K situaci.

Hospodářský podzim bude u nás patrně rušný. Ostatně nelze letos ani dobře mluviti o obvyklé prázdninové přestávce. O prázdninách byla opětovně zásluhou profesora Macka rozvířena otázka mobilisace peněžního trhu lombardem státních papírů, který měla prováděti Národní banka Československá. S uspokojením možno konstatovati, že tomuto požadavku dostalo se tentokráte podrobné a vyčerpávající odpovědi také s míst nejvíce k tomu povolaných, od Národní banky Čsl. Argumenty pro tento požadavek byly tu již vícekráte probrány a oceněny. Pro zajímavost jest uvésti, že na výtku, že tímto způsobem by Národní banka poskytovala konec konců úvěr státu, přiznal profesor Macek otevřeně, že by v tom neviděl nic nesprávného. To ovšem ukázalo, že rozpor v názorech je příliš hluboký a příliš zásadní, než aby mohl býti debatou sebe svědomitější překlenut. Zde již jest naprostá shoda s názory uplatňovanými se strany agrární, aby cestou měnovou bylo zlepšeno postavení zemědělství. Požadavek agrární jest však sobecký, upřímnější, ale také vysvětlitelnější, jde mu o splnění konkrétních zájmů na úkor celku a nedělají se s tím žádné tajnosti. Na straně sociálně-demokratické uplatňují se důvody teoretické i všeobecné, konkrétní prospěch jest pochybný, zejména však pro dělnictvo. V tom jest opět viděti větší převahu reelnosti programu agrárního před sociálně-demokratickým. Tím se také částečně vysvětluje převaha agrárního vlivu, nezáleží jen na počtu, ale i na cílevědomosti. Ze všech stran ví agární strana nejlépe, co chce. Její požadavky jsou často s hlediska všeobecného až provokativně sobecké, ale jsou předkládány s takovou rozhodností a konkrétností, že se jim nelze vyhnouti a nutno uvažovati, jak se s nimi aspoň částečně kompromisně vyrovnati, i když kompromis je stavovským privilegiem. Ačkoli téměř se žádným požadavkem agrárním nelze bez výhrad, souhlasiti, přece nutno uznati, že není problému, který by aspoň vzdálené se zemědělství týkal, aby proň neměla agrární strana své řešení. Je to ovšem řešení, které téměř vždy výlučně sleduje zájmy zemědělské, zájmy ostatní odbývajíc povšechným tvrzením, že blahobyt zemědělství přinese také blahobyt ostatním stranám. Toto tvrzení jest ovšem správné jen potud, pokud zemědělské řešení není popřením všech vývojových podmínek ostatních stavu, a to jest téměř pravidelně. Toto jednostranné vidění všech hospodářských problému jen s hlediska zájmu zemědělských jest sice politicky pochopitelné, ale hospodářsky neomluvitelné ani tehdy, když se všechny platné zákony hospodářské odbývají paušální námitkou, že jsou překonány, že nutno se ubírati novými cestami, že není třeba je respektovati, nýbrž přizpůsobiti vlastní potřebě. Je to recept velmi jednoduchý, který však může přesvědčiti jen svou vírou, svým fanatismem, svou hlučností, nikdy však věcností svých důvodů. Vynikají-li zemědělské návrhy konkrétností, jsou po stránce teoretické slabší v hospodářské logice.
I když nelze s agrární koncepcí souhlasiti, nutno s ní počítati, poněvadž za ní stoji politická moc, která jest odhodlána svůj program prosaditi proti všem, a nanejvýš by byla ochotna k ústupkům, které by celkovou linii jejího programu neporušily. Dojde tedy patrně opět o všech důležitějších osnovách ke kompromisu, bude to však kompromis, v němž zemědělské zájmy budou privilegovány. ara.

Citace:

č. 8307. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 209-210.