Když paní senátorova a paní vinárníková kupují závodní koně.

(Zemský trestní soud v Praze.)
Bohumil Pěšura je nesporně vysoce nadaným mladým mužem. Ještě ani dvacetkrát nezazářilo jarní slunko nad jeho podnikavou hlavou, a přece dovedl vylákati už tolik peněz na lidech, že to mnohý dělník nevydělá ani za celý svůj dlouhý život. Asi před rokem, jako jinoch osmnáctiletý, dostal od paní Jany Trčkové z Karlína, choti senátora, na ruku obnos 159 650 Kč, aby za peníze ty koupil ve Vídni pro paní senátorovou závodní koně. Jeť mladý Pěšura odborníkem v kobylkářství a zanedbává tímto sportem studium na obchodní akademii, kam jej usoužený jeho tatík posílá, aby získal obchodního ducha. Avšak mladíček ukázal v posledním čase už tolik obchodního talentu, že jej musili vsadit za mříže, aby jeho talent nezpůsobil ožebračení spolubližních.
Paní senátorova Trčková skutečně za své těžce vydřené peníze závodní koníčky tenkrát dostala, ale obnos, který za pár kobylek s exotickými jmény vydala, zdál se jí býti příliš vysoký, a proto civilním sporem hleděla vymoci zrušení hotového již obchodu a vrácení obnosu. Za mladého Pešuru namítal však jeho otec, zastoupený advokátem drem Brune, že je pouhým 19letým studujícím, který žádným vlastním podnikem se nezaměstnává a žádného vlastního jmění a příjmů nemá, že neměl ani právní způsobilosti, aby bez svolení otce nějaké právní závazky přejímal, a učinil-li tak přece, že jsou tyto závazky i ono jednání neplatnými. Soud tenkráte skutečně se ani nezabýval jednáním o věci samé a žalobu paní Trčkové zamítl z důvodů, přednesených drem Brune, a tak si paní senátorova musila ponechati za 160 000 krásných korun osm všelijakých kobylek.
O tomto civilním sporu rozepsali jsme se obšírně již v čísle 42. „Soudní Síně“ minulého ročníku. Ale Pěšura nepřestal na tomto úspěchu. Hledal úspěchy další a počal navazovati známosti s bohatými lidmi, majícími porozumění pro dostihový a klusácký sport. Začal ještě s jedním svým známým choditi do vinárny A. Šachové v Karlíně, kterou pohnul, aby se zúčastnila koňských dostihů a sázela jeho prostřednictvím na koně. Skutečně také vyhrál pro Šachovou 960 Kč a žádal pak na manželi Šachové, aby mu dal do sázek 10 000 Kč, kterýžto obnos mu Šácha také hned vyplatil. Pěšura přišel pak k Šáchovi s výhrou 4000 Kč, podotkl však, že bylo by výhodno koupiti koně „Herodota“, na kterém mohlo by se mnoho vydělat, že však k obnosům, jež mu Šácha již dal, potřeboval by ještě 18 000 Kč. I tento obnos Pěšura hned dostal.
Později přišel Pěšura k Šáchovi do vinárny a vyprávěl, že ve Vídni jsou za roční nájemné 120 000 Kč k pronajmutí 3 nádherní koně, s kterými by se vydělala spousta peněz, a že je nutno složití 60 000 Kč předem, druhých 60 000 Kč do 48 hodin po převzetí koní. Jeho známí Pospíšil a jezdec Šálek že by pro koně do Vídně zajeli. Šácha přistoupil na tento obchod a 60 000 Kč mu vyplatil, později pak ještě 12 450 Kč na cestu a útratu. Když po několika dnech Pěšura přišel k Šáchovi se zprávou, že jezdec Šálek s koňmi z Vídně už přijel, doplatil Šácha Pěšurovi druhých 60 000 Kč. A ještě jednou otevřel Šácha Pěšurovi své kapsy, předav mu obnos 17 800 Kč do sázky. Koně ovšem Šácha vůbec neviděl, takže v tomto ohledu je na tom hůře, než výše zmíněná paní senátorová.
Mladý Pěšura, byv zatčen, doznal, že zmíněné obnosy od manželů Šachových přijal — celkem 177 450 Kč — nemohl však koně koupiti, poněvadž peníze jednak prohrál v koňských závodech, jednak v kartách v barech „Frou-Frou“ a „Oasa“. Aby zakryl svůj čin, padělal dopis „České ústřední komise pro chov a dostihy klusáků“ a rodokmeny koní, které Šáchovi předkládal, aby vzbudil u něho důvěru.
Avšak ještě jeden koňský kšeft má Pěšura na svědomí. Vylákal totiž na Bohumilu Austovi v Praze VII. 40000 Kč předstíraje, že mu dá připsati 2 koně, a také Austovi vydal vlastnoruční potvrzení, že koně „Margit“ a „Bergadler“ pro něho koupil. Ale byl v tom háček. Tyto dva koně koupil Pěšura před tím na splátky s výhradou vlastnického práva prodávajícího obchodníka Hermanna a oba měli připadnouti a pak také skutečně připadli paní senátorce Trčkové.
Pro tyto činy ocitl se Bohumil Pěšura tento týden před senátem vrch. rady dra Hladíka, aby se zodpovídal ze zločinu podvodu.
Obžalovaný přiznal, že uvedené v žalobě obnosy na zakoupení koní dostal, snažil se však dokázati, že jedná se o poměr soukromoprávní.
Senát, jemuž předsedal vrch. rada Karel Novotný, líčení odročil za účelem výslechu nových svědků, zejména paní senátorové Trčkové a bývalého známého majora ruských legií Čeřenského.
O výsledku přineseme zprávu.
— ff—

Citace:

WEYR, František. Několik poznámek k obecné části osnovy trestního zákona o zločinech a přečinech z r. 1925. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 8-9, s. 265-275, 297-306.