Čís. 16369.

Při žalobě o obnovu z důvodu § 530 č. 7 c. ř. s. má soud v obnovovacím řízení rozhodnouti toliko o tom, zda nově nalezené a nabízené důkazy jsou způsobilé přivésti v hlavní věci rozhodnutí pro žalobce o obnovu příznivější, a nenáleží mu již v tomto období řízení jejich hodnocení co do hlavní věci. Teprve v obnoveném řízení jest v souvislosti s důkazy již provedenými v základním sporu uvažovati o tom, zda lze míti rozhodující skutečnosti za zjištěny.
(Rozh. ze dne 7. října 1937, Rv I 308/37.)
Žalobu, jíž se Jan K., uznaný dosud neprávoplatným rozsudkem za nemanželského otce nezl. Irény Ž., domáhá obnovy sporu nezletilé Irény Ž. proti Janu K. o zjištění otcovství a placení výživného nižší soudy zamítly.
Nejvyšší soud povolil obnovu řízení v dotčeném sporu, zrušil rozsudky nižších soudů a soudu prvé stolice uložil, aby dále o věci jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Žalobce se domáhá povolení obnovy řízení podle § 530 č. 7 c. ř. s. z toho důvodů, že nalezl nové průvody o svém tvrzení učiněném v základní rozepři C II 503/32, že nemanželská matka v kritické době, ač to pod přísahou vyloučila, měla pohlavní styky s jinými muži. Ježto nižšími soudy bylo zjištěno, že doba, kdy se žalobce dověděl o těchto nových důkazech, spadá ještě do lhůty v § 534 c. ř. s. stanovené a výsledky řízení nepodávají podkladu pro závěr, že žalobce nově nabízené důkazy mohl uplatniti již před skončením ústního jednání, konaného v základní rozepři, nutno ještě zkoumati jen otázku, zda důkazy, o které nyní jde, byly způsobilé přivésti ve věcí hlavní rozhodnutí žalobci příznivější. Nižší soudy odpověděly na tuto otázku záporně, vycházejíce z toho, že se důkaz v příčině svědka Josefa K. žalobci vůbec nezdařil, poněvadž uvedený svědek nepotvrdil okolnosti, o nichž byl veden, v příčině svědků Josefa P. a Oldřicha F. však nižší soudy dospěly k přesvědčení, že jejich výpovědím jest odepříti hodnověrnost, takže jimi není prokázána soulož nemanželské matky s jinými muži. Ale těmito úvahami předbíhají nižší soudy již rozhodnutí ve věci samé. Pro spor rozhodující byla co do přípustnosti obnovy toliko otázka, zdali dotčené nové důkazy — hledíc na to, že nemanželská matka v základní rozepři vůbec popírala jakékoli pohlavní styky s muži, kdežto tehdejší žalovaný (nynější žalobce) zase popřel každou soulož s ní v kritické době — mohou zeslabiti hodnověrnost jediné svědkyně, o kterou se rozhodující zjištění v základním sporu opírají. Tuto možnost však nutno připustiti a neprávem uvažovaly nižší soudy již nyní o důkazní síle svědeckých výpovědí Josefa P. a Oldřicha F. Teprve v dalším řízení bude na soudě, aby pečlivě přihlížeje též k ostatním výsledkům průvodního řízení uvažoval o tom, zdali bude pokládati soulož nemanželské matky s jinými muži za prokázánu či nikoliv, a bude-li ji míti za dokázánu, zdali tato okolnost jí v konkrétními případě odnímá hodnověrnost stran pohlavních styků se žalobcem v kritické době (rozh. č. 10585 Sb. n. s). Nebylo proto potřebí již nyní provésti další důkazy o důkazní moci jednotlivých průvodů (§ 503 č. 2 c. ř. s.) a nižší soudy posoudily věc nesprávně po právní stránce, když neuznaly na povolení obnovy. Bylo proto rozhodnuto, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 16369. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 305-306.