Č. 4200.
Řízení před nss-em: Rozhodování o totn, zda a které spisy chce míti úřad vyloučeny, jest ve smyslu § 28 zák. o ss dáno do volné, ničím neobmezené vůle úřadu.
(Nález ze dne 5. prosince 1924 č. 21234.)
Prejudikatura: Boh. 334, 2520 adm.
Věc: August a Anna D. v K. (adv. B. Mautner z Prahy )proti ministerstvu školství a národní osvěty o nahlédnutí do správních spisu u nejvyššího správního soudu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 28. února 1923 rozhodlo min. škol., že děti Augusta a Anny D., totiž Augusta, Anna a Rozalie D. vylučují se z německé obecné školy v K. a že sluší jim nadále docházeti do tamní české školy menšinové. Proti tomuto rozhodnutí jmenovaní rodiče podali dne 8. května 1922 stížnost k nss, o níž bylo veřejné líčení ustanoveno na den 3. února 1923. Stalo se tak usnesením z 18. ledna 1923, v němž tehdejším st-lům bylo dáno na vědomí, že podle § 28 zák. o ss jest stranám a jejich zástupci volno do spisů o řízení správním u tohoto soudu nahlédnouti a z nich si poříditi přepisy. Když nějaký čas před ustanoveným líčením právní zástupce manželů Augusta a Anny D. chtěl v kanceláři nss nahlédnouti do správn. spisů, byly mu předloženy spisy, z nichž určité části byly vyloučeny. Podle návrhu, učiněného v přípisu min. škol. z 15. července 1922, nebylo mu totiž dovoleno, aby nahlédl do protokolů, v nichž jest obsažena výpověď svědků, jakož i do výtahu operátů sčítacích archů. I podal dne 7. února 1923 týž zástupce jménem manželů Augusta a Anny D. k nss žádost, aby tento soud mu povolil, po případě v dorozumění s min. nahlédnouti do spisů všech, eventuelně, aby odložil po rozumu § 35 zák. o ss ustanovené líčení na neurčito, aby zatím mohla strana vyvolati rozhodnutí nss stran významu odstavců 3 a 4 čl. II. zák z 21. září 1905 č. 149 ř. z. Žádost uvádí k odůvodnění petitu, že zásada rovnoprávnosti stran před nss požaduje sdělení spisů celých. Vyloučením části z nahlédnutí znemožňuje se st-li účelná obrana. Takové opatření jest prý v rozporu s normou § 28 zák. o ss, z níž prý vyplývá, že nss sám rozhoduje o tom, zda hoví žádost žal. úřadu za vyloučení spisů z nahlédnutí skutečně veřejnému zájmu. Ministerstvu, jež jest procesní stranou, nepřísluší v tom směru právo rozhodovati. Výslechy rodičů a předzvědných osob i výsledky ostatního zjišťování národnosti vyloučených dětí podle objektivních znaků nemohou býti předmětem tajného vyšetřování, jehož sdělení straně by porušovalo veřejné zájmy. V opak jest veř. zájmem, aby strana nahlédnutím do úplných spisů přesvědčila se o objektivitě úřadu při zjišťování národnosti. I zákonnému předpisu o tajnosti výsledků úředního sčítání lidu nelze rozuměti tak, že by nahlédnouti smělo jen min. a nikoliv stěžující si strana, která sama vyplňovala sčítací arch.
Nss usnesením z 9. února 1923 ustanovené líčení na neurčito odročil a žadatele uvědomil, že jejich podání sděluje se min. škol., aby sdělilo svoje stanovisko k němu. Po rozumu po té došlého výroku min. škol. ze 7. května 1923 uvědomil nss dne 26. května 1923 právního zástupce manželů Augusta a Anny D., že min. škol. trvá na tom, aby z nahlédnutí stran byly vyloučeny a) protokoly, v nichž jsou obsaženy výpovědi svědků, podle kterýchž úřady školské došly k přesvědčení o národnosti dítek, b) výtahy z archů o sčítání lidu, a že k tomu podotklo min. škol. toto: Stran spisů sub b) pokládá vyloučení jich za samozřejmé podle platných předpisů, poněvadž jde o spisy o sčítání lidu, tedy o spisy, do nichž nahlédnouti může jediné úřad. Pokud pak jde o protokoly, v nichž obsažen jest výslech svědků, nemůže se min. škol. nijak zhostiti obavy, že by protokolů těch a jich obsahu mohlo býti zneužito, bude-li straně povoleno do nich nahlédnouti a učiniti si z nich výpisy. Jest pravda, že může tu běžeti o skutkové okolnosti, ale tu nutno zdůrazniti, že strany, které si stěžují, byly přítomny při spisování protokolů, protokoly ty buď podepsaly anebo podpis na nich odepřely a tedy vlastně obsah jejich znají. Mohly tedy strany samy svého zástupce, který se nyní domáhá práva nahlédnouti do těchto protokolů, informovati o jejich obsahu.
Proti rozhodnutí min. škol. ze 7. května 1923 směřuje stížnost, o níž nss uvážil takto:
Jak již nál. Boh. 334 adm. (srov. též Boh. 2520), bylo vysloveno, není všeobecně uznaného práva stran, nahlížeti do správních spisů, týkajících se jejich záležitostí, a pokud zákon neustanovuje jinak, lze nárok nahlížeti do spisů, odvozovati jediné ze zásady slyšení stran.
Pokud jde o posléze zmíněné hledisko slyšení stran, nelze v případě, v němž běží jen o stranu v řízení, kteréž dalo podnět k sporu o nahlédnutí do spisů, již slyšeno už jako v daném případě, shledávati zřejmě v odepření nahlédnutí do spisů vůbec porušení nároku na slyšeni. Jest tedy již jen na sporu, zda snad zákon pro případy druhu, o kterýž jde tuto, neustanovuje jinak, t. j. zda snad speciálně tomu, jenž podal do nějakého rozhodnutí neb opatření správního úřadu stížnost k nss-u, zákon nepřiznává nároku na nahlédnutí do veškerých správních spisů, ať byl st-l za řízení slyšen jakožto strana čili nic.
Podle názoru nss-u není takovéto normy, zejména nelze jí spatřovati v ustanovení § 28 zák. o ss.
Podle tohoto ustanovení sice v obsílce k ústnímu líčení před ss sluší poznamenati, že účastníci i jejich zástupcové mohou nahlédnouti do spisů správních soudem opatřených, jest však zároveň normováno, že jednotlivé díly spisů mohou býti ve veřejném zájmu z nahlédnutí vyloučeny a že žal. úřad zasílaje adm. spisy má ss-u oznámiti, zda a které části spisů chce míti ve veřejném zájmu z nahlédnutí vyloučeny. Z uvedeného právního stavu plyne, že žal. úřad disponuje po uvedené stránce se spisy podle toho, co podle své neomezené volné úvahy za veřejný zájem1 uzná, a že proto jeho oznámení o tom nss-u jest rozhodnutím onoho správního úřadu a že toto rozhodnutí nestává se nezákonným již tím, že by strana v odepření nahlédnutí — snad právem — spatřovala ztížení své procesní obrany v řízení před nss-em, neboť podle svrchu uvedeného jasného znění zákona to, co úřad uzná za veřejný zájem, ospravedlňuje bez ohledu na jakékoli procesní následky opatření, jímž se straně zakazuje nahlédnutí do určitých částí spisů.
Proto strana ani z důvodu zásady slyšení stran, ani z důvodu ochrany před procesní újmou nemůže ve vyloučení částí správních spisů, stížnosti přiložených, právem shledávati nějaké dotčení svého subjektivního práva, i jest stížnost bezdůvodná.