NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 15750.

Spor o náhradu nákladů, jež třetí osoba vynaložila za nemanželského otce na výživu jeho dítěte, není věcí prázdninovou.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1937, R II 526/36.) Proti usnesení okresního soudu v T. ze dne 30. června 1936, jímž byla odmítnuta žaloba nemanželské matky proti nemanželskému otci na náhradu nákladů vynaložených za žalovaného podle § 1042 obč. zák. na nemanželské dítě, podala žalobkyně dne 27. srpna 1936 rekurs, jejž prvý soud odmítl pro opožděnost. Důvody: Zažalovaný nárok předpokládá vyživovací povinnost žalovaného a sahá tak daleko, jako jeho vyživovací povinnost (srv. Gl-U. č. 10699, 11177, rozh. č. 2963 Sb. n. s.). Tato vyživovací povinnost žalovaného plyne ze zákona (§ 166 obč. zák.). Podle § 224 č. 4 c. ř. s. jsou věcmi feriálními spory o výživné, k němuž je žalovaný povinen ze zákona. Předpis § 225, odst. 2, c. ř. s. výslovně ustanovuje, že na počátek a uplynutí lhůt ve věcech feriálních nemá vlivu, že nastaly soudní prázdniny. Usnesení ze dne 30. června 1936 bylo doručeno zástupci žalující dne 8. července 1936. Rekurs podaný proti tomuto usnesení dne 27. srpna 1936 jest proto opožděný. Rekursní soud uložil prvému soudu, aby o rekursu žalobkyně podle zákona dále jednal. Důvody: Žalobkyně uplatňuje nárok podle § 1042 obč. zák., že totiž učinila za žalovaného náklad, který podle zákona byl povinen učiniti sám. Jde tedy o nárok, jenž není uveden ani v § 224 č. 4 c. ř. s. ani v § 224 č. 3 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalovaný zastává názor, že i spory proti nemanželskému otci o náhradu nákladů vynaložených matkou na výživu dítěte jsou feriálními věcmi podle § 224 č. 3 c. ř. s. Dovozuje to z toho, že podle ustáleného výkladu § 49 č. 2 j. n. (Sb. n. s. č. 603, 4971, 5761, 10001), uznaného nyní i ustanovením článku I č. 4 zákona ze dne 16. června 1936 č. 161 Sb. z. a n., patří tyto spory před okresní soud právě tak, jako žaloby o výživné podané přímo nemanželským dítětem. Názor ten není však správný. Nenasvědčuje mu ani vznik zákona, o který se dotčená prakse při výkladu § 49 č. 2 j. n. (Sb. n. s. 603, 5761) hlavně opírala, ani doslov § 224 č. 3 c. ř. s., ani úmysl zákonodárcův. § 49 č. 2 j. n. mluví totiž o závazcích příslušejících nemanželskému otci k matce a dítěti, § 224 č. 3 c. ř. s. však jen o nárocích příslušejících matce a dítěti podle zákona proti nemanželskému otci, čímž zjevně se myslí jen nároky nemanželské matky podle § 167 a dítěte podle § 166 obč. zák., nikoli však i náhradní nároky podle § 1042 obč. zák. Ustanovením § 49 č. 2 c. ř. s. se mělo dosáhnouti soustředění sporů o uznání otcovství a sporů o závazcích z toho plynoucích, což vyžaduje zásada procesní hospodárnosti, kdežto výjimečným předpisem § 224 c. ř. s. se podle odůvodnění vládního návrhu k zákonu č. 23/1928 Sb. z. a n. (tisk 123, str. 54) mělo urychliti řízení ve věcech uznaných zákonem za naléhavé.

Citace:

Čís. 8013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 689-689.