NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 999.

Do výroku o ztrátě práva volebního lze si stěžovati pouze odvoláním. Byl-li trestný čin spáchán před tím, než-li nabyl účinnosti zákon ze dne 18. března 1920, čís. 163 sb. z. a n., jest užíti zásad zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 sb. z. a n. Ustanovení § 295, odstavec prvý, tr. ř. jest i tu použíti.
(Rozh. ze dne 13. listopadu 1922, Kr I 1042/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Karla L-а do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mostě ze dne 22. června 1921, pokud jím stěžovatel uznán byl vinným přečiny dle § 23 čís. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. a dle § 20 čís. 2 téhož cís. nař., vyhověl však odvolání obžalovaného do výroku o ztrátě práva volebního, zrušil výrok ten a vyslovil, že obžalovaný spáchal trestné činy z pohnutek nízkých a nečestných. Zároveň se nejvyšší soud jako soud zrušovací dle § 295 odstavec prvý tr. ř. usnesl, že výrok nalézacího soudu, obsažený ve shora zmíněném rozsudku, jímž vyslovena byla ztráta práva volebního též u spoluobžalovaných Václava H-a, Antonína G-а, Ladislava Š-a a Jaroslava R-a se z moci úřední zrušuje a že se vyslovuje, že tito obžalovaní spáchali trestné činy, o něž v tomto případě jde, z pohnutek nízkých a nečestných. V otázce, o niž tu jde, uvedeno v důvodech:
Pokud obžalovaný napadá s hlediska důvodu zmatečnosti čís. 10 § 281 tr. ř. oduznání práva volebního, volí nesprávný prostředek opravný, poněvadž v ohledu tomto je po rozumu § 4 zákona ze dne 15. května 1919, čís. 263 sb. z. a n. přípustno jen odvolání; na vývody obžalovaného dlužno proto pohlížeti jako na odvolání. Toto jest však odůvodněno. V tomto případě řešiti jest otázku ztráty práva volebního podle zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 sb. z. a n. a nikoliv, jak to činí nalézací soud, podle zákona ze dne 18. března 1920, čís. 163 sb. z. a n., neboť trestné činy spáchány byly obžalovaným před platností přísnějšího zákona posléz uvedeného. Podle bodu čís. 4 § 3 zákona ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 sb. z. a n. může býti ztráta práva volebního vyslovena jen tehdy, byl-li trestný čin spáchán z pohnutek nízkých a nečestných, u přečinů a přestupků kromě toho teprve při druhém právoplatném odsouzení pro čin, pro který občan může býti vyloučen z práva volebního. Ježto ohledně obžalovaného nejsou dány zákonem čís. sb. z. a n. 75/19 žádané předpoklady stran trestů předchozích, je výrok o ztrátě práva volebního neodůvodněn, a bylo jej proto zrušiti. Současně bylo ve smyslu téhož zákona vysloveno, že obžalovaný spáchal trestné činy, pro něž byl odsouzen, z pohnutek nízkých a nečestných, neboť jednal, jak vysvítá ze zjištění nalézacího soudu, z mrzké ziskuchtivosti, chtěje se na úkor spotřebitelstva obohatili, tedy z pohnutek nízkých a nečestných. Poněvadž ohledně výroku o ztrátě práva volebního týkajícího se spoluobžalovaných Václava H-a, Antonína Q-a, Ladislava Š-a a Jaroslava R-a platí totéž, co uvedeno shora k odvolání obžalovaného Karla L-а, bylo dle ustanovení § 295 odstavec prvý tr. ř. z moci úřední postupovati tak, jako by také tito spoluobžalovaní podali odvolání, a bylo proto výrok o ztrátě práva volebního ohledně obžalovaných prve jmenovaných zrušiti a vysloviti, že také tito obžalovaní spáchali trestné činy z pohnutek nízkých a nečestných.

Citace:

č. 999. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 512-513.