Administrativní řízení: I rekursní úřad stavební může přihlížeti jen k oněm skutkovými okolnostem a námitkám, které byly zjištěny resp. vzneseny při stavební komisi.
(Nález ze dne 26. listopadu 1924 č. 12077).
Věc: Ema L. v J. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební věci.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem měst. úřadu v J. z 15. května 1923 uděleno Františku H. povolení, aby ve svém domě č. p. — zřídil druhou pekařskou pec, při čemž stanoveno, že má komín zvýšiti o 1 m, a vyhraženo, kdyby následkem zřízení druhé peci a zvýšeného tím vyletování jisker sousedstvo ohrožováno bylo požárem, že budou stavebníkovi předepsána opatření potřebná na odstranění tohoto nebezpečí. K rekursu jeho zrušila osk podmínku prve uvedenou, poněvadž stav. znalec při stav. komisi zvýšení komína, které žádala st-lka jako majitelka sousedního domu z důvodů požární bezpečnosti, neshledal nutným, a podmínka měst. radou beze všeho odůvodnění ke konsensu připojená není tedy nijak oprávněna. Další rekurs st-lky byl nař. rozhodnutím, pokud namítal nebezpečí požáru, zamítnut jako bezdůvodný, poněvadž stav. znalec neshledal námitku v tom směru při stav. komisi vznesenou důvodnou, a ze spisů není patrno, že by nějaké další důvody vedly k tomu, aby ve stav. povolení stavebníkovi bylo ukládáno komín o 1 m zvýšiti. Pokud rekurs namítal také obtěžování kouřem, odmítl žal. úřad instančně o něm rozhodovati, poněvadž st-lka tuto námitku při stav. komisi nevznesla; vzhledem k § 85 stav. řádu uložil však stav. úřadu 1. stolice, aby po vykonaném místním šetření o stížnosti v tomto směru vznášené rozhodl. Stížnost béře rozhodnutí v odpor pro vadné řízení namítajíc, že — když st-lka v rekursu namítala, že pec zatím již zřízená skutečně zvýšeným vyletováním jisker ohrožuje její dům požárem — žal. úřad neměl se spokojiti zjištěním stav. komise, která se konala ještě prve, nežli pec byla v provozu, nýbrž měl provésti nové šetření a ve věci ohrožování domu jejího požárem sám meritorně rozhodnouti, a při tom vyříditi hned také námitku ohledně obtěžování kouřem; při nejmenším měl také ohledně námitky ohrožování ohněm naříditi 1. stolici provedení komisionelního šetření.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
§ 35 stav. řádu nařizuje, aby na základě žádosti za povolení stav. předsevzato bylo »k účelu vyšetření místních okolností« ohledání za účasti uvedených tam interesentů a stavebního, eventuelně zdravotního znalce. Podle odst. 2 téhož § musí interesenti veškeré své námitky proti projektované stavbě přednésti při komisi samé, jinak jsou s nimi prekludováni. § 38 nařizuje pak, že vyřízení žádosti za povolení k stavbě vydati jest »na základě jednání komise«. Z těchto ustanovení plyne zcela jasně, že řízení o povolení k stavbě ovládáno je přísnou zásadou koncentrační, že všechen skutkový materiál pro rozhodnutí závažný musí býti zjištěn při stav. komisi samé, a že stav. úřad rozhoduje o žádosti za stav. povolení může přihlížeti jen k těm skutkovým okolnostem a k těm námitkám, které při stav. komisi byly zjištěny resp. vzneseny.
Co platí pro stav. úřad 1. stolice, musí však důsledkem oné koncentrační zásady nutně platiti také pro úřad nadřízený, který rozhoduje ve věci v postupu instančním. Nemůže tedy vyšší instance rozhodujíc o opravných prostředcích proti stav. povolení vznesených rozhodovati na základě jiného skutkového stavu, než který byl zjištěn při stav. komisi, a nemůže tedy přirozeně bráti zřetel ani na pozdější změny jeho, tedy na okolnosti, které nastaly teprve po stav. komisi během rekursního řízení, ani na námitky interesentů, které nebyly vzneseny již při stav. komisi.
St-lka při stav. komisi z 12. května 1923 nenamítala, že by byla obtěžována kouřem. Byla tedy dle toho, co svrchu řečeno, s námitkou tou prekludována, a nemůže proto vytýkati jako porušení svého práva (§ 2 zák. o ss), že žal. úřad námitku její v tom směru teprve v řízení odvolacím vznesenou meritorně nevyřídil.
Pro posouzení námitky st-lčiny ohledně nebezpečí požáru, vznesené při stav. komisi, byl, jak dovoděno, i pro žal. úřad, rozhodující v cestě instanční, rozhodným toliko skutkový stav zjištěný při komisi. Při této stav. znalec prohlásil, že nebezpečí požáru z dosavadního stavu komínu není, a že zvýšení jeho st-lkou žádané není odůvodněno. Podmínka stav. konsensu 1. stolice, aby komín byl o 1 m zvýšen, neměla tedy v jednání komise žádného podkladu.
Namítala-li st-lka v rekursu na zsv, že vyjádření znalce bylo skutečným stavem, jak se dle tvrzení jejího vyvinul po provedení stavby, vyvráceno, nemohl žal. úřad jako rekursní instance k těmto uplatňovaným novotám přihlížeti a sám přímo rozhodovati meritorně na základě nového, od stav. komise odlišného podkladu, který by si byl opatřil novým šetřením st-lkou požadovaným. St-lce bylo toliko a jest volno, aby se obrátila na stav. úřad první stolice, žádajíc ve smyslu výhrady v stav. konsensu učiněné za zjištění vyskytnuvších se závad a za přiměřené opatření. Nemůže pak st-lka důvodně shledávati porušení svých subjektivních práv ani v tom, že žal. úřad první instancí provedení těchto šetření neuložil, neboť výrok takový leží již mimo okruh rozhodování instančního, a na výkon práva dozorčího se strany nadřízeného úřadu strana právního nároku nemá.

Citace:

č. 4155. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 881-883.