NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1522.

Sídlo akciové společnosti není všude tam, kde má odštěpný závod.
Přerušení valutových sporů (vládní nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n.) vztahuje se též na akciovou společnost, jejíž hlavní sídlo jest ve Vídni, třebas má též odbočku v tuzemsku, zúčastnil-li se hlavní ústav na jednání, jež jest předmětem sporu.
(Rozh. ze dne 28. únor,a 1922, R II 450/21.)
Soud prvé stolice přerušil dle nařízení čís. sb. z. a n. 173/1921 spor tuzemských firem proti odštěpnému brněnskému závodu vídeňské akciové společnosti. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by v řízení pokračoval. Důvody: Aby přerušení ve smyslu nařízení vlády ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n. mohlo býti nařízeno, předpokládá se, že, pokud jde o spor mezi osobami fysickými a právnickými, jedna z nich měla řádné bydliště (sídlo) v území československé, druhá však v území rakouské republiky. Předpokladu toho v tomto případě není, neboť žalující firma má a měla dne 26. února 1919 sídlo v Olomouci, žalovaná firma v Brně. Bylať dne 22. března 1913 jako odštěpný závod se sídlem v Brně zapsána do obchodního rejstříku zemského soudu v Brně. K tomu se podotýká, že, i když nepřísluší odbočce hlavního závodu akciové společnosti vlastní právnická osobnost, přes to akciová společnost nemá sídlo jenom v místě hlavního závodu, nýbrž i všude tam, kde jest některý její odštěpný závod.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Nejvyšší soud nesdílí právního názoru druhé stolice, že sídlo akciové společnosti ve smyslu článku 210 obch. zák., § 75 j. n. a § 1 lit. с) vládního nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n. jest i všude tam, kde jest její odštěpný závod. Sídlo akciové společnosti může dle uvedeného článku obchodního zákona býti jen jednotným. Odštěpné závody zakládají ovšem sudiště dle § 87 j. n. nikoli však nová sídla, pročež v tomto případě nelze tvrditi, že žalovaná akciová společnost má své sídlo též v Brně. Ze spisů dále je zřejmo, že hlavní ústav ve Vídni se súčastnil právních jednání, jež žalobkyně položily za základ svým žalobám. Dopisy ze dne 5. listopadu 1918, jimiž žalobkyním bylo přenecháno sušení cukrovek, pocházejí ze sídla hlavního ústavu ve Vídni. Žalobkyně dopisovaly rovněž s hlavním ústavem ve Vídni, jak vyplývá z přiložených dopisů, pročež poměr žalobkyň k odštěpnému závodu v Brně nedá se přesně oddělit od jejich právních poměrů k ústředně ve Vídni, a dlužno očekávati, že zamýšlená státní smlouva, pro kterou uvedené vládní nařízení přerušení sporů měnových přikazuje, také na případy tohoto druhu se bude vztahovati. V této rozepři je měna sporna, jelikož žalovaná akciová společnost napadá platnost a účinnost ujednání ze dne 17. prosince 1920. Jelikož jsou zde veškeré předpoklady pro přerušení řízení ve smyslu zmíněného vládního nařízení, bylo dovolacímu rekursu vyhověti a obnoviti usnesení první stolice.

Citace:

č. 1522. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 208-209.