NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12711.

Byla-li služebnost přikázána na srážku z nejvyššího podání, jest vydražitel oprávněn k odporu (k rekursu) v otázce výměry uhražovací jistiny.
Exekuční soud má teprve při rozvrhu nejvyššího podání podle výsledku odhadu stanoviti hodnotu služebností a věcných břemen, jež má vydražitel podle dražebních podmínek převzíti na srážku z nejvyššího podání, nejsa při tom vázán posudkem znalcovým. Jest povinností soudu, by přezkoumal základy znaleckého posudku, odčinil případné vady a na tom základě odhadní cenu služebnosti stanovil.
Odpor a rekurs je přípustný i proti odhadní ceně služebnosti vzaté za základ rozvrhu.
Z desateronásobku hodnoty výnosu požívacího práva převzatého vydražitelem na srážku z nejvyššího podáni nelze odečísti úroky z předcházející hypotekární pohledávky, jež přikázáním z nejvyššího podáni zanikne.
(Rozh. ze dne 22. června 1933, R II 118/33.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, vydraženou firmou G., přikázal soud prvé stolice Marii J-ové uhražovací jistinu za výměnek 13329 Kč, knihovní věřitelce Leonii T-ové 48537,25 Kč a zbytek nejvyššího podání 2774 Kč další knihovní a zároveň vymáhající věřitelce a vydražitelce firmě G. Odpor vymáhající věřitelky proti přikázání uhražovacího kapitálu za výměnek soud prvé stolice zamítl. Důvody: Proti přikázání uhražovací jistiny 13329 Kč výměnkářce Marii J-ové podala vymáhající věřitelka firma G. odpor proto, že při odhadu byly neprávem odečteny 61/2% úroky z předcházející pohledávky 80000 Kč. Dle názoru soudu není tento odpor v rozvrhovém řízení přípustný, poněvadž v tomto období řízení mohou vznésti odpor jen ti oprávnění, na jejichž nároky by se mohlo dostati z dražebního výtěžku, kdyby popírané právo bylo vypuštěno. Podle názoru stěžovatelky neměly býti při odhadu výměnku odečteny 61/2% úroky z předcházející knihovní pohledávky, takže by výměnek podle jejího výpočtu měl cenu 65329 Kč. To by však v souzeném případě nebylo ve prospěch knihovní věřitelky firmy G., poněvadž by uhražovací jistina po smrti výměnkářky nepřipadla úplně odporovatelce, nýbrž především Leonii T-ové, jako první věřitelce při rozvrhu na prázdno vyšlé a na odporovatelku by se opět dostala jen částka 16103 Kč. Rekursní soud nevyhověl rekursu vymáhající věřitelky. Důvody: Jak plyne z protokolu o rozvrhovém roku ze dne 13. října 1932, podala vymáhající strana firma G. odpor proti odhadu výměnku, správně práva požívacího Marie J-ové na 13329 Kč proto, že odhadce neprávem odečetl 61/2% hypotekární úroky z pohledávky 80000 Kč, předpokládaje mylně, že Marie J-ová jest povinna platiti též následkem postupu přednosti také hypotekární úroky spořitelně v M. V tomto období exekučního řízení jest odpor proti odhadu nemožný. Měla-li vymáhající věřitelka firma G. za to, že odhad není správný, měla možnost ve smyslu § 31 odh. ř. podati námitky, na jichž základě by exekuční komisař byl odhadní hodnotu práva požívacího stanovil. Měla také možnost podati rekurs. Ani to ani ono neudělala, nýbrž nechala dražební podmínky vejíti v moc práva. Odhadní protokol jest integrující částí dražebních podmínek, ježto dražební podmínky teprve mohou býti vydány na základě výsledku odhadu. To vysvítá jasně na příklad z těchto úvah: Není-li k návrhu soudcem s přivolením oprávněného stanoveno nic jiného, musí služebnosti, výměnky a jiná věcná břemena, která mají přednost před právem vymáhajícího věřitele, aby byl uspokojen, neb před jeho právem zástavním, od vydražitele býti převzaty bez započteni do nejvyššího podání (§ 150 ex. ř.). V takovém případě snižuje se odhadní cena celé nemovitosti o odhadní cenu služebnosti, výměnku anebo břemena, z odhadní ceny nemovitosti jest odečísti odhadní cenu služebnosti, výměnku anebo břemena a teprve z této částky se pak určuje nejnižší podání. Nepodala-li rekurentka proti usnesení ze dne 6. června 1932, kterýmž interesentům podle opravených dražebních podmínek byla sdělena odhadní hodnota nemovitosti a nejmenší podání, včas opravný prostředek, nabyly dražební podmínky moci práva a strana vymáhající nemůže při rozvrhovém roku podáním odporu doháněti, co opomenutím námitek nebo rekursu v dřívějším období řízení zmeškala. Prvý soudce tedy nepochybil, zamítnuv odpor jako nepřípustný. Pokud si rekurentka stěžuje, že jako vymáhající věřitelka nebyla o odhadu ani o jeho výsledku vyrozuměna, ani jí dražební podmínky sděleny nebyly, ač měla jako vymáhající strana právo i v těchto závažných otázkách zasahovati, poukazuje se k tomu, že rekurentka se stala vymáhající věřitelkou přístupem teprve dne 21. května 1932, kdežto odhad byl ukončen již dne 30. dubna 1932. O výsledku odhadu nemusela býti zvlášť vyrozuměna, neboť vyzvání ku předložení dražebních podmínek zasílá se jen původnímu vymáhajícímu věřiteli, k jehož návrhu bylo zahájeno dražební řízení a k němuž ostatní vymáhající věřitelé přistoupili (§ 139 odstavec druhý a čtvrtý ex. ř.).
Nejvyšší soud vyhověl částečně dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky a změnil rozvrhové usnesení v ten rozum, že přikázal 3. na uhrazovací kapitál za služebnost užívání Marie J-ové na místě 13329 Kč 62760 Kč 05 h s tím, že tuto jistinu uloží soud do spořitelny v B. a náležejí úroky z ní vydražitelce za trvání výměnku, 4. Leonii T-ové k hotovému zaplacení na její pohledávku zbytek nejvyššího podání 1881 Kč 65 h (na místě 48537 Kč 95 h), čímž bude zaplacena část útrat, kdežto s dalšími útratami, úroky a jistinou vychází prozatím na prázdno. Po smrti Marie J-ové uvolní se uhražovací jistina 62760 Kč 05 h, ze které se přikazuje dále Leonii T-ové na nedoplatek její pohledávky s přísl., částka 46656 Kč 30 h na úplné vyrovnání hotovým zaplacením a zbytek 16103 Kč 75 h se přikazuje firmě G. na pohledávku k hotovému zaplacení, čímž budou zapraveny úroky a útraty úplně a jistina částkou 9193 Kč 05 h, takže vyjde pohledávka ta na prázdno částkou 38638 Kč 95 h.
Důvody:
Zkoumati jest, zda rekurent jest v souzeném případě podle § 213 ex. ř. oprávněn podati odpor a rekurs. První soud mu právo to upřel, soud rekursní se otázkou tou nezabýval, ač ji bylo řešiti na prvním místě. Nejvyšší soud má za to, že padá na váhu, v jaké úloze rekurentka vystupuje, zda jako vymáhající věřitelka, či jako vydražitelka. I když by stěžovatelce nepříslušelo právo k rekursu jako vymáhající věřitelce, přísluší jí jistě jako vydražitelce a to potud, pokud jsou způsobem rozvrhu nejvyššího podání její práva dotčena. Byla-li služebnost přikázána, jako v tomto případě, na srážku z nejvyššího podání, jest pro vydražitele značné důležitosti velikost uhražovací jistiny za služebnost, neboť podle její výše řídí se i úroky, které bude vydražitelka po čas života poživatelky Marie J-ové z jistiny té bráti.
Bylo se proto obírati otázkou, kdy měl býti uhražovací kapitál stanoven, zda při odhadu nemovitosti, či teprve při rozvrhu nejvyššího podání. Podle § 225 ex. ř. má stanoviti exekuční soudce teprve při rozvrhu nejvyššího podání podle výsledku odhadu hodnotu služebností a věcných břemen, jež má vydražitel podle dražebních podmínek převzíti na srážku z nejvyššího podání, nejsa při tom vázán posudkem znalcovým. Jest též povinností soudu, by přezkoumal základy znaleckého. posudku, odčinil případné vady a na tom základě odhadní cenu služebnosti stanovil (rozh. čís. 9774 a 5843 sb. n. s.). Pochybil tedy první soud, spokojiv se odhadní cenou požívacího práva (usufructu) Marie J-ové, vypočtenou znalcem v protokolu p odhadu nemovitostí, aniž přezkoumal základy tohoto odhadu. Rekursní soud pak pochybil, odmítnuv odhad ten přezkoumati k rekursu vydražitelky z důvodu, že je v období rozvrhovém přezkum vyloučen. Má-li se však státi odhad teprve v řízení rozvrhovém (§ 225 ex. ř.), nemůže býti vyloučen odpor a rekurs proti odhadní ceně usufructu, vzaté za základ rozvrhu v řízení tom a lichým jest tu odkaz na odhad nemovitosti, neboť hodnota služebnosti požívání nebyla pojata v dražební podmínky. Při přezkumu odhadu toho jest přisvědčiti vydražitelce, že z desateronásobku hodnoty výnosu prodané polovice domu neměl býti odečítán desetiletý peníz 61/2% úroků z předcházející hypotekární pohledávky spořitelny v M., ana spořitelna žádala hotové zaplacení z nejvyššího podání, z čehož bylo zjevno, že pohledávka ta přikázáním z nejvyššího podání zanikne, následkem čehož požívatelku Marii J-ovou nebude již více stíhati povinnost (§ 512 obč. zák.) pohledávku tu úrokovati. Nutno proto oceniti doživotní požívací práva Marie J-ové k polovici domu, náleživší Erichu J-ovi, na 4295 Kč 14 h ročně, k tomu připočísti daňovou úsporu 2237 Kč 76 h, úhrnem 6532 Kč 90 h. Tento peníz při kapitalisování na 10leté období činí 65329 Kč. Od něho nutno však odečísti půlletní úrok předchozí hypotekární pohledávky 78400 Kč, jenž činí 2548 Kč s 8% úroky od 1. června 1932 do 7. července 1932 = 20 Kč 95 h, úhrnem 2568 Kč 95 h, odečteno od 65329 Kč zbude 62760 Kč 05 h. Zmenší se tedy uhražovací kapitál usufructu na 62760 Kč 05 h, jenž jest úplně kryt nejvyšším podáním. Neprávem tedy nižší soudy vzaly za základ jako uhražovací kapitál služebnosti té částku 13329 Kč. Marii J-ovou jako usufruktářku stihá podle § 512 obč. zák. povinnost platiti pouze úroky předcházející hypotekární pohledávky, nikoli však povinnost spláceti kapitál ve formě anuit a proto nebylo lze odečísti celou půlletní anuitu 4148 Kč s přísl., nýbrž pouze pololetní úrok, jak se stalo.

Citace:

Čís. 13027. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 518-519.