NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6555.

Známky. — Administrativní řízení. — Řízení před nss-em: I. Předpisem § 5 známk. zák. jest podnikateli zaručena toliko volnost užívati svého jména a firmy k označení svého zboží, avšak z volnosti té nijak nevyplývá právo, dáti si takovéto označení zapsati jako známku. — II. Je přípustný úsudek, že dvě známky si jsou podobny, i když vykazují nějaké rozdíly, které však nejsou tak výrazné, že postřehnutí jich průměrným konsumentem nutně vylučuje možnost omylu. — III. Přisouzení útrat sporu známkového podle § 6 známk. novely z r. 1895 může se týkati jen útrat řízení správního, nikoliv též útrat řízení před nss-em.
(Nález ze dne 16. května 1927 č. 9864.)
Prejudikatura: Boh. 4664/25, 6189/26 a 6327/27 adm.
Věc: Firma Oskar H. v Ch. proti ministerstvu obchodu (min. m. taj. Dr. Jos. Fák, za spolužalovanou firmu D., M. & Cie v Mylhúzách adv. Dr. Alf. Pless z Prahy) stran ochranných známek a stran útrat známkového sporu.
Výrok: Stížnost do rozhodnutí z 20. června 1925 jednak se zamítá jako bezdůvodná, jednak se odmítá jako nepřípustná.
Nař. rozhodnutí z 20. srpna 1925 zrušuje se pro nezákonnost.
Spolužalované straně firmě D., M. & Cie v Mylhúzách přiznává se na útratách sporu před tímto soudem částka 1200 Kč. Stěžující si firma Oskar H. & Co. v Ch. jest povinna částku tuto zaplatiti spolužalované straně do rukou Dra Alfonse Plesse, advokáta v Praze, do 14 dnů ode dne doručení tohoto nálezu pod následky exekuce.
Důvody: Firma D., M. & Cie v Mylhúzách podala dne 21. září 1923 u min. obch. žalobu na výmaz známek zapsaných pro firmu Oskar H. & Cie v Ch. u obch. komory v Liberci a to jednak kolektivní známky č. 12656 pro přízi k vyšívání, sestávající z dílčích známek č. 12656 a), b), c), jednak známky č. 12658 c) pro přízi k háčkování. Jako důvod žaloby uvedla, že označené známky jsou k záměně podobny známkám jejím a to známce č. 14608 zapsané původně u obch. komory ve Vídni a ohlášené pro čsl. republiku pod č. 4384 u obch. komory v Praze, dále známce č. 74687 zapsané původně u obch. komory ve Vídni a ohlášené pro čsl. republiku pod č. 4419 u obch. komory v Praze a konečně známce zapsané původně pod č. 48856 u obch. komory ve Vídni a ohlášené u obch. komory v Praze pro oblast čsl. státu pod č. 4403 a mimo to i známkám zapsaným pod č. 17847 a 19426 u mezinárodního úřadu pro živn. vlastnictví v Bernu a konečně nezapsaným značkám, nálepkám od roku 1903 a 1918 užívaným firmou D., M. & Cie a ve zúčastněných kruzích známým jako označení zboží z jejího podniku. — — — —
Rozhodnutím ze 16. ledna 1924 vyhovělo min. obch. této žalobě, pokud se domáhala výmazu známky č. 12656 Liberec. V důsledku toho byla tato známka ze známk. rejstříku, jak ze správních spisů zřejmo, s odvoláním se na tento výnos vymazána. Pokud však žaloba navrhovala výmaz známky č. 12658 c), zamítlo ji min. obch. z důvodů, že se domáhá výmazu jen části známky, což je nepřípustno. Výrok ohledně výmazu známky č. 12656 zůstal nenaříkán. Do výroku, jímž byla žaloba firmy D., M. & Cie na výmaz známky č. 12658 c) zamítnuta, podala tato firma dne 4. dubna 1924 k nss stížnost, v níž se domáhala jeho zrušení. Nálezem Boh. 4664/25 adm. zrušil nss rozhodnutí min. obch. ze 16. ledna 1924 v naříkané části podle § 7 zák. o ss. — — — —
I. Min. obchodu vydalo na to dne 20. června 1925 rozhodnutí nové dnes naříkané, v němž konstatovalo předem, že jest nesporné, že známky žalobkyně byly dříve zapsány než známky firmy žalované a že jak tyto tak ony zapsány jsou pro totéž zboží, to jest pro přízi k vyšívání a háčkování. Na základě průkazů předložených firmou D., M. & Cie bylo dále vzato za prokázáno, že firma tato používá od roku 1903, tedy před registrací známek protistrany k označení svého zboží, mezi jiným též příze jako známek na tomto zboží umísťovaných 2 nálepek, které byly výše popsány a že se tyto značky v zúčastněných kruzích obchodních vžily jako označení zboží pocházejícího z jejího podniku. V dalším obsahu tohoto rozhodnutí vyslovilo min. obch. po věcné stránce, že zápis známek č. 12656 a 12658 c) Liberec jest po právu neúčinným a že st-lka jest povinna k náhradě útrat známkového sporu. Po formální stránce podjalo pak min. obch. do tohoto svého nového rozhodnutí ohledně známky č. 12656 doslova důvody uvedené již v oné části svého rozhodnutí ze 16. ledna 1924, jež zůstala nenaříkána a nálezem Boh. 4664/25 nedotčena, ohledně pak výmazu známky č. 12658 c) připojilo odůvodnění nové, tohoto obsahu:
»Známka č. 12658 byla sice registrována jako jeden celek, avšak, jak během řízení bylo zjištěno a žalovanou i přiznáno, způsob jejího použití na zboží není takový, aby všechny tři její součásti mohly vždycky současně vystupovati v okruh pozornosti kupcovy. První dvě obdélníkové části této známky označené ve známkovém archu písmenami a) a b) jsou umísťovány na krabicích, tedy na obalu, třetí kruhovitá část, o jejíž výmaz žaloba jedině žádá, jako etiketa klubková na zboží nacházejícím se uvnitř krabice. Průměrný konsument zboží známkou chráněného nebude tedy vždycky moci spatřiti všechny tři části známky současně a jest pochybno, že i kdyby je takto uviděl, uvědomil by si jejich souvislost, neboť jak forma a provedení, tak ani způsob umístnění na zboží nenasvědčuje takovéto souvislosti. Zejména kupec nekupující celé krabice, nýbrž pouze jednotlivá klubka nebude míti často možnost viděti ze známky více než její část c). Jest tedy možno, že v nedostatku očividné souvislosti části c) známky č. 12658 Liberec s ostatními částmi jejími a následkem způsobu použití této známky, může se tato třetí část její jeviti konsumentu jako známka samostatná. Bylo-li pak pojetím takovéto — jako samostatná známka v praxi fungující — části do známky firmy Oskar H. a spol. porušeno právo majitele známky starší, resp. starší neregistrované značky, pak nutno podle rozhodnutí nss-u bez ohledu na formelní jednotnost známky žalované firmy dokumentovanou jejím zápisem připustiti žalobu na výmaz této jako samostatná známka konsumentovi se jevící části a o této žalobě rozhodnouti. Neboť v tom případě nejde v podstatě o jednu známku, resp. její částečný výmaz, nýbrž o více známek složených jedním zápisem formelně v celek, prakticky však samostatně působících. Proto podrobilo min. v obnoveném řízení zkoumání známku č. 12658 c) Liberec ohledně její — žalobou tvrzené — podobnosti se známkami žalující firmy č. 4403/Praha, 4419/Praha a 19426/Bern, jakož i s její neregistrovanou — v kruzích obchodních dlouhým užíváním vžitou — značkou shora popsanou a shledalo, že podobnost její se známkami a značkou shora uvedenou ve smyslu § 3 resp. 4 známk. novely z roku 1895 jest dána. Ve všech těchto známkách i v uvedené vžité značce vyskytují se tytéž hlavní prvky, kruhovitá forma, nápisy v kruhu uspořádané a ve středu kotouče umístněná velká písmena. Celkový dojem všech známek i značky firmy D., M. & Cie v úvahu zde přicházejících jest ovladán právě těmito velkými písmeny umístněnými uprostřed, oproti nimž nápisy kolkolem umístněné a obsahující v obchodě celkem obvyklé údaje, firmu a míry, resp. nic konsumentu nezdůrazňující čísla, ustupují úplně do pozadí, stejně jako druhý díl známky č. 4419/Praha a s ní stejné známky č. 19426/Bern, určený ostatně pouze k okrášlení rubu medailonu a konsumenstvu tedy na zboží neviditelný a druhá část známky č. 4384/Praha. Písmena tato u známky č. 12658 c) Liberec »OHC«, u známek resp. značky firmy D., M. & Cie »DMC« jsou pro průměrného kupce velmi snadno zaměnitelné, neboť jsou ve své skupině při povrchním pozorování s to vyvolati tentýž optický dojem, jako skupina písmen »DMC«, neboť již prvé dvě z nich O a H samy o sobě jsou z určité vzdálenosti podobny velkým tiskacím písmenům D a M a vyskytuje-li se mimo to v obou skupinách jako konečné písmeno C, jest pro průměrného konsumenta, který blíže známky nezkoumal a jich podrobnými rozdíly se nebude zabývati, při stejně provedené interpunkci, jich záměna snadno možná. Jest tudíž v tomto bodě dáti žalobě za pravdu a považovati třetí část známky č. 12658 c) Liberec, která jeviti se bude konsumentu jako známka samostatná za podobnou podle § 3, resp. 4 cit. známk. novely svrchu uvedeným známkám firmy D., M. & Cie a její neregistrované značce, jejíž vžití v kruzích obchodních jakožto označení zboží pocházejícího ze závodu této firmy st-lka nepopřela a protistrana pak doklady prokázala. Podotknouti sluší ještě, že okolnosti, že známka firmy si stěžující je provedena v barvě podkladově černé zlatými písmenami a kresbami, známky pak firmy D., M. & Cie na podkladě bílém, písmem a ozdobami černými, nemá vlivu na posouzení jejich podobnosti, neboť barva tu není rozhodnou, nýbrž jen provedení grafické.«
Rozhoduje o stížnosti proti tomu podané uvážil nss toto: — — — —
Stížnost vytýká především, že žal. úřad přehlédl výtku, že st-lce nemůže býti bráněno v používání písemn OHC z důvodu § 5 zák. známk., ježto tato písmena jsou zkratkou jejího jména. — — — —
Stížnost přehlíží, že v daném případě není na sporu, zdali jest st-lka oprávněna k tomu, aby používala písmen OHC k označení svého zboží podle § 5 známk. zák., nýbrž že na sporu jest, zdali st-lka jest oprávněna dáti si tato písmena zapsati jako známku. Míní-li však st-lka, že tímto ustanovením zákonným jest jí dáno i toto právo bez ohledu na starší známky podniku jiného po právu zapsané, pak sluší poukázati na právní stanovisko zaujaté a podrobně odůvodněné již v nál. Boh. 6189/26 adm., v němž vysloveno, že předpisem § 5 známk. zák. je zaručena podnikateli toliko volnost užívati svého jména a firmy k označení svého zboží, že však z volnosti používati určitého označení na zboží ještě nikterak nutně nevyplývá právo takovéto označení — pokud je po právu přípustné — dáti si zapsati jako známku s účinky se zápisem známky všeobecně spojenými. Nemůže proto st-lka, byť i písmena OHC byla zkratkou její jména, jedině z této okolnosti a na základě § 5 známk. zák. vyvozovati své právo na zápis písmen těch jako známky ochranné.
Jestliže tudíž žal. úřad za daného stavu věci výtku st-lky opřenou o § 5 známk. zák. zamítl, nelze důvodně tvrditi, že tím porušil zákon na její újmu.
Přistupuje ke zkoumání podobnosti sporných známek podle § 3, resp. 4. známk. novely, kterou žal. úřad konstatoval, musil se nss nejprve zabývati vývody odv. spisu podaného stranou zúčastněnou, v nichž se uvádí, že žal. úřad založil svůj úsudek o této podobnosti nejen na písmenách OHC obsažených ve známce st-lky č. 12658 c) Liberec na straně jedné a písmenách DMC ve známkách, pokud se týče ve značce protistrany na straně druhé, nýbrž že vzal v úvahu také ostatní jejich slovní a grafickou náplň. Toto tvrzení je však ve zřejmém odporu se správními spisy. Ze znění nař. rozhodnutí, jak bylo svrchu reprodukováno, plyne jasně, že žal. úřad, zkoumaje zaměnitelnou podobnost známek, o které se v daném případě jedná, přihlédl toliko k písmenům právě uvedeným, prohlásiv ostatní jejich obsah a to jaký slovní tak i grafický za nerozhodný.
Stížnost sama proti tomuto postupu nebrojí, nýbrž vytýká toliko, že úsudek o podobnosti, který došel v nař. rozhodnutí výrazu, nemůže se zřením na § 3 známk. novely obstáti. Zabývaje se výkladem tohoto předpisu, vyslovil již nss opětovně, že smysl výrazu »podobnost známek sluší vyložiti z účelu, jejž právo známkové vůbec a zejména uvedený předpis sleduje. Tento účel sluší se zřetelem k podstatě tohoto předpisu spatřovati ve snaze chrániti majetníka známky v právu, jež získal zápisem své známky do rejstříku, to je poskytnouti mu ochranu, aby nebyl při provozování svého podniku poškozován tím, že by jiný podnikatel užíval známky stejné nebo podobné tím způsobem, že by zboží podniku cizího mohlo býti omylem pokládáno průměrným kupcem za zboží z podniku majetníka známky dříve zapsané. Základním kriteriem podobnosti známky podle § 3 známk. novely jest tedy možnost omylu v naznačeném směru způsobená obsahem známek. Dle toho jest úsudek o podobnosti střetnuvších se známek podle § 3 známk. novely logicky přípustný, i když známky ty vykazují nějaké rozdíly, jen když rozdíly ty nejsou tak výrazné, že postřehnutí jich průměrným konsumentem nutně vylučuje možnost omylu ve směru shora dotčeném.
V daném případě dospěl žal. úřad na podkladě podrobného zkoumání v nař. rozhodnutí obsaženého k závěru, že taková možnost záměny mezi známkami, o které je spor, není přes rozdíly, na které st-lka poukazovala již v řízení správním, vyloučena, a nss nemohl shledati, že úsudek žal. úřadu v té příčině by byl logicky nesprávný nebo dokonce nemožný. Jmenovitě nemohl nss shledati, že nař. rozhodnutí by bylo logicky vadným, usuzuje-li, že průměrný konsument, pozoruje-li známky, o něž tu jde, »z jisté vzdálenosti«, zpravidla neunikne omylu, o němž shora řeč. Touto dikcí nechtělo nař. rozhodnutí zřejmě vyjádřiti nic jiného, než že omyl podle § 3 známk. novely jest při obyčejné pozornosti, kterou průměrný kupec zpravidla známkám věnuje, možným. Je-li však úsudek v té příčině žal. úřadem pojatý logicky možným a je-li správními spisy podepřen, nelze stížnosti ani pokud jde o známku 12658 c) Liberec přiznati úspěch. Bylo proto stížnost tu zamítnouti jako bezdůvodnou.
Výrok o útratách tohoto sporu spočívá na § 40 zák. o ss.
II. Rozhodnutím min. obch. z 20. srpna 1925 byly určeny útraty předchozího sporu ve prospěch firmy D., M. & Cie částkou 1855 Kč 78 h. Proti tomuto rozhodnutí podala firma Oskar H. a spol. zvláštní stížnost, v níž vytýká nezákonnost s hlediska § 6 známk. novely a to proto, že jím byly přisouzeny firmě D., M. & Cie nejen útraty řízení správního, nýbrž i útraty stížnosti podané k nss-u do rozhodnutí ze 16. ledna 1924.
O stížnosti té uvážil nss se zřetelem k vývodům odv. spisu strany zúčastněné toto:
Rozhodnutí min. obch. ohledně útrat daného sporu omezuje se ovšem toliko na výrok, že st-lka jest povinna zaplatiti protistraně z tohoto titulu částku 1855 Kč 78 h a neuvádí, jakým způsobem žal. úřad dospěl k stanovení tohoto obnosu, jmenovitě nevyslovuje, že v této částce jsou také zahrnuty i útraty mezitímního sporu před nss-em. Leč správní spisy, jmenovitě seznam útrat v nich se nalézající a žal. úřadem adjustovaný, neponechává žádné pochybnosti o tom, že žal. úřad, určuje útraty sporu známkového, vzal zřetel také k nákladům vzniklým straně zvítězivší ve sporu před nss-em.
Nss vyslovil již v nál. Boh. 6327/27 adm. právní názor, že výrok min. obch. o útratách sporu známkového podle § 6 známk. novely ex 1895 není vyjmut z kognice nss-u, a že ustanovení cit. § 6 může býti aplikováno jen na útraty řízení před úřadem správním, nikoli však na útraty řízení před nss, pro které platí ustanovení zvláštní, obsažené v § 40 zák. o ss.
Je tedy výrok žal. min., jímž byla st-lka uznána povinnou zaplatiti svému procesnímu odpůrci i útraty řízení před nss-em, nezákonný, pročež bylo rozhodnutí min. obch. z 28. srpna 1925 zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6555. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 849-853.