Čís. 8802.

Rekurs Státního pozemkového úřadu (jeho obvodové úřadovny) nemusí býti podepsán finanční prokuraturou.
(Rozh. ze dne 16. března 1929, R II 59/29.)
Rekursní soud odmítl rekurs obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu do usnesení prvého soudu, jimž byla povolena exekuce vnucenou dražbou nemovitosti. Důvody: Stížnost jest podepsána jen Státním pozemkovým úřadem a nemá podpisu finanční prokuratury ani advokáta. Ježto podle § 27 a 520 c. ř. s., jež podle § 78 c. ř. s. platí i pro řízení exekuční, musí stížnost v exekučním řízení býti podepsána advokátem, pokud se týče finanční prokuraturou, byla stížnost zmíněnému úřadu vrácena k opravě v tomto ohledu. Úřad ten však odmítl opravu provésti, poukazuje na to, že prý podle zákona čís. 330/19 sb. z. a n. může stížnost sám podepsati. Podle názoru soudu není však tomu tak. Citovaný zákon ustanovuje sice ve svém § 4, že Státní pozemkový úřad zastupuje stát co do všech práv a závazků vzniklých prováděním zákonů o zabrání velkého majetku pozemkového naproti osobám třetím, soudům i jiným úřadům, ale z toho lze nanejvýše odvozovati, že Státní pozemkový úřad jest zákonným zástupcem v řečených věcech, nikoliv však že v těchto věcech pro Státní pozemkový úřad neplatí ustanovení o nuceném zastoupení advokáty (finanční prokuraturou). Ani z toho, že na příklad podle zákona zastupuje před soudem obec starosta, nevyplývá, že ona ustanovení neplatí pro starostu. Opačný výklad zákona měl by v zápětí, že by po případě úředník Státního pozemkového úřadu, technik, tudíž právnický laik mohl před odvolacím soudem vystupovati jako zástupce, což není myslitelné. Co platí v tomto ohledu o Státním pozemkovém úřadě, platí tím spíše o jeho obvodových úřadovnách.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, pomina důvod, z něhož stížnost odmítl, znovu o ní rozhodl.
Důvody:
V rozhodnutí čís. 6190 sb. n. s. podrobně vyloženo, že Státní pozemkový úřad zastupuje stát ve všech věcech pozemkové reformy (§ 4 zák. o poz. úř. ze dne 11. června 1919, čís. 330 sb. z. a n.), tedy ve věcech podle zákona o zabrání velkého majetku pozemkového a zákonů jej provádějících, ke kteréž agendě přibyla také funkce podle zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 sb. z. a n. udíleti svolení ke zcizení pozemků nabytých dlouhodobým pachtem, a že nemá Státní pozemkový úřad potřebí dávati se v tom zastupovati finanční prokuraturou. Rozumí se, že když podle výslovného předpisu cit. § 4 zák. o poz. úř. zastupuje Státní pozemkový úřad stát ve všech těch věcech, zejména i »naproti soudům«, je v tom obsaženo oprávnění ke všem právním prostředkům soudním, zejména tedy i ke stížnostem. A když podle čl. I. čís. 10 vl. nař. ze dne 23. června 1921, čís. 225 sb. z a n. vydaného na základě zmocnění § 8 cit. zákona o St. pοz. úřadě přeneseno právo udíleti svolení ke zcizení pozemků drobnopachtýřských na obvodové úřadovny, nemá ani obvodová úřadovna fungujíc tu plně místo Státního pozemkového úřadu, potřebí zastoupení finanční prokuraturou, nýbrž působí z vlastní pravomoci. Mylným je tedy názor rekursního soudu, jenž ji chce nutiti, aby si stížnost dala podepsat finanční prokuraturou, a bylo proto tak rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 8802. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 402-403.