Čís. 9124.Výklad pensijního normálu zřízenců Harrachovských ze dne 1. ledna 1836 a ze dne 7. června 1921. Odměna za vedení patronátních účtů, jež nebyla placena z důchodů velkostatku, nýbrž z důchodů patronátu, není platem, z něhož by příslušela pense.(Rozh. ze dne 22. srpna 1929, Rv 1 1067/29.)Žalobce byl od roku 1896 revidentem na panství býv. hraběte Harracha. V této službě byl až do 31. května 1925, kdy mu byla jako jiným zaměstnancům dána výpověď vzhledem k převzetí panství Státním pozemkovým úřadem. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na velkostatkáři Harrachovi placení pense. Žalobě bylo zásadně vyhověno soudy všech tří stolic v podstatě z týchž důvodů jak uvedeno v rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 1929, Rv I 599/29 čís. sb. 9122. Procesní soud prvé stolice přiznal v případě, o nějž nyní jde, žalobci požitky, započítav do pensijní základny i odměnu za vedení patronátních účtů. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že vyloučil odměnu za vedení patronátních účtů ze započítání do pensijní základny a uvedl v tomto směru v důvodech: Pokud se týče požitků, nutno uznati, že žalující nemá nároku na započítání odměny 1900 Kč za vedení patronátních účtů do pensijní základny. Správně připomíná žalovaný, že jde o odměny a požitky vyplácené ze jmění patronátního, nikoliv z důchodů velkostatku. Okolnost, že ve schematismu úřednictva žalovaného označeny byly tyto požitky jako služné, nemůže ještě o sobě založiti závazek žalovaného, by pro zápis do schematismu zvyšoval i pensijní základnu, a není pro takové opatření podkladu ani v pensijních normálech. Ani skutečnost, že při sepisování požitků zaměstnaneckých, jež bylo prováděno za účelem zjištění podkladu pensijního podle žádosti Státního pozemkového úřadu, připočítávány byly tyto požitky do základního služného, nemůže přivoditi povinnost bývalého zaměstnavatele, by uznal požitky ty jako součást pensijní základny.Nejvyšší soud nevyhověl ani dovolání žalovaného, ani dovolání žalobcovu a odvětil tomuto vdůvodech:Co se týče žalobcova dovolání, dovodil odvolací soud případně, že odměna za vedení patronátních účtů 1900 Kč, ježto nebyla placena, jak jest zjištěno, z důchodů velkostatku žalovaného, nýbrž z důchodů patronátních, není platem, z něhož podle pensijních normálů ze dne 1. ledna 1836 a ze dne 7. června 1921, pokud se týče podle pensijních norem pro státní úředníky a zřízence, vytčených v zákonech ze dne 14. května 1896, čís. 74 ř. zák. a ze dne 17. prosince 1919, čís. 2 sb. z. a n. z r. 1920 a platných podle normálu ze dne 7. června 1921 též pro Harrachovské zaměstnance, přísluší žalobci pense. Na tom, jakž také uvedl i odvolací soud, nic nemění okolnost, že řečená odměna byla v schematu úředníků na statcích žalovaného označována jako služné a že při provádění pozemkové reformy byla přihlášena jako služné za souhlasu zástupce žalovaného za účelem stanovení případného odškodnění žalobce nebo jeho dalšího zaopatření.