NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 1510.

Na dodávku líhu, přiděleného čs. komisí lihovou (§ 25 nař. ze dne 7. května 1920, čís. 355 sb. z. a n.), nelze žalovati podnikatele, jenž měl z příkazu komise líh dodati.
(Rozh. ze dne 21. února 1922, Rv II 367/21.)
Žalobce domáhal se na žalovaném dodávky čistého líhu, jejž mu přikázala českoslov. lihová komise k dodání žalovanou firmou. Proti žalobě vznesl žalovaný námitku nepřípustnosti pořadu práva, již soud prvé stolice zamítl a o žalobě věcně rozhodl. V onom směru uvedl v důvodech: Jde tu o dodání 100 litrů čistého líhu a žalobce tvrdí v žalobě, že tohoto líhu žalovaná firma mu nedodala, ač byl řádně čsl. lihovou kо- misí za měsíc květen a červen 1920 žalobci přikázán. Žalovaná strana dovozuje, že prý žalovaná firma je pouze rozdělovačem uvedené komise, tudíž jejím orgánem, a, cítí-li se prý žalobce jednáním žalované firmy důvodně poškozen, že měl si stěžovati dle §§ 15 a 16 zákona ze dne 7. května 1920, čís. 255 sb. z. а n., k čsl. lihové komisi po případě k ministerstvu pro zásobování lidu. Tvrzení žalované strany však nemá opory v zákoně. Hledí-li se totiž k zákonu ze dne 8. listopadu 1918, č. 29 a ze dne 7. května 1920, čís. 355 sb. z. а n., jsou přesně ustanoveny orgány lihové komise a nevznikají ani pochyby, že takovým orgánem přímo žalovaná firma jako rozdělovna přídělu není. Nejde také žalobci o to, že snad byl přídělem zkrácen, pokud se týče že byl lihovou komisí zkrácen, žalobci jde jedině o to, by dodáno mu bylo obchodníkem k tomu oprávněným 100 litrů čistého líhu, a jde o poměr občanského práva, při čemž funkce rozdělovače lihovin, která jest u žalované firmy, nikterak ještě nemůže vyloučiti možnost závazků, plynoucích z poměrů obchodních ke kupiteli, jako jsou nárok na dodání zboží, po případě nárok na náhradu škody. Žalovaná firma, rozdělujíc příděl a dodávajíc zboží, je v podstatě obchodníkem a podléhá ustanovení jak občanského tak obchodního práva. Odvolací soud rozsudek potvrdil a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Ačkoliv v odvolacím řízení žádnou stranou nebyla namítána zmatečnost dle § 477 čís. 6 c. ř. s., že totiž tu jde o věc, která nepatří na pořad práva, dlužno se přece zabývati touto otázkou, ježto žalovaná firma uvedenou námitku činila v prvé stolici a jde tu o zmatečnost, na kterou nutno vzíti ohled z moci úřední. Nelze popříti, že lihová komise jest veřejným orgánem, povolaným ku správě agend, kterým stát ve prospěch obecenstva dal charakter veřejnoprávní, a které jsou uvedeny v § 19 nař. ze dne 7. května 1920, čís. 355 sb. z. a n. Právní prostředky proti opatřením lihové komise, pokud se týče jejího předsednictva jsou upraveny v § 15 cit. nař. a není pochyby, že proti opatřením lihové komise není přípustný pořad práva. Hospodaření lihem, v čsl. republice vyrobeným, které dle § 19/8 padá do oboru činnosti lihové komise, jest dle § 25 cit. nař. organisováno tím způsobem, že podnikatelé lihovarů, rafinerií, svobodných skladišť lihových a denaturoven líhu jsou povinni, prováděti příkazy lihové komise, že totiž jmenovaní podnikatelé jsou povinni dodati odběratelům líh dle příkazu lihové komise. Tím však poměr podnikatelů proti odběratelům nepřestal býti poměrem soukromoprávním a není vyloučeno, že by odběratel pořadem práva vymáhal své právo na dodání líhu proti podnikateli.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a žalobu odmítl.
Důvody:
Poměr mezi stranami byl rázu veřejnoprávního, pořad práva soukromého byl vyloučen, a bylo proto oba rozsudky, jakož i řízení, jim předcházevší, zrušiti pro zmatek §§ 477/6, 510 a 513 c. ř. s. Žalobu bylo dle §§ 478 a 513 c. ř. s. odmítnouti. Uvážiti bylo tyto skutečnosti: Žalobce domáhá se na žalovaném dodávky 100 litrů čistého líhu, přikázaného mu českoslov. lihovou komisí k dodání žalovanou firmou. Dle vládního nařízení ze dne 7. května 1920, čís. 355 sb. z. a n., je komise ta pomocným orgánem státním, a má se starati o nerušené zásobování a řádné hospodaření lihem v čsl. republice. Má proto dle § 19 mimo jiné rozdělovati čištěný líh pro všeobecnou potřebu. Dle § 25 může lihová komise použíti k tomu podnikatelů, tam vyjmenovaných, kteří jsou povinni, dbáti a prováděti všecky příkazy dané jim lihovou komisí v oboru její působnosti. Nesporno je, že lihová komise udělila žalované firmě příkaz, dodati žalobci 100 litrů čistého líhu, a že žalobce jen z toho důvodu domáhá se dodávky té žalobou. Žalovaná firma má býti odsouzena k tomu, by splnila příkaz, daný jí lihovou komisí jako pomocným orgánem státním, činným v zájmu veřejném. Žalovaná strana měla dodati líh jen z příkazu lihové komise, jsouc k splnění tohoto příkazu povinna dle veřejnoprávního předpisu. Žalobce nedomáhá se jiného, než, by žalovaná strana plnila svou povinnost veřejnoprávní, totiž by vykonala příkaz, daný jí státním orgánem, jemuž je podřízena tím, že musí příkazy takové prováděti. Majíc příkaz ten splniti, byla žalovaná i proti žalobci v poměru veřejnoprávním, jsouc činná v zájmu veřejném, a nemůže donucena býti k splnění příkazu žalobou soukromoprávní.

Citace:

č. 1767. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 654-655.