NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 9846.

Váleční poškozenci. — Řízení před nss-em: I. Přihlášený dědic jménem pozůstalosti je legitimován ke stížnosti na nss do rozhodnutí stran nároku zůstavitele na důchod předků, uplatněného — Č. 9846 —
zůstavitelem za jeho života. — II. Roční lhůtu k přihlášce o důchod předků jest čítati od doby, kdy se žadatel stal neschopným výdělku.
(Nález ze dne 23. dubna 1932 č. 6507.)
Prejudikatura: Boh. A 7194/28.
Věc: Pozůstalost Barbory B. zast. dědičkou Andělou K. proti ministerstvu sociální péče (odb. r. Dr. Vojt. Elsnic) o důchod předků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 7. září 1928 odmítl zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Čechách přihlášku Barbory B. o důchod předků, ježto její nárok na důchod zanikl promlčením. Odvolání Barbory B. zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím.
Rozhoduje o stížnosti, kterou podala jménem pozůstalosti po Barboře B. její dcera Anděla K. jako její dědička, musil se nss zabývati nejprve námitkami odvodního spisu vytýkajícími nedostatek aktivní legitimace ke stížnosti pozůstalosti po zemřelé Barboře B. vůbec a Anděly K., jež stížnost podepsala, zvláště a návrhem, aby stížnost byla odmítnuta. Námitky tyto neuznal nss důvodnými.
Podle úředního vysvědčení okr. soudu v K., jež bylo ke stížnosti připojeno, přihlásila se Anděla K., jako jediná dědička k pozůstalosti a jest tedy legitimována pozůstalost zastupovati. Pozůstalosti nelze pak upříti ke stížnosti legitimaci. Nárok na důchod jest jistě nárokem osobním, jenž zaniká úmrtím oprávněného, ale nárok na důchod ještě za života oprávněného jím uplatněný tvoří, třeba spornou dosud, majetkovou hodnotu patřící do pozůstalosti a nelze pozůstalosti odpírati právo podati na rozhodnutí, nárok ten odpírající, stížnost.
Ve věci samé jde o otázku, zda Barbora B. nárok svůj uplatnila včas. Žal. úřad podrobiv se právnímu názoru vyslovenému v nál. nss-u Boh. A 7194/28 počítá roční lhůtu k přihlášce od doby, kdy se Barbora B. stala k výdělku neschopnou a kdy tedy byl splněn předpoklad nároku na důchod předků, stanovený v § 25 zák. č. 142/20, vychází ze zjištění, že stalo se tak již 1. ledna 1923 a dospívá proto k závěru, že přihláška z 10. července 1924 podána byla opožděně. Své zjištění opírá žal. úřad o skutečnost, že 23. června 1924 shledána byla B. 90% nezpůsobilou k výdělku, že v roce 1923 dosáhla 70 roků, že sama u okresní úřadovny v P. dne 28. června 1928 udala, že od r. 1920 jest nezpůsobilou sama se živiti a konečně o osvědčení lékaře důvěrníka, že v lednu 1923 byla Barbora B. 75% nezpůsobilou k výdělku.
Třeba především zdůrazniti, že žal. úřad za výdělku neschopnou ve smyslu § 25 považuje osobu, jejíž způsobilost k výdělku jest snížena o 75%. Proti tomuto právnímu pojetí žal. úřadu stížnost nemá námitek. Kdy takové snížení nastalo, jest otázkou skutkovou, jejíž zodpovědění jest nss povolán přezkoumati jen s hlediska § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 9846. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 811-812.