Čís. 1349.

Stvrzenka vydaná odběrateli správou dolu na základě §u 46 zákona ze dne 19. dubna 1920, čís. 260 sb. z. a n., není listinou veřejnou ve smyslu §u 199 písm. d) tr. zák. Padělání soukromé listiny zakládá skutkovou podstatu zločinu neb přestupku podvodu, třebas bylo trestno též dle trestního zákona důchodkového, раk-li jsou splněny předpoklady uvedené v §§ 197, 200, 201 písm. a) neb 461 tr. zák.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1923, Kr I 1233/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 10. října 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu dle §§ 197, 199 d) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud s hlediska zmatku dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. napadá výrok, odsuzující stěžovatele pro zločin dle §§ 197, 199 písm. d) tr. zák., uvádějíc, že stvrzenka, kterou stěžovatel padělal a finačním orgánům předložil, není listinou veřejnou, nýbrž soukromou. Nalézací soud považoval ji podle rozhodovacích důvodů za veřejnou listinu proto, že ony stvrzenky jsu zákonem o dávce uhelné předepsány a slouží za průkaz zaplacení dávky. Soud nalézací je na omylu. Dle §u 292 c. ř. s. dlužno pokládati za veřejné listiny takové listiny, které byly zřízeny veřejným úřadem v mezích jeho úředních oprávnění neb osobou věrou veř. nadanou, v oboru působnosti jí přikázaném, v předepsané formě. O takové listině však nemůže býti zde řeči. Jak z dotyčné stvrzenky vidno, jedná se o stvrzenku vydanou správou dolu »Anna« na základě §u 46 zákona ze dne 19. dubna 1920 o úpravě uhelného hospodářství čís. 260 sb. z. a n. a §u 30 nařízení ze dne 26. dubna 1920 čís. 261 sb. z. a n., jímž se zákon ten provádí. Dle §u 46 cit. zák. jsou povinni podnikatelé vydati odběratelům o uhlí, které jim odevzdávají jinak, nežli prostřednictvím veřejných podniků dopravních, zvláštní stvrzenku podle ustanovení prováděcích nařízení, a ti, kdož uhlí takové dopravují, jsou povinni, vykázati se finančním orgánům na požádání při dopravě těmito stvrzenkami. Dle §u 30 cit. nařízení je povinen podnikatel dolu o uhlí takto vydaném vésti zvláštní rejstřík, obsahující juxtu a stvrzenku stejného znění. Stvrzenka se vydá současně s uhlím odběrateli, jenž je povinen po dobu dopravy ji chovati při sobě a dozorčím orgánům na požádání ukázati neb na potvrzení vydati. Z těchto ustanovení plyne, že dotyčná stvrzenka jest listinou vydanou osobou soukromou k usnadnění důchodkového dozoru. Ani zákon ani nařízení neprohlašují průkazy ty za listiny veřejné ani nemluví o tom, že úředníky správy dolů v tomto směru jejich působnosti dlužno pokládati za osoby nadané veřejnou věrou. Jedná se tedy o listinu soukromou, jejíž padělání nelze podřaditi pod skutkovou podstatu dle §§ 197 a 199 d) tr. zák. Nelze však přisvědčiti dalšímu názoru stížnosti, že dlužno proto pokládati čin stěžovatelův nanejvýše za důchodkový přestupek. Okolnost, že nějaký čin podléhá trestní sankci dle důchodkového zákona trestního, nemůže vyloučiti použití obecného trestního zákona. Podle všeobecných zásad právních, jež uznává též důchodkový zákon trestní (§ 103) nemohou ustanovení tohoto zákona zrušiti ustanovení všeobecného trestního zákona, nýbrž dlužno uložiti oba tresty vedle sebe. Jen v případech výjimečných (§ 250 důch. tr. zák.) soud důchodkový může přihlížeti k trestu, soudem uloženému. Lze tedy padělání a předložení i soukromé listiny podřaditi pod skutkovou podstatu zločinu nebo přestupku podvodu za předpokladů, uvedených v §§ 197, 200, 201 a) tr. zák. nebo §u 461 tr. zák. Předpokladů těch však nalézací soud nezjistil. Zjišťuje sice, že stěžovatel padělal stvrzenku proto, by nemusil zdaniti fůru uhlí, kterou koupil a prodal, a že zamýšlel tím kontrolní orgány uvésti v omyl. Nezjišťuje však, aspoň ne dosti zřetelně, že padělanou stvrzenku předložil skutečně nějakým orgánům dozorčím, aby je uvedl v omyl. Neboť zjišťuje též, že stěžovatel tehdy předložil orgánům nejprve padělanou stvrzenku a teprve po upozornění, že je na uhlí »mittel« a ne na kovářské, které měl na voze, že ukázal správnou stvrzenku, nepřihlíží však k dalšímu doznání stěžovatele, že se tehdy přehmátl a že padělal onu stvrzenku, by nemusil zdaniti jinou fůru uhlí deputátního, kterou koupil a prodal 2 dny před pozastavením svému otci. Okolnosti ty by však poukazovaly k tomu, že padělanou stvrzenku orgánům dozorčím nepředložil v úmyslu, by je uvedl v omyl, kdyžtě pozastavená fůra byla kryta správnou stvrzenkou. Že však padělanou stvrzenku již dříve byl předložil, zjištěno není. Schází také další rozhodující zjištění, zda jednalo se skutečně o uhlí deputátní (o uhlí dávce nepodléhající) čili nic, a zda utrpěl neb měl tím utrpěti stát škodu na majetku, jmění nebo právech a jakou. Nelze tedy rozhodnouti ve věci samé.

Citace:

č. 1349. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 483-485.