Čís. 5612.

Všeobecným poukazem na důvody zmateční stížnosti, provedené spoluobžalovaným, není vyhověno požadavku jasného a určitého označení některého z důvodů zmatečnosti, předepsanému ustanovením § 1, čís. 2 zákona čís. 3/1878 ř. z.
Vešla-li obžaloba v moc práva, nelze napadati věcnou příslušnost nalézacího soudu, a to ani s hlediska zmatku podle § 281, čís. 11 tr. ř., třebas pro zločin podle § 6, čís. 2 zákona na ochr. rep. uložen byl krajským soudem trest podle vyšší trestní sazby § 6, čís. 1, al. 3 cit. zákona.
Spisem o úkonu vyhledávacím nebo vyšetřovacím po zákonu neplatném (§ 281, čís. 2 tr. ř.) nejsou protokoly tvořící součást trestního oznámení, sepsané s obžalovaným u policejního ředitelství za policejního vyhledávání.
Odepřením svědecké výpovědi z důvodu § 151, čís. 2 tr. ř. není založen zmatek podle § 281, čís. 3 tr. ř.
K dolíčení zmatečnosti podle § 281, čís. 3 tr. ř. nepostačuje povšechná nápověď, že znalci vypovídali ve svém posudku o skutečnostech, o nichž státní úředníci jsou povinni zachovati úřední tajemství (§ 151, čís. 2, § 120 tr. ř.), nýbrž nutno dokázati, že takové skutečnosti byly vyzrazeny obsahem podaného posudku.
Rozsudek není stižen důvodem zmatečnosti podle § 281, čís. 3 tr. ř., není-li v jeho výroku uvedena trestní sazba, jíž bylo použito.
Vyloučení veřejnosti hlavního přelíčení je zmatkem podle § 281, čís. 3 tr. ř. jen tehdy, došlo-li k němu bez formálního usnesení soudu nebo z důvodu, který v zákoně není uveden.
(Rozh. ze dne 27. května 1936, Zm I 233/36.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací usnesl se v neveřejném zasedání o zmatečních stížnostech obžalovaných A. D., J. T., R. S., F. W., A. B., inž. W. F., B. R. a B. K. do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 6. prosince 1935, pokud jím byli jmenovaní stěžovatelé až na B. R. a B. K. uznáni vinnými zločinem vojenské zrady podle § 6, čís. 2, al. 3 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n. a obžalovaní B. R. a B. K. zločinem neoznámení trestných podniků podle § 12, čís. 1, al. 2 téhož zákona, tak, že zmateční stížnosti obžalovaných A. D., B. R. a B. K. zamítl v celém rozsahu, zmateční stížnosti ostatních obžalovaných zčásti rovněž zamítl, zčásti vyhradil rozhodnutí o nich veřejnému líčení podle § 286 tr. ř.
Z důvodů:
Předmětem zrušovacího řízení jsou jen ty výtky, které stěžovatel určitě a jasně (§ 285 tr. ř. a § 1, čís. 2 nov. k tr. ř. č. 3/1878 ř. z.) ve své zmateční stížnosti-proti rozsudku uplatňuje. Dovolává-li se stížnost obžalovaných A. D., A. B., R. S. a B. R. s poukazem na krátkost lhůty, určené zákonem k provedení zmateční stížnosti, také těch důvodů zmatečnosti, které ostatní spoluobžalovaní doličují proti rozsudku ve svých zmatečních stížnostech, nemůže tento jen všeobecný poukaz nahraditi zákonem požadovanou jasnost a určitost označení zmatečnostních důvodů. Případný postup zrušovacího soudu ve smyslu druhé věty § 290 tr. ř. nastává ex lege a nezávisí na návrhu. Poukazem na zachování zákonné lhůty k vypracování rozsudku a takto na porušení předpisu § 270 tr. ř. nedoličuje zmateční stížnost F. W. žádný z důvodů zmatečnosti, uvedených v § 281, čís. 1—11 tr. ř., rovněž zmateční stížnosti obžalovaných A. B., W. F., J. T. a B. K., kteří si také z tohoto důvodu výslovně stěžují, a není proto třeba, aby zrušovací soud k námitkám a úvahám v tomto směru uváděným při řízení o zmatečních stížnostech vůbec nějak přihlížel.
Zmateční stížnosti obžalovaných A. D., F. W., A. B., R. S., W. F., B. K. a J. T. vytýkají shodně jako zmatek podle § 281, čís. 11 tr. ř., zmateční stížnost A. D. mimo to též jako zmatečnost podle čís. 8, že rozsudek byl prý vydán soudem k provedení trestního řízení vůbec nepříslušným, neboť trest byl uložen podle vyšší trestní sazby § 6, čís. 1, al. 3 zákona na ochranu republiky a měl prý proto o tomto trestním případu rozhodovati podle zákona ze dne 4. dubna 1935, čís. 68 Sb. z. a n. vrchní soud v Praze jako soud státní. Předpis § 281, čís. 11 tr. ř. uznává však rozsudek za zmatečný jen 1. vykročil-li soud při vyměřování trestu ze své moci trestní, 2. nebo z mezí zákonné sazby trestní, pokud se tato sazba zakládá na přitěžujících nebo polehčujících okolnostech v zákoně jmenovitě uvedených, 3. vykročil-li dále z mezí práva zaměňovacího nebo zmírňovacího, nebo konečně 4. nastala-li novým rozsudkem reformatio in peius proti předpisům § 293, odst. 3 a § 359, odst. 4 tr. ř. Nehledíc k tomu, že obžalovanému B. K. byl trest vyměřen podle § 12, čís. 1, al. 3 zákona na ochranu republiky a nikoli podle § 6, čís. 1, al 3 téhož zákona a že tudíž pro něho k doličování této domnělé zmatečnosti není v rozsudku vůbec podkladu, nemohou a nepokoušejí se ani ostatní stěžovatelé dokazovali vadnost rozsudku ve směru některého z uvedených případů. Sami se zmiňují o tom, že již obžalobou bylo navrženo, aby byl obžalovaným za daných okolností zvláště přitěžujících vyměřen trest podle druhé sazby § 6, čís. 1, al. 3 zákona na ochranu republiky, tedy trest těžkého žaláře od 5 do 20 let nebo na doživotí; proto nepřichází zde v úvahu vůbec důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 8 tr. ř. A. D. uplatňovaný, kdyžtě rozsudek nešel vůbec svým výrokem proti předpisům § 262 a 263 tr. ř. Navrhovala-li obžaloba také, aby o ní bylo jednáno u krajského soudu trestního v Praze jako soudu příslušného podle § 13, 51 a 56 tr. ř. a podle § 36, odst. 3 zákona na ochranu republiky, a vešla-li též v moc práva, není stěžovatelům po vynesení rozsudku tohoto soudu volno napadali věcnou příslušnost soudu, který byl podle návrhu obžaloby povolán provésti hlavní přelíčení; i kdyby případ ten skutečně byl projednán soudem věcně nepříslušným, nemohla by skutečnost ta vůbec založili zmatečnost rozsudku ve smyslu § 281 tr. ř. (srov. též rozh. nejv. soudu č. 4598 Sb. n. s.). Netřeba se proto dále zabývali v této příčině uváděnými vývody zmatečních stížností. — — — — —
Důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 2 tr. ř. provádí zmateční stížnost A. D., F. W., A. B., R. S., W. F., J. T. a B. K. jediné proto, že prý proti obražení stěžovatelů byly u hlavního přelíčení přečteny protokoly sepsané u policejního ředitelství s obžalovanou A. D., podle zmateční stížnosti F. W. též protokoly sepsané s ostatními obžalovanými, a že ony policejní výslechy byly prý úkonem po zákonu neplatným. Podle protokolu o hlavním přelíčení, jehož správnost a úplnost nebyla popřena, neohradili se však stěžovatelé F. W., A. B., R. S., W. F., J. T. ani B. K. proti přečtení těchto spisů, nýbrž učinil tak jediné obhájce obžalované D. co do jejího policejního protokolu. Oněm stěžovatelům schází proto vůbec zákonný předpoklad pro uplatňování tohoto důvodu zmatečnosti, to je vlastní jejich obražení. Stížnosti A. D. v tomto směru nelze pak přisvědčili z důvodů věcných.
Zmatečnost podle § 281, čís. 2 tr. ř. předpokládá přečtení spisu o nějakém úkonu vyhledávacím nebo vyšetřovacím po zákonu neplatném, t. j. takovém, jehož neplatnost je v trestním řádě již výslovně vyznačena (srovnej §§ 88 a 97 tr. ř.). Takovým spisem, pořízeným o soudním úkonu uvedeného obsahu, nejsou protokoly tvořící součást trestního oznámení, sepsané s obžalovanými u policejního ředitelství v průběhu policejního vyhledávání před jejich dodáním do vyšetřovací vazby, zejména, když se staly pak podkladem přípravného vyšetřování prováděného soudem (viz čís. 4849 Sb. n. s.). Výtkami proti jazykové kvalifikaci vyšetřujících policejních úředníků pokoušejí se stěžovatelé jen zastřeně brojili proti hodnocení důkazů soudem nalézacím, který údaje obžalovaných a jejich přiznání u policie vzal za základ svých zjištění, při čemž neopominul ve smyslu § 270, čís. 5 tr. ř. náležitě odůvodniti, proč jim věří a proč je považuje za spolehlivý důkaz o tom, že se obžalovaní skutečně zodpovídali tak, jak uvedeno v příslušných policejních protokolech. Stěžovatelé při své výtce přehlížejí vůbec, že ustanovení §§ 163 a 198 tr. ř., jehož se výslovně dovolávají, je určeno pro výslechy soudní, nikoli policejní, a že ani případné zanedbání předpisu § 198, poslední odstavec tr. ř. při výslechu obviněného vyšetřujícím soudcem není postiženo sankcí neplatnosti. Pokud některé zmateční stížnosti pro totéž tvrzené ohrazení, jehož prý nebylo dbáno, doličují také důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 4 tr. ř., přehlížejí, že případné porušení předpisu chráněného speciální pohrůžkou zmatečnosti podle § 281, čís. 2 tr. ř. nelze uplatňovali též se všeobecného hlediska zmatku podle § 281, čís. 4 tr. ř.
Rovněž není odůvodněna výtka zmatečních stížností obžalovaných F. W., A. B., R. S., W. F., J. T. a B. K., pokud doličuje zmatečnost rozsudku podle § 281, čís. 3 tr. ř. pro domnělé porušení předpisu § 151 tr. ř., případně § 120 tr. ř. Porušení § 151, čís. 2 tr. ř. nastává jen tehdy, byl-li vyslechnut státní úředník o skutečnostech, o nichž nabyt vědomosti v průběhu svého úředního působení a vzhledem k tomuto, o nichž je dále povinen podle své úřední přísahy zachovali mlčenlivost (srovn. § 23 služ. pragm. ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. z.) a o nichž vypovídal nebyv svými představenými zproštěn této povinnosti zachovali úřední tajemství. Je vždy úkolem úředníka, je-li slyšen jako svědek a nastává-li možnost rozporu jeho svědecké povinnosti s povinností zachovali úřední mlčenlivost, upozornili soud na tuto skutečnost, že jsou zde podmínky § 151, čís. 2 tr. ř., že zamýšlený výslech se dotkne nebo může se dotknouti postřehů a poznatků, jejichž vyjevením by mohlo býti úřední tajemství porušeno (srovn. též rozh. víd. nejv. soudu Nowakovy sbírky čís. 4208/1914). Jen v těch částech svědectví státního úředníka — podobně i znalecký posudek (§ 120 tr. ř.) — bylo by postiženo neplatností podle výslovného předpisu trestního řádu a rozsudek na těchto průvodech vybudovaný trpěl by v důsledku toho zmatkem ve smyslu § 281, čís. 3 tr. ř., pokud by byly vyjeveny poznatky a postřehy, které státní úředník z důvodů své povinnosti zachovali úřední mlčenlivost vyjevili nesměl, tedy bylo-li svědectví (znalecký posudek) o takových skutečnostech skutečně složeno. Zmateční stížnosti netvrdí, že určitou částí některého svědectví a kterou — a má tu na mysli jen výslech policejních úředníků jako svědků — bylo úřední tajemství porušeno. Domnělou zmatečnost podle § 281, čís. 3 tr. ř. spatřují stěžovatelé jediné v tom, že prý se svědci, obzvláště svědek vrchní aktuárský tajemník H., odvolávali ve věci svědka O. na úřední tajemství a odmítli další výpověď, čímž prý se jejich svědectví stalo kusým. Záporná povaha svědecké výpovědi, že totiž svědek nevypovídal o některých skutečnostech, které je jako státní úředník povinen zamlčeli, ježto by jinak svým svědectvím (posudkem) porušil mlčenlivost jemu uloženou ve věcech úředního tajemství, nezakládá však zmatečnost rozsudku ve smyslu § 281, čís. 3 tr. ř. — — — — — — —
Rovněž o posudku vojenských znalců dovozují zmateční stížnosti obžalovaného F. W., A. B. a R. S. jediné na podkladě té skutečnosti, že znalci odepřeli odpověděli na některé otázky, odvolávajíce se na úřední tajemství, porušení předpisu § 151 tr. ř. (§ 120 tr. ř.), ježto prý jako státní úředníci (major a podplukovník přidělený službou ke generálnímu štábu) jsou rovněž vázáni úředním tajemstvím a nebyli této povinnosti zproštěni. Tato povšechná jen nápověď, jako by znalci ve svém posudku vypovídali o skutečnostech, o nichž jako státní úředníci jsou povinni zachovati úřední tajemství, nemůže nahraditi povinnost stěžovatelů, doličujících zmatečnost rozsudku podle § 281, čís. 3 tr. ř., dokazovali, že obsahem podaného posudku byly vyzrazeny takové skutečnosti, při kterých má stát zvláštní zájem, aby zůstaly utajeny. Znalecký posudek též neobsahuje žádné vyzrazení nějakých skutečností toho druhu. Úředním tajemstvím ve smyslu předpisu § 151, čís. 2 tr. ř. není vše, co státní úředník zví v oboru svého úředního působení; takovému širokému výkladu pojmu úředního tajemství odporuje stylisace § 23 cit. již služební pragmatiky (srovnej též rozhod. víd. nej v. soudu Nowakovy sbírky čís. 3120/1905). Domnělá kusost a neúplnost znaleckého posudku nezakládá pak zmatečnost rozsudku, není-li za zákonných předpokladů z důvodu toho doličována neúplnost řízení ve smyslu § 281, čís. 4 tr. ř. Domnívají-li se stěžovatelé, že vzhledem k povinnosti vojenských znalců, jakožto státních úředníků, zachovati úřední tajemství, nastal zde určitý rozpor s povinností ve smyslu § 121, odst. 2 tr. ř. podali věrný a úplný nález a posudek, přehlížejí jednak, že úvahami těmi nedoličují žádný z důvodů zmatečnosti ve smyslu § 281 tr. ř., jednak, že posudek znalců způsobem naprosto vyčerpávajícím zhodnotil ony skutečnosti a otázky, jež jsou pro podstatu souzeného případu rozhodné, a že ony další dotazy obhajoby, na něž znalci odepřeli odpověděli s poukazem na svoji povinnost úřední mlčenlivosti, týkaly se vesměs takových okolností, které při ostatních zjištěních případů vůbec již pro otázku viny nepřicházely v úvahu. — — — — — —
Zmatečnost podle § 281, čís. 3 tr. ř. shledává stížnost A. D. 1. ve výroku rozsudku o trestu, a 4. pro nedostatek odůvodněného nálezu o vyloučení veřejnosti.
Je mylný názor stížnosti, že rozsudek trpí zmatečnosti tohoto druhu z důvodu, že jeho enunciát prý neobsahuje vše, co žádá předpis § 260, čís. 1 tr. ř. a že v něm není přesně uvedena trestní sazba, jíž bylo použito, ani zda byl vzat zřetel na §§ 44 neb 46 a 47 tr. z. Žádá-li zákon v § 260, čís. 1 tr. ř., aby v rozsudku pod neplatností bylo vysloveno, z jakého činu byl obžalovaný uznán vinným, při čemž mají býti výslovně označeny skutkové okolnosti, podmiňující určitou trestní sazbu, bylo předpisu tomu z plna vyhověno výrokem, že se obžalovaná spolčila a vešla ve styk s cizími činiteli, aby vyzvídala a vyzradila cizí moci skutečnosti, opatření a předměty, jež mají zůstati utajeny pro obranu republiky, při čemž čin se stal za okolností přitěžujících (podle rozsudkových důvodů za Okolností zvláště přitěžujících, v době velice nebezpečné pro stát a na území pohraničním, těžko kontrolovatelném, při čemž ve zločinné činnosti bylo pokračováno). Zákon nepostihuje rozsudek zmatkem neplatnosti, není-li v jeho enunciátě uvedena trestní sazba, jíž bylo použito, a nikde též nepředpisuje, že by citace předpisů o polehčujících a přitěžujících okolnostech měla býti uváděna již v enunciátě rozsudkovém. — — — — — —
Vyloučení veřejnosti hlavního přelíčení je pak zmatkem podle § 281, čís. 3 tr. ř. jen tehdy, došlo-li k němu bez formálního usnesení soudu nebo z, důvodu, jaký v § 229 tr. ř. není uveden. Podle protokolu o hlavním přelíčení, o jehož opravu nebo doplnění obhajoba nežádala, byl po liché poradě soudu prohlášen nález, že hlavní přelíčení až do vynesení rozsudku bude provedeno neveřejně, a to z důvodu veřejného pořádku podle § 229 tr. ř. Tím bylo zákonu vyhověno. — — — —

Citace:

č. 5612. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 18, s. 243-248.