NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6927.

Obecní úředníci: * Na alimentaci podle § 17, odst. 2 zák. o obec. úřednících má obecní úředník nárok až do doby, kdy disciplinární nález o jeho propuštění ze služby nabyl právní moci.
(Nález ze dne 29. listopadu 1927 č. 21765.)
Prejudikatura: Boh. 5364/26 adm.
Věc: Rudolf S. v B. (adv. Dr. Vladimír Říha z Prahy) o alimentaci po dobu suspense.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K návrhu obecní disc. komise v T. vydalo ob. zastupitelstvo tamtéž usnesením ve schůzi konané dne 9. dubna 1925 proti měst. tajemníku Rudolfu S. disc. nález, jímž byl propuštěn ze služeb obce bez nároku na služné, výslužné neb odbytné. Z tohoto disc. nálezu se st-l odvolal pořadem instančním. V disc. řízení, jež tomuto nálezu předcházelo, byl st-l dnem 1. února 1925 suspendován, byla mu zastavena výplata služ. požitků a vyměřena mu podle § 17 zák. č. 35/1908 alimentace 830 Kč měsíčně, avšak po vydání disc. nálezu z 9. dubna 1925 bylo mu další vyplácení alimentačních příspěvků dnem 1. května 1925 zastaveno. Podáním z 30. dubna 1925 žádal st-l u obecního úřadu v T. o další vyplácení alimentačního příspěvku a tuto svoji žádost odůvodnil tím, že výnos, jímž byl zbaven úřadu, nenabyl dosud právní moci. že nemá jiných příjmů a jest výživou odkázán jen na alimentační příspěvek. Žádosti té nebylo nejprve usnesením měst. rady ze 4. května
1925 a pak usnesením ob. zastupitelstva v T. z 30. června 1925 vyhověno z důvodu, že rozhodnutím ob. zastupitelstva z 9. dubna 1925 byl
služ. poměr st-lův s obcí definitivně rozvázán.
Osk v H. vyhověla odvolání st-lovu a usnesení ob. zastupitelstva
zrušila z důvodu, že disc. nález nenabyl dosud právní moci.
Městská obec T. podala z rozhodnutí toho odvolání, jemuž zsv v Praze nař. výnosem vyhověl, rozhodnutí osk zrušil pro nezákonnost a rekurs dnešního st-le proti usnesení ob. zastupitelstva v T. zamítl jako
bezdůvodný. Výrok svůj odůvodnil zsv úvahou, že zákon neposkytuje
opory pro nárok ob. úředníka z důvodů disc. ze služeb obce propuštěného na další vyplácení alimentačních příspěvků po dobu instančního
řízení o stížnosti do disc. nálezu, jímž ob. zastupitelstvo vyslovilo propuštění jeho ze služby u obce.
Podle § 17 zák. č. 35 z. z. česk. má obec jako služební pán zbaviti úředníka obecního dočasně úřadování (suspense) mezi jiným také tehdy, zahájí-li se proti němu disc. řízení pro disc. přestupek, jenž by mohl míti za následek jeho propuštění. Současně může býti úředníku takovému podle 2. odst. cit. paragrafu zastavena výplata příjmů služebních. V tomto případě jest mu však, nemá-li jiné výživy, poskytnouti přiměřenou alimentaci, kterou stanoví obecní výbor.
Ustanovení toto dává sice obci právo zastaviti úředníku obecnímu, byl-li suspendován od výkonu služby, služ. požitky, současně však zaručuje úředníku tomu nárok na přiměřenou alimentaci, nemá-li jiné výživy. O tom, po kterou dobu sluší alimentaci vypláceti a kdy přestává nárok na výplatu tu, nemá zákon žádného positivního předpisu. Dlužno proto hledati odpověď na otázku tu především v podstatě a povaze alimentace samotné, jakož i v účelu, jaký jest povolením téže sledován. Povahou svou není zajisté alimentace, o níž mluví cit. § 17, ničím jiným než surogátem služ. platu, a má zřejmě za účel zajistiti ob. úředníku i v případech těžkých přestupků úředních povinností existenční minimum. Má-li však tohoto účelu býti dosaženo, potom nelze dospěti ve příčině doby trvání nároku na alimentaci k jinému závěru než že má nouzové opatření to trvati na tak dlouho, dokud trvá příčina jeho, a dokud tedy není řízení disc. příslušným k tomu činitelem ukončeno. O ukončení disc. řízení nelze však podle § 16 odst. 3 shora cit. zák. mluviti tehdy, byl-li disc. výrok ob. zastupitelstva vzat v odpor a není-li ještě pravoplatně nalezeno, že se obecní úředník propouští ze služby obecní. Ale potom nutno ponechati obecnímu úředníku alimentaci jednou přiznanou až do doby, kdy bude o opravném prostředku jeho pravoplatně rozhodnuto, a až tedy bude řízení disciplinární s ním pravoplatně ukončeno.
Ke stejnému důsledku vede dále i pojetí alimentace jako surogátu služ. platu obecního úředníka. Služ. poměr tohoto služebníka obce jest svou vnitřní povahou mocenským poměrem veřejnoprávním, jehož podstata je charakterisována mezi jiným též tím, že jest zásadně se strany obce nezrušitelný a že jeho existence v. případě jednostranného zrušení obcí nepřestává, dokud zrušení to nenabylo právní moci. Úředník nabývá z tohoto služ. poměru nárok vůči obci jako svému služebnímu pánu na požitky služební, a jest obec vázána touto veřejnoprávní povinností po celou dobu trvání služ. poměru toho a tedy až do doby, kdy propuštění ze služeb obce a tím rozvázání poměru toho nabylo právní moci. Nezaniká proto nárok na služ. požitky, resp. jejich surogát — alimentaci — již pouhým usnesením obce, kterým se úředník obecní propouští ze služ. poměru toho, nýbrž trvá dále a přestává teprve, až správní akt ten nabyl právní moci.
Správnost závěru tohoto podporuje dále úvaha, že nelze odpírati opravnému prostředku, podanému v disc. věcech obecních úředníků, účinek odkládací a že tedy trvá příčina suspense a tím i výplata alimentace, dokud nebylo o odvolání cestou instanční rozhodnuto. Plyne to z předpisu dvor. dekretu z 2. března 1799, sb. zák. soud. č. 459, sb. zák. pol. svazek 14, str. 19, který platí nepochybně i o výrocích vydaných v disc. věcech obecního úředníka a který přiznává rekursu ve věcech správních ipso jure účinek odkládací, utrpěl-li by rekurent okamžitým provedením škodu neodkliditelnou (damnum irreparabile) a nebude-li odklad takový vykoupen stejnou škodou strany jiné. Je na bíledni, že okamžité provedení výroku prvé disc. stolice znamenati může pro dotčeného úředníka obecního škodu nenahraditelnou a to nejen po stránce hmotné, nýbrž i co do statků imimaterielních (mravní úhona, společenské postavení úředníka a pod) a může tedy vésti ve svých důsledcích k účinkům, jež později odčiniti nelze. Jest proto jen požadavkem práva, aby přiznán byl opravnému prostředku v disc. věcech ob. úředníků účinek odkladný a nelze potom ovšem zastaviti ani výplatu alimentace, byl-li podán proti rozhodnutí ob. zastupitelstva ve věci disc. opravný prostředek k vyšším stolicím samosprávným.
Že tomu tak je, vysvítá dále i z úvahy, že předpisy, upravující disc. právo jiných veř. zaměstnanců, ponechávají alimentaci až do pravoplatného rozhodnutí o disc. vině dotčeného veřejného zaměstnance a že se nelze dopátrati důvodu, pro který by neměl tento princip platiti také o disc. řízení úředníků obecních (srov. na př. §§ 132, 146 a 147 služ. pragmatiky stát. úředníků a §§ 48 a 49 čes. zem. zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. a nál. Boh. 5364/26 adm.).
Z vylíčeného vysvítá, že má obecní úředník nárok na alimentaci podle § 17 odst. 2 zák. o ob. úřednících až do doby, kdy disc. nález o jeho propuštění nabyl právní moci, a že proto nelze výplatu alimentace zastaviti již v odvolacím řízení disciplinárním.
Názoru shora podanému nepřekáží ani předpis § 17, 3. odst. cit. zák., který stanoví, že nebyl-li úředník v řízení trestním nebo pravoplatným disc. nálezem uznán vinným, má se mu zadržené služné vyplatiti. Lzeť ustanovení to čísti a vykládati jen v úzké souvislosti s tím, co řečeno jest v prvé části uvedeného již odstavce 2. o zastavení výplaty služného a nevyjadřuje tak předpis ten nic jiného, než že má býti vyplaceno ob. úředníku, kterému byla při suspensi zastavena výplata příjmů, zadržené služné, byl-li po provedeném řízení disc. obvinění proti němu vzneseného pravoplatně sproštěn a tím plně rehabilitován. O době a trvání výplaty alimentace jako dočasné náhrady služného ustanovení to vůbec nemluví a nelze proto z něho nic vyčísti pro řešení otázky té. V daném případě jest nesporno, že st-l podal proti disc. výroku ob.
zastupitelstva v T. rekurs, který v době vydání nař. rozhodnutí ještě
vyřízen nebyl. Podle toho, co nahoře dolíčeno, nemohla proto býti alimentace právem zastavena a porušil žal. úřad zákon, vycházel-li z opačného názoru a další vyplácení alimentace odepřel.

Citace:

č. 6927. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 550-553.