NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Thunovské panství.

(Zemský soud civilní v Praze.)
Bývalí hrabata Thun-Hohensteinové vlastní v Čechách rozsáhlé fideikomisy, z nichž k největším patří svěřenské panství děčínské. Poněvadž v letech padesátých minulého století tehdejší držitel panství, hrabě František Antonín Thun-Hohenstein, uzavřel nerovný sňatek s dámou, která nebyla šlechtičnou, byly dle příslušných ustanovení jeho děti vyloučeny z držby rozsáhlých statků fideikomisních a svěřenství přešlo po smrti Frant. Ant. Thuna na syna mladšího jeho bratra, hraběte Františka Thuna-Hohensteina, pozdějšího knížete, dlouholetého místodržitele v Čechách a předsedu ministerstva. Po jeho smrti pokusila se starší linie, totiž synové Františka Antonína, znovu získati svěřenství, ale nejvyšší soud ve Vídni uznal v r. 1917 za pravého nástupce bratra knížete Františka, hraběte dr. Jaroslava Thun-Hohensteina, a odmítl tím nároky starší linie. Dr. Jaroslav Thun-Hohenstein vzdal se v r. 1921 tohoto svěřenství ve prospěch svého nejstaršího syna Františka Antonína Thun-Hohensteina, kterému také svěřenský soud jakožto nejbližšímu čekateli podle zřizovací listiny povolanému fideikomisní statky odevzdal.
Roku 1924 byl u nás vyhlášen zákon o zrušení šlechtictví, kterým bylo vyřčeno, že případná obmezení zřizovacích listin nezpůsobilosti nápadníků, pocházejících z nerovného sňatku a pod., se stala zrušením šlechtictví neplatná. Na základě tohoto zákona podali dr. František Thun-Hohenstein a jeho syn jako representanti starší linie žalobu na uznání, že jim přísluší nejbližší čekatelské právo, a žádali vydání svěřenství od dočasného držitele Frant. Antonína Thun-Hohensteina.
Dočasný držitel hájil se pak tím, že jeho nároky byly již právoplatně uznány a že zákon z r. 1924 neruší jeho nabytého práva.
Zemský soud civilní rozhodl v minulých dnech o této žalobě a přiznal starší linii postavení nejbližšího čekatele, při čemž uznal, že obmezení nerovného sňatku se příčí novému právnímu stavu, nastalému po 28. říjnu 1918, a zrušením šlechtictví, a že proto taková obmezení jsou nemorální a bezúčinná. Žalobu na bezodkladné vydání svěřenství však zamítl, poněvadž dr. Jaroslav Thun-Hohenstein svého práva nabyl již před zrušením šlechtictví a převod r. 1921 provedený nelze považovati za uvolnění a nový nápad. Dokud tudíž právo dra Jar. Thun-Hohensteina nezanikne jeho úmrtím, nelze žádati vydání svěřenského jmění od jeho syna.

Citace:

Thunovské panství. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 1., s. 10-10.