Čís. 2458.

Lesní orgán jest oprávněn odebrati pachateli věci, jimiž byl trestný čin vykonán, i mimo služební obvod na veřejné silnici poblíže tohoto obvodu.
(Rozh. ze dne 28. srpna 1926, Zm 2 69/26.) — Čís. 2458 —
476
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 25. září 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, která se číselně dovolává jediného důvodu zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř., namítá především, že přísežný lesní příručí Jan S. pozastavil obžalovaného nikoli ve svém revíru, nýbrž na veřejné silnici. Námitka přichází v úvahu jako výtka neúplnosti rozsudku, spočívající v tom, že jeho rozhodovací důvody, nezjišťujíce místo, kde příručí obžalovaného přistihl, nechávají nepovšimnutým jeho svědecký údaj, při hlavním přelíčení, podle něhož svědek byl v tu chvíli na okresní silnici. Výtka je bezpodstatná, neboť nejde o skutečnost rozhodnou ve smyslu čís. 5 §u 281 tr. ř. totiž o okolnost, která by se dotýkala správnosti rozsudkového zjištění, podle něhož se onen (přísežný) lesní příručí nacházel v osudné době u výkonu služby. Podle rozsudkového zjištění přistihl Jan S. obžalovaného, když vezl na trakaři z lesa domů kromě tyčky i pařezové dříví, jež si přivlastňovati bylo zakázáno. Stalo se tak podle svědeckého údaje Jana S-a sice na okresní silnici, ale poblíže (služebního) obvodu svědkova. Další rozsudkové zjištění, podle něhož lesní příručí viděl se nucena odebrati obžalovanému dvě sekyrky, by takovým způsobem zjistil jeho totožnost, nasvědčuje tomu, že obžalovaný nebyl příručímu osobně znám. Tato zjištění opravňovala soud k závěru, že lesní příručí byl k onomu zákroku podle lesního zákona plně oprávněn a to i tehdy, došlo-li k němu mimo služební obvod příručího na veřejné sinici, sťalo-li se tak zejména poblíž tohoto obvodu. Podle zákona ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. může hlídač, ustanovený k ochraně některých odvětví zemědělství, tudíž i lesnictví, za určitých podmínek, vytčených v §§ech 3—5, osoby přistižené při trestném činu na věcech, svěřených jeho dohledu, dokonce i zatknouti a je k tomu podle čís. 2 §u 3 oprávněn zejména tehdy, když někoho neznámého přistihne na cizím pozemku nebo na blízku věcí, jemu k dohledu svěřených, za takových okolností, které budí patrné podezření že na oněch věcech spáchal nebo spáchati chtěl čin trestuhodný. Tomu, kdo byl přistižen při skutku samotném, mohou podle §u 5 býti odňaty věci, pocházející z trestného činu, jakož i věci, jimiž měl trestný čin býti vykonán, § 6 pak stanoví, že i kromě případu, kdy byl někdo při skutku samém přistižen, má hlídač právo, takovým lidem, kteří jsou zjevně podezřelí, že spáchali trestný Čin na věcech jemu k dohledu svěřených, nebo že trestný čin připravují, odejmouti věci, které pravděpodobně z takového trestného Činu pocházejí nebo kterými takový čin měl býti vykonán. Není tedy neúplnosti, která by činila rozsudek zmátečným podle čís. 5 §u 281 tr. ř. v tom, že jeho důvody pomíjejí onen údaj svědka S-a, zdůrazňovaný zmateční stížností, mlčením, stížnosti nelze však přiznati oprávnění ani v tom případě, byla-li by její námitka pojímána jako věcné uplatňování důvodu zmatečnosti hmotněprávní čís. 9 a) §u 281 tr. ř., totiž jako námitka, že soud, přiznav lesnímu příručímu formální oprávnění k zákroku proti obžalovanému, řešil otázku, o niž jde, způsobem právně mylným.

Citace:

č. 2458. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 491-492.