Čís. 17520.

Účastníky řízení o vyklizení přiklepnuté nemovitosti a její odevzdání vydražiteli jsou jen vydražitel a povinný. Třetí osobě, do jejíhož práva bylo výkonem vyklizení zasaženo, přísluší za předpokladů, uvedených v § 37 ex. ř., žaloba podle tohoto předpisu nebo právo, domáhati se nápravy podle § 68 ex. ř., nikoliv ale rekurs do usnesení, vydaného v řízení o vyklizení nemovitostí.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1939, R I 708/39.)
Prvý soud nařídil podle § 156 (2) ex. ř. odevzdání vydražené nemovitosti vydražiteli. Rekursní soud odmítl rekurs Antonína F., který nařízenému odevzdání nemovitosti odporoval poukazem na svá nájemní práva.
Nejvyšší soud nevyhověl jeho rekursu.
Důvody:
V projednávané věci jde o odevzdání nemovitosti, vydražiteli podle § 156, druhý odstavec ex. ř. Toto odevzdání jest vykonati podle § 349 ex. ř., jenž ustanovuje, že výkonný orgán odstraní osoby a movité věci, je-li toho k účelu vyklizení třeba, a uvede vymáhajícího věřitele v držení odevzdávaného předmětu. Exekuční titul k odevzdání nemovitosti tvoří tu příklep, udělený vydražiteli proti povinnému, a proto jen vydražitel a povinný jsou účastníky tohoto exekučního vyklizení nemovitosti a jejího odevzdání vydražiteli. Jiné osoby, jež tvrdí k nemovitosti, o jejíž vyklizení a odevzdáni jde, právo nedopouštějící výkon exekuce, nejsou účastníky exekučního řízení, nýbrž třetími osobami, jež nemohou odporovati příkazu, aby nemovitost byla odevzdána vydražiteli, rekursem, nýbrž mohou uplatnili svůj odpor, že jim přísluší k předmětu dotčenému exekucí právo, nedopouštějící výkon exekuce, jen žalobou podle § 37 ex. ř., nehledíc ovšem k oprávnění domáhati se nápravy podle § 68 ex. ř., pokládají-li se za stiženy postupem při výkonu exekuce. Nezáleží na tom, zda právo, o něž třetí osoba opírá svůj odpor, bylo zapsáno do pozemkové knihy, čili nic. V projednávané věci příslušelo proto proti příkazu, aby vydražená nemovitost byla odevzdána vydražiteli, právo k rekursu jen povinným Robertu P. a Marii P., kteří také jedině jako povinní byli uvedeni v usnesení soudu prvé stolice, nikoliv však i rekurentu Antonínu F., jenž opírá svůj Odpor proti příkazu, aby vydražená nemovitost byla odevzdána vydražiteli, o to, že užívá vydražené nemovitosti na základě nájemního práva, zapsaného v pozemkové knize.

Citace:

čís. 17520. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 726-727.