NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 16743.

Opravným prostředkem ve smyslu § 1 zák. č. 112/1872 ř. z. jest i stížnost podle § 78 zák. o org. soud., je-li syndikátní nárok vyvozován z toho, že soudce odepřel se žalobcem sepsati návrh na odklad exekuce.
(Rozh. ze dne 28. února 1938, Co I 22/37.)
Srov. rozh. č. 14002, 14296, 13121 Sb. n. s.
Okresním soudem v P. byla povolena exekuce vnucenou dražbou nemovitostí patřících žalobcům. Dražební rok byl ustanoven na den 23. června 1934 a byly při něm nemovitosti žalobců přiklepnuty Josefu B. za nejvyšší podání 180074 Kč. Exekuční řízení prováděl jako exekuční soudce žalovaný Vilém R. Tvrdíce, že přes to, že jako rolníci, kteří se živili hospodařením na svých nemovitostech, měli nárok na odklad dražby ve smyslu zákona ze dne 24. února 1934, č. 33 Sb. z. a n. a že dne 1. června 1934 u okresního soudu v P. žádali podle uvedeného zákona, aby žalovaný soudce sepsal jménem žalobců do protokolu návrh na odložení dražby, žalovaný onu žádost odmítl a odepřel protokolovati řečený návrh, prohlásiv vůči žalobci, že odklad dražby na žádný způsob nepovolí, i kdyby návrh byl učiněn písemně, že dražba bude každým způsobem provedena a že každé podání je marné, domáhají se žalobci na žalovaných (soudci a čs. státu) syndikátní žalobou zaplacení 568240 Kč s přísl. Vrchní soud v P. zamítl žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Nejvyšší soud odůvodnil v četných rozhodnutích (srov. č. 14002, 14296, 13121 Sb. n. s.) zásadu, že se v § 1 syndikátního zákona č. 112/1872 ř. z. nemíní »opravnými prostředky v soudním řízení předepsanými« jen opravné prostředky, o kterých rozhoduje vyšší stolice, nýbrž že jsou jimi všechny právní prostředky, které mohou odvrátiti škody z porušení úřední povinnosti. Žalobci opírají syndikátní nárok, o který jde, v podstatě o to, že exekuční soudce Vilém R. bezdůvodně odepřel sepsati s prvním žalobcem Vendelínem S., který též zastupoval druhou žalobkyni Terezii S., návrh na odklad exekuce podle zákona č. 33/1934 Sb. z. a n. I kdyby jejich tvrzení bylo pravdivé, bylo na žalobcích, aby se obrátili podle ustanovení § 78 zákona o organisaci soudů stížností na dozorčí úřad, aby nařídil jmenovanému soudci, aby do lhůty mu stanovené vyhověl stěžovatelům, učinil nápravu a vykázal se o tom nadřízenému úřadu. Žalobci ani nepopírají, že tak neučinili, a ježto tudíž nepoužili všech prostředků, jimiž mohla býti dražba a škoda jim prý z ní vzešlá odvrácena, nemohou se domáhati náhrady syndikátní žalobou podle zákona č. 112/1872 ř. z. Nezáleží na tom, proč žalobci upustili od podání dozorčí stížnosti, a zda se to stalo proto, že exekuční soudce prohlásil jejich návrh za bezúčelný. Vždyť žalobci sami přednesli, že si byli vědomi výhody odkladu exekuce podle zák. č. 33/1934 Sb. z. a n. i toho, že jako zemědělci mají nárok na odklad dražby, a proto měli na soudním sepsání návrhu setrvati po případě podati stížnost podle § 78 org. zák. Odvolací soud neposoudil tedy věc nesprávně, nevyhověl-li podané žalobě.

Citace:

č. 16743. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 339-340.