Čís. 11877.

Tvrzení v žalobě podle § 37 ex. ř., že žalobce jest vlastníkem zabavených věcí, jest i přednesem o skutkových okolnostech (§ 396 c. ř. s.). K tomu, by žalobě mohlo býti vyhověno rozsudkem pro zmeškání, nebylo třeba, by žalobce tvrdil i právní důvod nabytí a způsob nabývací.
(Rozh. ze dne 9. září 1932, Rv II 404/31.)
V žalobě o vyloučení zabavených věcí z exekuce tvrdila žalobkyně, že má na věcech těch právo, činící exekuci nepřípustnou, že jest jejich vlastnicí a že Se svého vlastnictví na nich nevzdala. Žalovaná zameškala prvý rok. Procesní soud prvé stolice rozsudkem pro zmeškání uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Tvrzení žalobkyně, že má na zabavených věcech právo, činící exekuci nepřípustnou, že jest jejich vlastnicí a že se svého vlastnictví na nich nevzdala, není tvrzením skutkových okolností, nýbrž tvrzením práva a právních závěrů, jež mohou a nemusí býti správné, o čemž jest povolán rozhodnouti soud. Žalobkyně neuvedla podle § 226 c. ř. s. v odporu podle § 37 ex. ř., který je žalobou, jednotlivě stručně a úplně skutkové okolnosti, na které svůj žalobní nárok zakládá, tak že nelze posouditi, zda jest její žalobní návrh odůvodněn.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Jest sice pravda, že podle § 396 c. ř. s. jest v případě tam uvedeném, pokládati za pravdivé jen přednesení dostavivší se strany o »skutkových okolnostech« ku předmětu právní rozepře se vztahujících, nelze však souhlasiti s odvolacím soudem, že přednes v žalobě, že žalobkyně jest vlastnicí zabavených předmětů, nebyl přednesem o skutkových okolnostech, neboť jest tím tvrzena právní skutečnost, že zabavené předměty patří žalobkyni, již bylo proto za ostatních podmínek § 396 c. s. ř. pokládati za pravdivou, aniž bylo třeba, by žalobkyně v žalobě tvrdila také ještě právní důvod nabytí a způsob nabývací. Jelikož vlastnické právo žalobkyně ku předmětům exekucí dotčeným nedopouštělo výkon exekuce, o jejíž nepřípustnost bylo žalováno, právem vyhověl první soud návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání, ana žalovaná strana zmeškala první rok.

Citace:

č. 11877. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 152-153.