Čís. 17128.

Pokud podle § 1313 a) obč. zák. odpovídá ten, kdo kryje samostatný provoz živnosti jinou osobou, za škodu vzniklou zákazníku.
(Rozh. ze dne 3. prosince 1938, Rv I 912/38.)
Žalovaný František L., jenž byl majitelem kadeřnického a holičského závodu v P., prodal uvedený závod dne 12. června 1934 Rudolfu Z., který neměl v té době patřičné způsobilosti k samostatnému provozování dotčené živnosti, provozoval onen závod ve vlastní režii a na svůj účet pod dosavadní firmou a na dosavadní živnostenské oprávnění. Od odevzdání závodu žalovaný František L. do závodu vůbec nedocházel. Dne 17. listopadu 1934 si žalobkyně dala v právě uvedeném kadeřnickém závodě petrolovati vlasy. Petrolování prováděla Marie V., která byla v onom závodě zaměstnána jako kadeřnická pomocnice, na příkaz Rudolfa Z. tekutinou, kterou jmenovaný Rudolf Z. k tomu účelu Marii V. dal. Ježto se při práci od blízkého plynového plamene určeného k ohřívání vody vznítily páry tekutiny, kterou petrolování bylo prováděno, byla žalobkyně, jíž chytly vlasy, popálena. Domáhajíc se náhrady škody vzniklé jí popálením, odůvodnila žalobkyně zažalovaný nárok proti žalovanému Františku L. v podstatě tím, že František L. odpovídá za za škodu žalobkyni vzniklou podle § 1313 a) obč. zák. jako oprávněný živnostník, v jehož závodě si dala mýtí vlasy. Žalobě vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Po právní stránce posoudil odvolací soud sporný případ v podstatě správně.
Uvedl-li odvolací soud, že se dovolatel dopustil přestupku dle § 133 c) živn. ř., nevybočil tím z mezí své pravomoci, neboť chtěl tím pouze říci, že se dovolatel dopustil nedovoleného jednání, když kryl samostatný provoz kadeřnického závodu Rudolfem Z., pokud Rudolf Z. neměl k tomu způsobilosti. Z toho důvodu jest také — jak správně podotýká žalobkyně v dovolací odpovědi — podle § 879, odst. 1, obč. zák. nicotná smlouva uzavřená mezi dovolatelem a Rudolfem Z., pokud poslednějšímu bylo ponecháno samostatné vedení závodu na vlastní nebezpečí. Z toho vyplývá, že ve styku se zákazníky kadeřnického závodu bylo nadále pokládati za smluvce dovolatele a nikoliv Rudolfa Z., a je proto dovolatel odpovědný podle § 1313 a) obč. zák. za zavinění Z-ského, jehož použil k splnění smluv o dílo, uzavřených prostřednictvím Z-ského se zákazníky, jako za své vlastní zavinění (srov. rozh. 4307 Sb. n. s.).
Namítá-li dovolatel, že se odpovědnost podle § 1313 a) obč. zák. vztahuje pouze na náhradu z porušení smluvního závazku, nikoliv též za náhradu z nedovoleného činu, jest mu odvětiti, že smluvce jest odpověden za pomocníka při plnění i tehdy, dopustil-li se při plnění smluvního závazku trestné nedbalosti, a to — jak tomu je v souzeném případě — v trestné souvislosti s prováděním smluvního plnění (srov. na př. rozh. č. 15790 a 16802 Sb. n. s.).

Citace:

č. 17128. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1176-1177.