Inrotulace spisů

(srotulování čili seznamenání spisů) jest protokolární založení a seznamenání sporných spisů za účelem vynesení
soudního rozsudku.
I. Inrotulace spisů má místo:
1. V řízení písemném:
а) po skončení řízení přípravného (instrukčního) (§§ 238 — 246 s. ř., §§ 313-323 západohal. s. ř.);
b) po skončení řízení průvodního a sice po provedení důkazu svědeckého a znaleckého a po případě po provedení důkazu spisy průvodními (§§ 172, 173 s. ř., dv. d. ze dne 23. září 1785, sb. z. s. č. 469 lit w, § 200 s. ř., dv. d. ze dne 25. srpna 1783 sb. z. s. č. 179 lit. e, §§ 244—247 a § 272 západohal. s. ř.).
2. V řízení ústním:
а) po provedení důkazu svědeckého a znaleckého, po případě důkazu spisy průvodními;
b) po skončení řízení odvolacího a dovolacího, resp. po podání spisů odvolacích a dovolacích (§ 256 s. ř. a § 338 západohal. s. ř.). Byla-li věc projednána písemně, nemá se předsebráti při apelaci
a revisi opětná inrotulace, nýbrž spisy jednou inrotulované mají býti zachovány, a jest tudíž toliko nová podání ku zprávě spisy provázející připojiti (dv. d. ze dne 20. února 1784 sb. z. s. č. 244).
II. V ústním řízení dle soudního řádu konaném, v řízení stručném
a v řízeních, jenž se druží ku řízení stručnému, zastupuje inrotulaci seznamenání spisů předsevzaté na konci řízení instrukčního, kteréžto seznamenání liší se od inrotulace toliko formálně, totiž tím, že neustanovuje se zvláštní stání, nýbrž odbude se při stání, při němž podána byla poslední řeč. Rovněž spisy sporů incidenčních a vedlejších se seznamenávají. V řízení
ve věcech nepatrných se inrotulace a seznamenání spisů nevyskytuje.
III. Ku srotulování spisů ustanoví se výměrem zvláštní stání. To stane se buď z úřední povinnosti ve případech shora uvedených nebo ku návrhu strany, zmeškal-li totiž odpůrce k tomu lhůtu. Třídenní lhůta v § 239 s. ř. pro tento návrh stanovená není lhůtou propadnou, kterou by zanikalo právo za inrotulaci žádati (res. ze dne 11. září 1784 sb. z. s. č. 335 lit. k), nemá tudíž žádného praktického významu. Podáním stížnosti proti úplnému nebo částečnému zamítnutí žádosti za prodloužení lhůty se postup a uzavření řízení, jmenovitě založení spisů k rozhodnuti, nestaví. Soudce má však, prve než rozhodne ve věci hlavní, vyčkati, až stížnost vyřízena bude (§ 16 zák. ze dne 16. května 1874 č. 69 ř. z.). Stání inrotulační může z důležitých příčin býti odročeno (dv. d. ze dne 30. listopadu 1789 sb. z. s. č. 1081 lit. c). Zda-li vůbec při inrotulačním stání jest třeba intervence právního zástupce, a zda jmenovitě podniknuti cesty do místa soudu jest odůvodněno, dlužno v konkrétním případě posouditi podle všeobecných zásad právních a dle povahy věci; dle toho řídí se též přisouzení útrat. Obyčejně stačí, když sporné spisy se zašlou poštou.
IV. Nedostaví-1 i se strany k inrotulačnímu stání, předvolají se znovu a pohrozí se jim trestem (§ 243 s. ř. a § 319 hal. s. ř.). Sporno jest, zda-li takový trest má ještě nyní průchod. Ullmann tvrdí, že toto soudcovo právo, disciplinárně trestati liknavé advokáty, přešlo na disciplinární radu; Cannstein naproti tomu pokládá tento trest za donucovací prostředek soudu propůjčený. Tomuto poslednějšímu mínění zdá se nasvědčovati též § 192 cís. pat. ze dne 3. května 1853 č. 81 ř. z., který ve případě, že by se obeslaný ku soudu nedostavil, přiznává soudu právo, předvolati jej opětně a pohroziti jemu zároveň trestem.
V. Předmětem inrotulace jsou veškeré sporné spisy a jich přílohy, jakož i ostatní během sporu se vyskytnuvší podání a jejich vyřízení, jako žádosti za lhůty, za rekognici a pod. Zákon předpokládá, že rotulus strany doma připraví a dle panující prakse jest to věcí zástupce strany žalující. Při tvoření rotulu se označují sporné spisy číslicemi římskými (čís. rot. I., II. atd.) a přílohy jakož i podání dotyčnému spornému
spisu předcházející se připojí dle pořadí časového.
Každá strana má při inrotulačním stání založiti spisy a přílohy svého odpůrce jí doručené. Nedostaví-li se však některá ze sporných stran, má strana přítomná právo sama inrotulaci předsevzíti a vlastní sporné spisy i s přílohami založiti. Předpis, že každá strana spisy a přílohy jí doručené založiti má, zakládá netoliko právo, nýbrž i povinnosť strany, což plyne již se slova »maji« (»haben« v § 241 s. ř. resp. § 317 západohal. s. ř.) a z úvahy, že nemůže býti ponecháno vůli strany zameziti založení listin pro právo odpůrcovo snad velice důležitých a rozhodných a tak jeho podlehnutí způsobiti. Dostaví-li se tudíž strana k inrotulačnímu stání, zdráhá-li se však sporné spisy a přílohy jí doručené vydati, má se to posuzovati tak, jakoby se byla nedostavila a ztrácí dle analogie § 242 s. ř. právo odporovati založení jiných spisů a příloh, než které byly doručeny, naopak musí dopustiti, aby její odpůrce založil vlastní spisy a přílohy. Naproti tomu, jelikož tu není zákonné sankce, není soudce oprávněn stranu k založení spisů přidržovati peněžitými pokutami (roz. ze dne 30. ledna 1879 č. 933, sb. »Gl. U.« č. 7315, ze dne 10. února 1870 č. 1458, sb. »Gl. U.« č. 3709). Jestliže obě strany sporný spis ztratily, připouští se žaloba na uznání, že opis souhlasí se ztraceným originálem (anal. §§ 130, 131 a 176—178 s. ř.; §§ 204, 205 a 248—250 hal. s. ř.). Sporný spis
soudu podaný a výměrem opatřený jest pokládati za listinu; jest tudíž užiti předpisů o nahrazení ztracených listin též na případ, ztratí-li se spis sporný (roz. ze dne 6. srpna 1853 č. 7843, sb. »Gl. U.« č. 3615). Naproti tomu při ztrátě sporného spisu nestačí pouhé předložení kopie jeho konceptu a rovněž nelze žádati, aby odpůrci bylo přikázáno, by tento spis podal ještě jednou (roz. ze dne 10. září 1873 č. 8109, sb. »Gl. U.« č. 5072); v roz. ze dne 11. prosince 1873 č. 12034, sb. »Gl. U.« č. 5170 prohlásil nejvyšší soud, »že za účelem doplnění spisů žalobou má býti nařízeno stání, a v případě, že by žalovaný prohlásil, že žalobu předložiti nemůže, že má žalobce u přítomnosti žalovaného ihned býti protokolárně vyslechnut o obsahu žalobního spisu a žaloba takto obnovená, ačli žalovaný s obsahem udaným souhlasí, má rozhodnutí sporu býti základem, odporuje-li tomu však žalovaný, že má spor znova býti projednán.« Toto rozhodnutí nelze však ani se stanoviska práva, ani se stanoviska prospěšnosti obhájiti. Roz. ze dne 14. září 1859 č. 10216, sb. »Gl. U.« č. 862 a ze dne 17. dubna 1873 č. 3743, sb. »Gl. U.« č. 4939 vycházejí z názoru, že tomu, kdo sám jest příčinou toho,. že svůj vlastní spis nemůže předložiti, dlužno přičítati vinu, jejíž následky on sám nésti musí.
Úřední doplnění spisů místa nemá, jelikož se nežádá, aby z úřední povinnosti se připojovaly spisy, které se ve sporu nevyskytly a tak aby straně byla poskytnuta příležitosť předložiti dodatečně průvodní prostředky, jež ve sporu podati opomenula. Takové doplnění z povinnosti úřední se nepřipouští ani tenkráte, když dotyčné spisy se nalézají u procesného soudu (roz. ze dne 24. dubna 1894 č. 4943, jímž zrušena souhlasná rozhodnutí obchodního a vrchního zemského soudu pražského). Rovněž se nepřipouští, aby byl vyžádán stejnopis sporného spisu nalézající se v rukou druhé strany, který nebyl při stání založen, poněvadž soudce má vynésti
nález toliko na základě spisů stranami při inrotulačním stání založených. Při tom jest lhostejno, který stejnopis sporného spisu při inrotulaci byl založen a zda bylo při tom šetřeno zákonných předpisů, jelikož jest věcí stran pečovati již při stání, aby se dle zákona postupovalo (roz. ze dně 8. června 1876 č. 6376, sb. »Gl. U.« č. 6169). Vzejde-li při inrotulaci spor o tom, má-li býti určitá listina založena čili nic, jest tuto listinu založiti a odpor druhé strany poznamenati. Zvláštní rozhodnutí o tom místa nemá, nýbrž soudce má při vynášení konečného rozsudku uvážiti, zda-li založení to dlužno připustili a má-li se ku listině této bráti zřetel. Rovněž otázka, zda-li přílohy stranou předložené mají býti založeny, jakož i otázka, které přílohy ku vedení důkazu jsou způsobilé a zda předmět jako příloha udaný, jež není listinou, při inrotulaci spisů má býti předložen, není předmětem rozhodnutí o rekognici, nýbrž rozhodne se o tom teprve v konečném rozsudku (roz. ze dne 19. prosince 1871 č. 14966, sb. »Gl. U.« č. 4367).
VI. Nový soudní řád, který spočívá na zásadách ústnosti a bezprostřednosti, ovšem inrotulaci spisů nezná, jelikož sebrání procesného materiálu, jakožto základu soudcovského rozhodnutí, z veliké části jest povinností soudcovou. § 265 nového s. ř. toliko ustanovuje, že všechny návrhy a vysvětlení stran, které pro průběh a rozhodnutí procesu jsou důležitými, jakož i soudcovská rozhodnuti při projednávání vynesená a prohlášená a ona nařízení a opatření předsedova, proti nimž se připouští právní prostředky (§ 208), jakož i podstatné výsledky jednání (§ 209) se
mají do protokolu zaznamenati, a sporné spisy předsedovi podané se mají připojiti ku jednacímu protokolu jako přílohy; tvoří tudíž jednací protokol s přílohami a přípravnými spisy listinný materiál pro soudcovský rozsudek.

Citace:

Inrotulace spisů. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 531-534.