Cla.

I. Pojem a význam. Clem v nejširším slova smyslu rozumí se dávky veřejné, které stát ze zboží při dopravě jeho přes hranice vybírá. Cla vybíraly již státy ve starověku (vectigalia) za účelem výhradně fiskálním. Dnes mají cla ovšem povahu zcela jinou, jsouce důležitým prostředkem obchodní politiky jednotlivých států, které skoro vesměs provádějí nyní politiku soustavy ochranné pomocí t. zv. cel pohraničních. Cla mohou míti různý účel, a dle toho pak rozeznávají se cla ochranná (mají-li způsobiti zdražení zboží z ciziny dováženého, aby chráněna byla výroba domácí), cla politická (mají za účel přinutiti cizí stát ku změně politiky hospodářské), cla statistická (t. j. dávky za účelem zjištění objemu dovozu nebo vývozu vybírané). Dle cíle dopravy zboží lišiti jest cla dovozní, cla vývozní a cla průvozní.
II. Dějinný vývoj. V Rakousku vyvinovalo se celnictví dosti záhy úplně samostatně; již Bedřich III. propůjčil rakouským knížatům — tedy svému vlastnímu rodu — r. 1453. i formálně právo ukládati nová cla a mýta. Vůči Německu přikročeno bylo již r. 1616. ku pohraničnímu systému celnímu. Zásady nauky merkantilní došly však uznání teprve za panování Leopolda I., a měly v Rakousku během 18. století daleko větší účinek, nežli cla ochranná. Za Marie Teresie měla každá země svou vlastní čáru celní tak, že se musilo clo pravidelně platiti v každé zemi znova. Cla byla v Rakousku, jakož i ve všech ostatních zemích jako cla průvozní zařízením místním. Podstatný pokrok nastal vydáním celního řádu r. 1775, jímž Cla
zrušena byla veškerá cla mezi zeměmi říše německé a rakouskými zeměmi dědičnými a zavedeny různé výhody pro ostatní kraje, jinak ale byla veškerá cla dovozná zvýšena. Až dosud nalézaly se celní úřady na hranicích zemských a tím skupiny zemí starorakouských tvořily zvláštní hospodářská území, jež byla od sebe oddělena celními čarami. Jednotlivá území měla také zvláštní celní řády, jako byl řád ze dne 2. dubna 1755 pro Horní a Dolní Rakousy, ze dne 5. dubna 1753 pro Čechy, Moravu a Slezsko, ze dne 18. října 1766 pro vnitřní země rakouské, a ze dne 27. dubna 1769 pro svobodné přístavy Terst a Rjeku.
Celním řádem ze dne 15. července 1775 zrušeny byly poslední celní čáry mezi německo-rakouskými zeměmi dědičnými. Tento prohibitivní systém, jenž již ve zmíněných řádech celních platnosti si zjednal, byl od cís. Josefa II. patentem celním ze dne 16. září 1744 a ze dne 2. ledna 1788 tak přísně proveden, že ve zmíněných korunních zemích a v Haliči četné druhy cizozemského zboží z domácího trhu zmizely. Platný rakouský celní a monopolní řád, vyhlášený patentem ze dne 11. července 1835 pol. sb. zák. sv. 63. č. 113, připomíná ve vyhlašovacím patentu, že bylo nutno vydati nový celní řád za příčinou odstranění nemalých škod povstávajících z různých nesrovnalých zákonů a předpisů, jež v jednotlivých zemích náležejících společnému svazku celnímu ještě po zrušení celních čar mezi zeměmi těmito platily, a jež většinou neodpovídaly novým poměrům a potřebám. Tento celní řád drží se ještě pevně systému prohibitivního, jenž až do r. 1851 se udržel v platnosti. Teprve tou dobou počínaje, počala se kloní ti rakouská státní správa ku systému ochrannému. Dne 1. července r. 1851 byla zrušena celní linie mezi Rakouskem a Uherskem. Na to následovala dne 8. listopadu 1851 již dříve zamýšlená reforma celního tarifu z r. 1838, kterýmž byla dosud panujícímu systému prohibitivnímu zasazena smrtelná rána. V r. 1867. nastalo státoprávní oddělení zemí na říšské radě zastoupených a zemí koruny uherské, jednota celní zůstala však tím nedotknutou. Všeobecným tarifem celním rakousko-uherského území celního ze dne 27. června 1878 počala nová perioda cel ochranných (1879 — 1891); jeden stát předstihoval druhý svými vysokými tarify, až teprv v nejnovější době »Mac Kinlei Bill« zavdal podnět k obratu. Za mírným tarifem celním z r. 1878. následoval všeobecný tarif celní ze dne 25. května 1882, jenž posud se změnami, novelou ze dne 21. května 1887 stanovenými jest v plné platnosti. Za tím podařilo se netoliko království Dalmatské s okupovanými zeměmi Bosnou a Hercegovinou, nýbrž i Istrii a zbývající ještě dosud vyloučená území připojiti ku jedinému, společnému území celnímu.
Nynější všeobecný tarif celní pro společné území rakousko-uherské spočívá na zák. ze dne 25. května 1882 č. 47. ř. z., jenž zákony ze dne 19. května 1884 č. 63. ř. z., ze dne 21. května 1887 č. 52. ř. z. (celní novela), ze dne 25. dubna 1888 č. 54. ř. z., ze dne 20. června 1888 č. 95. ř. z. a ze dne 23. června 1891 č. 76. ř. z. byl částečně změněn. Následkem obchodních smluv dne 1. února 1892 uzavřených s Německem, Itálií a Švýcarskem uspořádáno nové vydání tarifu celního, do něhož pojaty i odchylky těmito smlouvami stanovené a který skládá se z části jednající o dovozu a z části jednající o vývozu zboží.
III. Cla dovozní. Cly dovozními zoveme veřejné dávky, jež platiti třeba z jednotlivých druhů zboží v tarifu celním přesně vytčeného a z ciziny Cla
přiváženého. Clo na dovážené zboží uložené jest značným zřídlem příjmů státních a objevuje se nám jeho clo ochranné, slouží-li k tomu, aby se cizí soutěži učinila přítrž ve prospěch výroby domácí, zvláště pak aby se zdražováním cizozemských výrobků pomohlo méně vyvinutému průmyslu domácímu. Je-li clo dovozní tak vysoké, že má týž účinek jako zákaz dovozu,, má povahu cla prohibitivního-zakazovacího, jehož úkolem jest cizozemské výrobky z trhu domácího vytlačiti. Politika markantilní používala cel dovozních ku ochraně domácí výroby a též novější systém ochranný sleduje prospěchy domácího hospodářství měrou větší.
1. Předměty cla dovozního. Při dovozu jest každé zboží clem obtíženo, leč že by výslovně bylo prohlášeno za cla prosté, a podléhá tomu clu, jež v tarifu dovozním pro dotyčný druh zboží vyznačeno jest. (Čl. 2. zák. ze dne 25. května 1882. č. 47. ř. z.) Zboží přivážené ze států, jež vůči rakouskému a uherskému zboží nechovají se tak příznivě jako vůči zboží států jiných, podléhá při dovozu mimo obyčejného cla ještě 30% přirážce, a je-li zboží v tarifu za cla prosté vyhlášeno, zaplatí se předepsané clo specifické.
Následující předměty nemusejí býti za účelem vyčlení dopraveny k úřadu celnímu: 1. Předměty, jež v případě dovozu z ciziny jsou podrobeny clu dle kusů jmenovitě živý dobytek; 2. Předměty, jež se otevřeně a bez obalu vozí a nejsou způsobilé, aby úředně uzavřeny byly; 3. Předměty, jež sice k úřednímu zavření se hodí, ale na žádost dovozníka bez uzavření poukázány byly. Tyto výjimky platí jen tehdá, když bylo učiněno prohlášení na hranicích dle pojmenování a pravidel celního tarifu, když následovala prohlídka pohraničním úřadem celním způsobem předepsaným pro clo dovozné, a když konečně úřad tento jest zmocněn předsevzíti vyčlení poukázaného předmětu (§ 172. cel. a mon. ř.).
Osvobozeny jsou od cla dovozného dle čl. VIII. IX. X. a XI. zák. ze dne 25. května 1888.:
a) předměty určené k bezprostřední potřebě panovníka a osob diplomatických u dvora ověřených;
b) listy tabákové pro státní továrny, dále sůl kuchyňská, střelný prach a výrobky tabákové pro státní sklady a výrobky tabákové, které kupují se od obyvatel míst clu nepodrobených ze skladišť těchto krajů;
c) výrobky státních hor ze skladiště v Terstu;
d) vojenské věci, jako oblek, části výzbroje, zbraň, náboj, náčiní a koně vojenské;
e) třaskaviny ku vojensko-technickým pokusům správy vojenské;
f) potřeby úřadů, které státními úřady ze kraje clu nepodrobeného zasílají se do území celního;
g) majetek vystěhovalců přicházejících z ciziny nebo z míst z obvodu celního vyloučených do území celního;
h) předměty náležející ku výbavě osob, jež následkem provdání stěhují se do území celního, pokud předměty ty jsou přiměřeny jich poměrům;
ch) věci náležející do pozůstalosti;
i) předměty ceny umělecké, vědecké a výrobky umělého průmyslu,, jež určeny jsou veřejným vědeckým a uměleckým sbírkám;
j) anatomické praeparaty, kostry, mrtvoly; Cla
k) předměty starožitné, není-li o tom pochybnosti, že předmětů těch nelze užívati k jinému účelu;
l) předměty soudního jednání;
m) propůjčené řády a výstavní medailie;
n) věci cestujících, jako: prádlo, oděv, náčiní ložní a cestovní, pak stříbrné a zlaté, jakož i jiné skvosty, nástroje řemeslníků, nářadí a nástroje umělců, oděv a prádlo vozků a plavců, knihy, potraviny, léky k užívání mezi cestou určené, tabák ve množství, jež zvláštními předpisy stanoveno jest (nyní ne více než 35 g neb 10 kusů doutníků), pokud ovšem předměty ty ku vlastní potřebě cestujícího jsou určeny a množství a povaha jich přiměřeny jsou potřebě, stavu a poměrům jeho;
o) prostředky dopravní, jako: vozy cestujících, vozy sloužící ku dopravě osob a zboží, sáně, trakaře, koše, putny a podobné věci ku nošení břemen, pak zvířata tažná a zvířata břemena nosící;
p) spíže vjíždějících a vyjíždějících lodí za jistých podmínek;
q) vzorky zboží, které pouze jako vzorky upotřebeny býti mohou, vyjímaje vzorků tabákových a předmětů spotřebních;
r) obaly a věci, v nichž zboží clu podrobené je uschováno, vyjímaje případy, jestliže obaly ty dle pravidel o táře se ku zboží počítají, neb je-li zboží zabaleno způsobem, jakým se to obyčejně neděje;
s) veškeré zboží, jež méně než 25 g váží, nebo z něhož clo obnáší méně než 2 kr. ;
t) zboží, jež v úředních skladištích úplně se zkazilo;
u) předměty určené ku stavbě anebo ku výzbroji korábů ve smyslu zákona ze dne 30. března 1873 č. 51 ř. z.;
v) zboží a předměty, jež se dovážejí za účelem zušlechtění, opravení nebo zpracování v území celním, pod tou podmínkou, že opětný vývoz zboží zušlechtěného, opraveného nebo přepracovaného nastane během určité, finančním úřadem předem stanovené lhůty, a že může býti zjištěna totožnost zboží dovezeného a zboží opětně vyvezeného;
x) zboží a předměty, jež do území z obvodu celního se vyvážejí, aby tam byly zušlechtěny, opraveny nebo zpracovány, a pak zase zpět do území celního se dopravují, za podmínek shora naznačených;
y) zboží, jež z území celního na cizí trhy nebo na prodej vyvezeno byvši, nebylo prodáno a pak zpět se přiváží;
z) v okresích pohraničních jsou prosty cla tyto věci:
α) dobytek hospodářský a nářadí hospodářské, jakož i výsev a plody polní usedlostí hospodářských, které proříznuty jsou celní čarou;
β) dobytek, který za účelem pastvy nebo práce polní překročuje hranice, jakož i výrobky mezi pastvou dobyté, jako : máslo, sýr a mláďata ;
) za jistých okolností, kteréž vysvědčením se musí prokázati, může povoliti úřad finanční dovoz následujících předmětů za mírný poplatek:
α) předmětů určených ku bohoslužbě chudých kostelů nebo modlitebnic kterýchkoliv náboženských vyznání (mimo varhany), pak materiál ku stavbě nebo opravě takových kostelů a modlitebnic;
β) potraviny, oděv a material stavební, když se toho dostává darem domácímu obyvatelstvu poškozenému ohněm nebo jinými živelními pohromami, ku výživě, vystavění neb opravení obydlí; Cla
γ) staré, opotřebené předměty, které dostávají nemajetné osoby z ciziny darem.
2. Přestupky.
Přestoupení ustanovení celního řádu se přísně trestá. Ve všech případech, kde zákon ustanovuje clo dovozní za měřítko pro vyměření trestu, bez ohledu na to, zda-li zboží přes celní čáru bylo dopraveno čili nic, má se položiti za základ trestu ono clo dovozní, jež by se bylo muselo zapraviti, kdyby zboží, o které se jedná, v čase přestupku nebo v čase odhalení jeho přes hranici celní bylo přeneseno a dovoznému clu podrobeno (§ 47. tr. z. důch.). Nedokáže-li ten, kdo ohlašuje zboží, nebo ten, jenž za vyjádření to ručí, že poukázané, nevyčtené zboží cizozemské došlo na určené místo, a že u příslušného úřadu clu podrobeno bylo, tresce se ten, jenž zboží byl ohlásil, pokud jeho ručení uplynutím zákonné doby nepominulo; osoby, které ručí za zaplacení příslušného obnosu trestem uloženi ho, mají se přidržeti ku zaplacení dle výše a povahy svých závazků. Trest má se tu vyměřiti jako při podloudnictví (§ 203.—206. a 354. tr. z. důchod.). Opomenutí důkazu původu a vyčlení zboží nebo předmětů jest těžkým přestupkem důchodkovým, jsou-li tu též podmínky § 379. tr. z. důch., ve všech ostatních případech jest opomenutí takové jen lehkým přestupkem důchodkovým, jenž se tresce v případě § 380. tr. z. důch. 2—4násobvým obnosem poplatku celního, v případě § 381. polovičním až dvojnásobným. Jestliže ten, jemuž náleží vykázati původ nebo vyčlení nějakého zboží, podrobí toto zboží dobrovolně, dříve nežli od něho výkaz žádán byl, předepsanému řízení celnímu pro dovoz zboží z ciziny, zapraví clo a splní ostatní podmínky celní, nemůže mu býti uložen trest pro nedostatek výkazu (§ 479. tr. z. důch.).
IV. Clo vývozní. Clo vývozní zapravuje se na hranicích ze zboží, které se do ciziny ze země vyváží. Cla vývozní však stále se tenčí ve prospěch cel dovozních. Evropské státy obchodní jako Anglie, Francie a Německo zrušily již úplně cla vývozní; toliko ve Švýcarsku, Italii a Rusku jsou dosud zachována. Cla vývozní všeobecně uznávána jsou za neprospěšná a snaha jistých kruhů, »že peníze mají zůstati doma«, se nedá provésti. Vývoz se novým zákonodárstvím stále usnadňuje, neboť vývoj průmyslu a zemědělství toho vyžaduje, aby nadbytek zboží, kterýž doma nemůže býti zpeněžen, byl vyvezen a tím jednotlivým odvětvím obchodním prameny nové otevřeny byly. Vůbec uznává se, že vývoz blahobyt země podporuje, výrobu zvětšuje a silám pracovním a kapitálu vydatně napomáhá; proto jest povinností každého státu zvyšovati co možná vývoz. Zásady tak zv. soustavy merkantilní, aby peníze jen v zemi zůstaly a co nejvíce z ciziny se dovážely, čehož se má dosíci cly zpětnými, omezením vývozu surovin, výhradným vývozem výrobků hotových a pod., se neosvědčily ; spíše ustálila se zásada, že vývozu žádných překážek činiti se nemá.
Též v Rakousku bylo clo vývozní skoro úplně zrušeno, a ponecháno jen pro hadry a jiné odpadky, pro výrobu papíru, pro makulatury, staré sítě, staré lanoví a staré provazy a konečně pro odřezky klobouků a papírové ústřižky (sazba celní 4 zl. za 100 kg. hrubé váhy p. s. 357 saz. c); ostatní zboží jest sproštěno cla vývozního.
1. Vybírání cla vývozního. Řízení úřední má se předsebráti při vyelívání vývozním tímtéž způsobem, jako při zboží dováženém. Všechny státní úřady poštovní mají právo zásilky poštovní pro cizinu určené bez intervence úřadu celního odeslati, neváží-li přes 3 kg. vyjímaje zboží, jež podléhá clu vývoznímu, nebo jehož vývoz se může státi jen na základě úřední stvrzenky celní, jako při hracích kartách, zlatém a stříbrném zboží atd. (výn. min. fin. ze dne 17. prosince 1883 č. 187 ř. z.). Clo vývozní zapravuje se pravidelně u toho úřadu, kterému zboží ku řízení úřednímu za příčinou vývozu předloženo bylo (§ 181 cel. a mon. ř.). Zboží vývozní přihlašuje se u toho pomezního úřadu celního, přes který se vyváží. (§51. cel. a mon. ř.).
Vláda jest zmocněna naříditi omezení obchodu s jistým zbožím z ohledů veřejných a zvláště z příčin zdravotních a bezpečnostních. (Čl. 6. odst. 2. zák. ze dne 25. května 1882 č. 47 ř. z.). Na př. roku 1893 nař. ze dne 30. července 1893 číslo 114 ř. z. byl zakázán vývoz píce veškeré, dále byl omezen vývoz dobytka vepřového z Haliče a Bukoviny, aby morová nákaza sem zavlečena nebyla (nař. ze dne 15. května 1893 č. 83 ř. z.) a pod.
2. Přestupky. Celní poplatek vývozní slouží dle trestního zákona důchodkového za podklad výměry trestu, když zboží, z něhož clo vývozní platiti se má, podloudně přes hranice dopraveno bylo. (§§ 48 a 206 odst. 2. cel. a mon. ř.). Pro podloudnictví se tresce, kdo udá nesprávně druh nebo tvar zboží, aby je nezákonně vyvézti mohl, jakož i kdo protizákonným způsobem zboží ve přihlášce udané vyváží. (§ 281 odst. 1, § 282 odst. 2, § 283 lit. b cel. a mon. ř.)
Kdo vyvážeje zboží, jež vyvážeti zakázáno jest nebo které podléhá clu vývoznímu, jež převyšuje celní poplatek dovozní na zboží stanovený, neodevzdá v pohraničním okresu při dopravě nebo při uschování zboží předepsanou stvrzenku úřední, dopouští se těžkého přestupku důchodkového, který se trestá pokutou peněžitou 4 až 8násobného poplatku celního, a podloudníku, který již pro podloudnický přestupek těžký byl potrestán, určí se pokuta až 12tinásobného poplatku celního, který měl býti zapraven (§§ 368, 370, 265 cel. a mon. ř.).
V. Cla průvozní viz Úřady celní pohraniční.

Citace:

č. 7303. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 62-65.