NPD documents search: Váž. tr., 17 (1935)

Čís. 2425.

Ochrana nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n., nevztahuje se na noční kavárnu s ženskou obsluhou, jež požívá špatné
pověsti.
(Rozh. ze dne 27. března 1923, R I 302/23.)
Žádosti nájemkyně, by povolen byl odklad exekuce vyklizením kavárenských místností, soud prvé stolice vyhověl, rekursní
soud odkladu nepovolil. Důvody: Rekursní soud nesdílí odůvodněni prvého soudu, v němž tento poukazuje na skutečnost, že strana
povinná provozuje živnost v domě již po 18 let a jest nemyslitelno, že
by strana pronajímající po tak dlouhou dobu jen z pouhé útrpnosti
stranu povinnou v domě trpěla přes všechny svízele, jež nyní uvádí. Že
by nepřístojnosti, které byly základem řízení o svolení k výpovědi,
trvaly po celou dobu 18 let, nebylo zjištěno, naopak zjištěna spolehlivě
špatná pověst kavárny teprve v dobách posledních, kdy dlužnice sama
kavárnu tu provozuje. Soud rekursní konal v tomto směru další šetření
a zjišťuje tyto skutečnosti: Kavárna navrhovatelky jest téměř výlučně
kavárnou noční se ženskou obsluhou a jako taková pověsti dobré nepožívá. Bylo svého času přednášeno různými osobami mnoho stížností co
do vedení kavárny a poukazováno k tomu, že navrhovatelka při uzavřených dveřích zdržuje hosty v místnostech. Dále byly projednávány
u policejního okresního komisařství různé případy, že hosté nezaplatili
útraty, ale vyšlo na jevo, že číšnice a personál pil na útraty hostů. Policejní okresní komisařství předsevzalo občasné prohlídky místností
konceptním úředníkem, ale zvláštních závad nenalezlo. Jisto jest však,
že číšnice posluhují hostům i po 10. hodině noční a že hostů náležitě
pro zaměstnavatelku využijí. Celkem možno kavárnu označiti jako noční
místnost se ženskou obsluhou a prohlásiti, že se nejedná o místnost řádnou. Tím jest osvědčeno s dostatek, že kavárna žadatelky požívá stále
špatné pověsti od doby, kdy dlužnice ji vede jako noční kavárnu se ženskou posluhou, v níž hlavně v době noční se hosté nesmírně využijí ve
prospěch zaměstnavatelky a jejího personálu. Sotva jest v intencích
vládního nařízení ze dne 25. června 1920 čís. 409 sb. z. a n., aby chránilo také takovéto špatné pověsti požívající místnosti, zvláště když nepřístojnosti, jež byly podkladem řízení o povolení k výpovědi, i nadále
trvají. Proto také vládní nařízení při osvědčené nemožnosti, najíti přiměřenou náhradu, dává soudu exekučnímu na uváženou, zda povolí žádaný odklad čili nic (arg. slovo »může«).«V tomto případě po náhledu
soudu rekursního není odklad exekuce v intencích vládního nařízeni.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Zpráva policejního ředitelství, o kterou rekursní soud své rozhodnutí opřel, je zprávou úřední, o jejíž pravdivosti nelze pochybovati. Obsah její oduvodňuje úplně napadené rozhodnutí. Soud rekursní neosvojil si jim práv administrativních úřadů, vykonávati dozor nad správným vedením živnosti, nýbrž použil jen svého práva zkoumati, zda je
v intencích zákonodárce, poskytovati ochranu vlád. nař. ze dne 25.
června 1920, čís. 409 sb. z. a n. místnostem, v nichž se provozuje živnost toho druhu, jako je živnost strany povinné, když je zjištěno, že záleží z noční kavárny a vinárny se ženskou obsluhou a že požívá špatné
pověsti. Sluší přisvědčiti rekursnímu soudu, že to v intencích tohoto nařízení není, naopak bylo by to přímo jeho zneužíváním, a příčilo by se
dobrým mravům, kdyby byla soudem ochrana takovýmto místnostem
propůjčována.

Citace:

Rozhodnutí č. 2425. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 513-514.