Authors:
= Váž. civ., 5 (1923)
PDF

Čís. 2430.


Zákon ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. а n., o přeměně obecního statku v kmenové obecní jmění. Neodporovali-li starousedlíci knihovnímu výmazu svých práv rekursem proti povolujícímu usnesení, nemohou se domáhati žalobou bezúčinnosti výmazu. Rozhodnutí knihovního soudu jest konečným.
(Rozh. ze dne 27. března 1923, Rv I 1191/22.)
K žádosti žalované obce byl usnesením okresního soudu ze dne 2. prosince 1919 povolen výmaz požitečného práva žalobců k obecním pozemkům. Žalobci si do povolení výmazu nestěžovali, nýbrž domáhali se roku 1922 žalobou zjištění, že výmaz požitečného práva jest neplatným a že jest zjednati dřívější stav knihovní. Žaloba byla zamítnuta
soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Po stránce právní bylo žalobu zamítnouti. Žalobci domáhají se jedině znovuzřízení knihovního stavu, změněného usnesením ze dne 2. prosince 1919, prohlášením knihovního zápisu za neplatný a uznáním právní možnosti tohoto výmazu. Neplatnost tu odůvodňují žalobci tvrzením, že nebylo tu ani skutkových ani právních předpokladů pro knihovní zápisy, usnesením tím povolené a podle něho vykonané. Zápis ten stal se podle §u 5 zákona ze dne 17. července 1919, čís. 421 sb. z. a n. a měly býti náležitosti tohoto §u vykázány knihovnímu soudu. Tuto zásadu zastává Nejvyšší soud v rozhodnutí svém uveřejněném pod č. 866 úřední sbírky, na něž se i tuto poukazuje. Žalobci tvrdí v žalobě, že náležitosti ty nebyly patrny z knihy pozemkové a že se jich vůbec nedostávalo návrhu. Za těchto okolností neměl ovšem knihovní zápis býti
povolen a záleželo na žalobcích, zda budou zápisu do pozemkové knihy
odporovati, což se mohlo podle §u 126 knih. zák. státi rekursem, či zda se s tím spokojí. Nesporno je, že uvedené usnesení vešlo v moc práva.
Z toho lze jedině souditi, že žalobci souhlasili s výmazem svého požitečného práva a že se tím vzdali jeho knihovního zjištění, uznavše
správnost výmazu jeho podle §u 5 zákona čís. 421. Touto žalobou domáhají se žalobci ještě změny nvnějšího knihovního stavu zavedením
původního stavu, a to pouze z důvodů, pro něž mohli odporovati změně
jeho rekursem podle §u 126 knih. zák. Za těchto okolností je i procesní soud vázán právoplatným knihovním usnesením, neboť je vyloučeno,
by žalobci dodatně uplatňovali žalobou proti knihovnímu usnesení důvody, jichž nepřednesli v čas předepsaným způsobem. Opomenutím opravného prostředku, jedině přípustného, vzdali se žalobci práva odporovati knihovnímu zápisu z důvodu, jež mohli přednésti v čas a nemohou to činiti dodatně žalobou.
Citace:
Rozhodnutí č. 2430. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 520-521.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).