NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 2

Čís. 5205.

Společenstva podle zákona čís. 70/1873 ř. z. mají se omeziti jen na činnost hospodářskou; zodpovědnost předsedy konsumního spolku s hlediska přečinu podle § 88 zák., dopustil-li jako pořadatel společenstevního dne, by tento den měl ráz stranicko-politického projevu.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1935, Zm I 769/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 10. června 1933, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 88 zák. o společenstvech ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. z.
Z důvodů:
Pod označením zmatku čís. 9a) § 281 tr. ř. snaží se stěžovatel především dokázati, že obor působnosti vymezený stanovami společenstva — potravního spolku — překročen nebyl.
První část výtek, opírající se o neúplnou citaci zprávy výboru poslanecké sněmovny (viz Dr. Josef Kaserer »Das Gesetz vom 9. April 1873 über Erwerbs- und Wirtschaftsgenossenschaften«, str. 75), vychází z vývoje hospodářského a politického života za 60 roků následujících po vydání zákona a nikoliv ze znění zákona, takže úvahy ty, snad vhodné de lege ferenda, nelze považovati za provedení zmatku čís. 9a) § 281 tr. ř. podle zákona. Ostatně úplnější citace zmíněné zprávy výboru, projevující úmysl zákonodárcův, přesvědčila by stěžovatele o opaku jeho názoru, když zpráva výslovně uvádí, že společenstva mají se omeziti skutečně pouze na činnost hospodářskou a, chtějí-li působiti i na poli jiném, nesmí se společenstvo tvořiti na podkladě zákona jako společenstvo, nýbrž jako spolek podříditi zákonu jinému. Jsou tedy liché veškeré námitky — Čís. 5205 —
stěžovatele, pokud má za to, že lze srovnati se stanovami společenstva utvořeného na podkladě zákona čís. 70/1873 ř. z. obsah řeči K-ovy v rozsudku jen několika slovy dotčený a hesel »Es lebe der revolutionäre Klassenkampf — die Genossenschaft muss ein Klassenkampfinstrument bleiben — Gegen die sozial-faschistische Spaltungspolitik — Für die rote Sporteinheit — Es lebe Sovjetrussland — Den Krieg dem Kriege — Es lebe die rote Armee!« rozsudkem zjištěných. Právem tedy došel rozsudek v odstavci 7 důvodů k závěru, že společenstevní den měl ráz stranicko-politický a že konsumní spolek rozšířil svou činnost na jiné předměty, než které jsou označeny v § 1 zák. čís. 70/1873 ř. z.
Neopodstatněna je i výtka nesprávného právního posouzení, již vidí zmateční stížnost v tom, že přečinu podle § 88 zák. čís. 70/1873 mohou se dopustiti členové společenstva, mající účast na činnosti společenstva nebo jeho jednání, vztahujících se k jiným věcem nežli k těm, jež jsou v § 1 cit. zák. pojmenovány. Zmateční stížnost, vycházejíc ze skutečnosti, že žádost podal u policejního ředitelství stěžovatel, jenž nebyl oprávněn sám společenstvo podpisovati, že řeč pronesl K., hesla že provolávali účastníci průvodu, prapory že nesli rovněž účastníci průvodu, tvrdí, že tedy společenstvo jako takové nevyvinulo činnost překročující meze určené pro obor působnosti v § 1 zák. čís. 70/1873 ř. z. Stížnost v tomto směru pomíjí zásadu trestního práva, že subjektem trestního činu a tudíž objektem potrestání je jediné člověk jako jedinec, že tedy nemůže býti trestně stíháno společenství osob, nýbrž pouze orgánové takového společenství, kteří v konkretním případě za takové společenství jednali. Tento předpoklad rozsudek bezpečně zjišťuje a určuje jako subjekt trestného činu stěžovatele, jenž byl předsedou společenstva, jenž předložil policejnímu ředitelství žádost a program podniku společenstva, jenž vzal na vědomí povolení a v něm obsažená omezení a podmínky, jenž politickou řeč K-ovu jako hlavní pořadatel poslouchal a řečníka napomenul až na vyzvání přítomného zástupce státní správy — že jako předseda ohlásil u policejního ředitelství podnik společenstva stranicko-politické tendence, že průvod, který stěžovatel vedl, prapory a výkřiky jednotlivých skupin měly ráz ryze politický, aniž stěžovatel proti tomu něco podnikl. Z těchto skutkových zjištění rozsudek dochází k závěru, že konsumní spolek »V.« rozšířil svou činnost na jiné předměty než ty, jež jsou vyjmenovány v § 1 zák. čís. 70/1873 ř. z.
V právu je sice zmateční stížnost, když tvrdí, že přečin podle § 88 zák. čís. 70/1873 ř. z. je deliktem komisivním, totiž, že se jeví jako porušení právního zákazu, než nelze jí přisvědčiti, když, vycházejíc z tohoto právního pojmu, tvrdí, že pouhé dopuštění stěžovatele (podle českého znění rozsudku a nikoliv »geduldet« podle německého znění, jež pravý význam výrazu »dopustil« nevystihuje), aby společenstvo vztáhlo činnost a jednání k jiným věcem nežli k těm, jež jsou v § 1 zák. čís. 70/1873 ř. z. vyjmenovány, nemůže vytvořiti skutkovou podstatu přečinu podle § 88 cit. zák. Rozsudek sice staví pojem »dopustiti« na roveň pojmu »vědomě opominouti«, než tato vada rozsudku nečiní sama o sobě rozsudek s hlediska důvodu zmatečnosti podle čís. 9a) § 281 tr. ř. zmatečným, poněvadž z jednotlivých zjištěných komisivních činností stěžovatelových se jasně podává, že rozsudek viděl skutkovou podstatu souzeného přečinu nikoli v tom, že stěžovatel opomenul zabrániti, jak míní zmateční stížnost, činnosti společenstva příčící se ustanovení § 1 zák. čís. 70/1873 ř. z., nýbrž v tom, že společenstvo jako takové předsevzalo aktivní činnost, jíž — slovy zákona — »dopustil se« stěžovatel jako člen mající v tom účastenství, přečinu. Naprosto nemá opory v zákoně tvrzení zmateční stížnosti, že se nemohou dopustiti přečinu jednotliví orgánové společenstva, když zákon č. 70/1873 v § 88 výslovně prohlašuje za trestné účast v tom mající členy společenstva, jež vztáhlo svou činnost nebo jednání své k jiným věcem, nežli k těm, jež jsou v § 1 pojmenovány.

Citace:

č. 5205. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 76-78.