NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 4084.

Státní zaměstnanci: I. Základem pro posouzení rozsahu práv, plynoucích státnímu zaměstnanci z povolení osobního přídavku, jest obsah dekretu povolení ono právně prokazujícího. — II. Snížení osobního přídavku — povoleného pensistovi před zákonem č. 394/1922 — vzhledem na tento zákon?
Nález ze dne 5. listopadu 1924 č. 11148.)
Věc: Karel A. v S. proti ministerstvu financí o přídavek k pensi.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonost.
Důvody: Dekretem presidenta republiky z 20. října 1922 byl dán st-l k vlastní žádosti na trvalý odpočinek se zákonitými požitky výslužnými a povolen mu k nim mimo jiné též přídavek ročních 9396 K s podmínkou, že se přídavek tento sníží v témž poměru, v jakém budou pro poměry hospodářské sníženy celkové požitky státních zaměstnanců aktivních stejné kategorie nebo všeobecnou úpravou zvýšeny celkové pensijní požitky, po případě, odpadne-li rodinný příslušník, k němuž se přihlíželo při stanovení tohoto přídavku. Vynesením z 20. listopadu 1923 upravilo zem. fin. ředitelství v Praze zmíněný přídavek ve smyslu povolení a vzhledem k ustanovení §§ 8 a 11 zák.f z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. od 1. dubna 1923 na částku 5156 K 46 h a od 1. července 1923 na částku 4136 K 14 h a předepsalo k náhradě přeplatky na přídavku tom, vzniklé v době od 1. dubna 1923 do 20. listopadu 1923. K odvolání st-lu zrušilo min. fin. nař. rozhodnutím předeslané vynesení, snížilo řečený přídavek od 1. dubna na částku ročních 5324 K 25 h a od 1. července 1923 na částku 4344 K 30 h a odůvodnilo svůj výrok takto:
Zmíněný přídavek udělen byl pod podmínkou, že se sníží v témž poměru, v jakém budou pro zlepšené hospodářské poměry sníženy celkové požitky státních zaměstnanců stejné kategorie atd.. Jest tedy přídavek snížiti v době, kdy nastalo snížení celkových aktivních požitků státních zaměstnanců pro zlepšené hospodářské poměry, což se stalo zák. č. 394/1922 podstatně k 1. dubnu a k 1. červenci 1923 jednak ve formě snížení jednotného drahotního přídavku, jednak ve formě zvýšení srážek z celkových požitků aktivních na dani z příjmu a pensijních příspěvcích ze zvýšené pensijní základny. Mělo tedy také zvýšení těchto srážek vliv na snížení celkových požitků státních zaměstnanců. Dle intence, kterou sledovalo udělení přídavku k pensi, jest výpočet snížení tohoto přídavku provésti toliko touto úměrou: v jakém poměru mají se celkové aktivní požitky st-le v době jeho odchodu do pense ke snížení celkových požitků aktivního zaměstnance stejné kategorie z 1. dubna 1923 resp. z 1. července 1923, v témž poměru musí býti celkové odpočivné požitky včetně přídavku k pensi ku příslušné částce, o kterou jest 1. dubnem 1923 resp. 1. červencem 1923 snížiti přídavek k pensi. Pro výpočet možno však bráti v úvahu pouze normální požitky, nikoli snad činnostní přídavek a osobní přídavek k pensi. Jeví se tedy úměra takto: 50688 Kč (aktivní požitky st-le k 1. listopadu 1922) : 5090 Kč (snížení, o něž 1. dubna 1923 bral v aktivní službě méně státní zaměstnanec stejné kategorie) = 40548 Kč (odpočivné požitky st-le) : x (oč se sníží přídavek k pensi).
K 1. červenci 1923 na místo 5090 Kč nastupuje částka 6315 Kč.
O stížnosti uvažoval nss takto: — — —
Povolení přídavku k normálnímu výslužnému jest individuelním správním úkonem a může v případě sporu pro výklad jeho směrodatným býti toliko projev vůle příslušného ústavního činitele, jak došel výrazu v slovném podání, obsaženém v listině o povolení takovém vydané. Může tedy tvořiti právní základ pro posouzení rozsahu práv, jež vyplývají z povolení přídavku k pensi, toliko obsah listiny, povolení takové právně prokazující a sluší tudíž hledati rozuzlení sporné otázky jedině v logické analyse slovného znění povolovacího aktu.
V přítomném sporu byl st-li povolen přídavek k normálnímu výslužnému pod podmínkou, že se přídavek ten sníží v témž poměru, v jakém budou pro zlepšené poměry hospodářské sníženy celkové požitky státních zaměstnanců aktivních stejné kategorie. Tím omezeno bylo ciferně neztenčené pobírání přídavku toho v časovém ohledu a učiněno snížení jeho závislým od nastoupení jisté události, kterou podle vůle povolujícího činitele mělo býti snížení celkových požitků aktivního státního zaměstnance stejné kategorie. Za tohoto předpokladu má pak nastati redukce přídavku toho a to v témž poměru, v jakém provedeno bylo snížení celkových požitků aktivního státního zaměstnance druhu stěžovatelova. Jde tu tedy o otázku, jakým způsobem má býti toto poměrné snížení přídavku zjištěno a jakou formou mathematicky vyjádřeno.
Žal. úřad hledá klíč pro výpočet ten v úměře, ve které srovnává jako dva rovné poměry celkové aktivní požitky st-lovy v době obchodu do výslužby a kvotu snížení celkových požitků aktivního státního zaměstnance téže kategorie, jak vyplývá ze zák. č. 394/1922 s normálními odpočivnými požitky st-lovými (včetně přídavku k pensi) a částkou, o kterou se má přídavek ten snížiti. Stížnost naproti tomu chce zjistiti poměrné snížení přídavku k pensi tím způsobem, že srovnává aktivní požitky st-lovy v době odchodu do výslužby a požitky, kterých by v aktivitě pobíral podle cit. zák. s uvedeným osobním pensijním přídavkem a neznámou veličinou, která má vyjádřiti přídavek snížený.
Nss dal za pravdu stížnosti. Jak již dříve bylo dolíčeno, jest pro právní posouzení sporné otázky jediné směrodatným doslov povolovacího dekretu a není proto možno — jak se mylně domnívá odvodní spis žal. úřadu — přihlédnouti při výkladu tom k účelu, sledovanému povolením osobního přídavku k pensi, pokud účel ten nedošel výrazu ve slovném znění povolovací listiny. Jasný doslov podmínky shora vyznačené však nutí k závěru, že do porovnávaných dvou poměrů musí býti pojat dotyčný osobní přídavek ve své původní výši jako samostatný člen a že tudíž úměra nař. rozhodnutí, která k této základní skutečnosti ohledu nebere, naopak přídavek ten zahrnuje do normálních odpočivných požitků st-lových a s nimi jej za jednu veličinu pokládá, není kryta textem povolovacího aktu.
Úsudek a závěr nař. rozhodnutí jest přivoděn tím, že žal. úřad docela svémocně a bezdůvodně slova »přídavek ročních 9396 K« obsažena v dekretu presidenta republiky, nahrazuje slovy celkové pensijní požitky st-lovy.
A jest jenom přirozeným důsledkem této nesprávné záměny doslovu zmíněné podmínky, že ciferný výsledek úměry, jakožto mathematického znázornění právního pojetí obsahu povolovacího dekretu žal. úřadem, neurčuje snížení přídavku v poměru, jakým byly sníženy celkové požitky aktivních státních zaměstnanců, nýbrž že vyslovuje, jak se mají snížiti veškeré odpočivné požitky st-lovy. Dospívá tedy žal. úřad při postupu, vtěleném do nař. rozhodnutí ve skutečnosti k poměrnému snížení st-lových odpočivných požitků a nikoli — jak povolovacím aktem předepsáno — k poměrnému snížení uvedeného osobního přídavku k pensi.
Za tohoto právního stavu zbývá ještě jenom přihlédnouti k oněm vývodům stížnosti, které se snaží dovoditi, že při zjišťování aktivních požitků státního zaměstnance podle zák. č. 394/1922 nesmí býti vzat v počet pensijní příspěvek a daň z příjmu, ježto placení těchto služebních dávek nelze považovati za snížení celkových požitků aktivního státního zaměstnance.
Námitku tuto nemohl nss uznati důvodnou.
Podle obsahu povolovací listiny mají býti celkové požitky státního zaměstnance v té úpravě, jaké doznaly zákonem č. 394/1922 poměrným měřítkem pro redukci dříve řečeného přídavku k pensi. Již tato jasná dikce dekretu ukazuje k tomu, že má-li býti vyhověno doslovu povolovacího aktu, nemohou býti srovnávanou veličinou jiné požitky aktivního státního zaměstnance než ony, které v důsledku cit. zák. efektivně pobírá a jež mu tedy zbudou po odečtení služebních dávek zákonem tím stanovených.
Pro tento názor mluví dále i úprava požitkového systému státních zaměstnanců, jak provedena byla v důsledku mimořádných poměrů, způsobených válkou. Tvořilyť materielní nadlepšení toho systému dvě složky, z nichž jednou bylo převzetí daní, služebních tax, jmenovacích poplatků a povinných pensijních příspěvků státem k placení, druhou pak drahotní přídavky, odstupňované podle různých znaků (srovn. §§ 1 a 2 nař. býv. min. fin. ze 4. prosince 1916 č. 9 ř. z. z r. 1917, z 8. prosince 1917 č. 472 ř. z., z 11. září 1918 č. 333 ř. z., vl. nař. z 23. června 1919 č. 348 Sb., čl. IX, § 1 odst. C zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb.). Zavedlo-li pak pozdější zákonodárství (srovn. §§ 5 a 7 zák. z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. a § 8 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb.) opětně povinnost státních zaměstnanců k placení daně z příjmu a k odvádění pensijního příspěvku, nelze důvodně tvrditi, že by toto nové onerování celkových požitků státních zaměstnanců neznamenalo ve svých důsledcích efektivní snížení jich a že by proto nemělo dojíti výrazu při určování poměru, v jakém má býti snížen dříve řečený přídavek k pensi. Míjí se tedy v tomto směru vývody stížnosti svého cíle a mohou proto druhým členem předeslané úměry býti toliko skutečné služební požitky aktivního státního zaměstnance kategorie st-lovy v onom obnosu, v jakém vyplývají ze zák. č. 394/1922.
Že by snad pod pojmem aktivního státního zaměstnance »stejné kategorie« slušelo rozuměti jiného aktivního státního úředníka než onoho, jenž jest v hodnostním a tím i platovém postavení rovnocenný se st-lem, stížnost ani netvrdí a nemusil se soud proto zabývati otázkou, zda předeslaná dikce povolovacího dekretu chtěla výrazem »kategorie« rozlišovati mezi rovnocenným zaměstnancem od placení pensijního příspěvku osvobozeným a takovým, který povinnosti té prost dosud není.
Domnívá-li se konečně stížnost, že se odpočtem pensijních příspěvků od aktivních požitků srovnávaného státního zaměstnance zavádí pro st-le jako výslužníka protiprávně povinnost platiti příspěvek ten, pak přezírá, že se odpočtem tím zjišťuje toliko veličina, která mu býti pomůckou pro výpočet poměrného snížení osobního přídavku k pensi, že se však tím ani nepřímo nestanoví povinnost pro st-le, aby jako výslužník odváděl zmíněnou služební dávku.
Ze všeho toho, co předesláno, plyne ale, že nař. rozhodnutí nesprávně pochopilo právní význam podmínky, za které byl st-li povolen dříve řečený přídavek k pensi a že se tím dostalo do rozporu se zákonem. I musilo proto zrušeno býti podle §u 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4084. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 735-738.