Čís. 13936.


V návrhu na povolení záznamu daňové pohledávky podle čl. III. uvoz. zákona k ex. ř. a dvorských dekretů z 18. září 1786 čís. 577 sb. z. s. a ze dne 24. října 1866 čís. 789 sb. z. s. jakož i § 38 písm. c) knih. zák. proti úpadci (§ 11 konk. ř. čís. 64/1931 sb. z. a n.) jest uvésti vše, co jest předpokladem přednostní pohledávky.

Nelze proto návrhu vyhověti, není-li v něm dokonce ani uvedeno, o jakou daňovou pohledávku jde.
(Rozh. ze. dne 15. listopadu 1934, R I 1246/34.)
73* Po vyhlášení konkursu na jmění dlužníka povolil soud prvé stolice k zajištění daňové pohledávky exekuci záznamem zástavního práva na dlužníkově nemovitosti. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekuční návrh byl podán po uvalení konkursu na jmění dlužníka. Podle § 11 konk. ř. nemůže býti po prohlášení konkursu pro pohledávku za úpadcem nabyto soudcovského práva zástavního, nebo práva na oddělené uspokojení na věcech, náležejících do konkursní podstaty. Z návrhu nelze zjistiti, zda jde v souzeném případě o exekuci k zajištění pohledávky za takové státní daně s přirážkami, pro které jest přednostní právo na nemovitosti (čl. III. čís. 3 uvoz. zák. ke konk. ř. čís. 64/1931 sb. z. a n., §§ 265, 266 zák. čís. 76/1927 sb. z. a n., § 216 čís. 2 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
V rozhodnutích čís. 10700 a 10964 sb. n. s. bylo jen vysloveno, že k záznamu daňové pohledávky podle čl. III uvoz. zákona k ex. ř. a dvorských dekretů z 18. září 1786 čís. 577 sb. z. s. a ze dne 24. října 1806 čís. 789 sb. z. s. jakož i § 38 písm. c) knih. zák. stačí pouhá žádost bez předložení vykonatelných výkazů daňové pohledávky. Nebylo však vysloveno, že to stačí bezpodmínečně i za konkursu dlužníka, a proto se rozhodnutí ta na souzený případ nehodí. Věc jest posuzovati podle § 11 konk. ř. čís. 64/1931 sb. z. a n., podle něhož jsou proti úpadci vyloučeny exekuce s výjimkou toho, co ustanovuje čl. III čís. 3 uvozovacího zákona ke konk. ř., jenž sice zachovává v platnosti předpisy o exekuci k dobytí nebo zajištění státních daní s přirážkami, vedené za konkursu, avšak na věci, na kterých jest pro tyto pohledávky přednostní právo. Vymáhající věřitel musí proto v návrhu na povolení exekuce podle § 54 ex. ř. uvésti vše, co jest předpokladem přednostní pohledávky. Neuvedl však ani, o jakou daňovou pohledávku jde, takže nelze ani zjistiti, která zákonná ustanovení pro posouzení přednostního pořadí vymáhané pohledávky přicházejí v úvahu.
Citace:
Čís. 13936.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 345-346.