Čís. 1857.
Pro nárok na dodání určitého množství zastupitelných věcí jest přípustná exekuce pouze dle § 346 ex. ř., nikoliv dle § 353 ex. ř.
(Rozh. ze dne 19. září 1922, R II 311/22.)
Soud prvé stolice povolil exekuci zmocněním vymáhajícího věřitele, by si na dlužníkův náklad opatřil odjinud 10000 kg vinného kamene. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Stěžovateli nutno přisvědčiti v tom, že dle exekučního řádu nelze přisouzený nárok na dodání 10000 kg vinného kamene vymáhati exekučně tím způsobem, aby žalobce byl zmocněn, toto zboží si prostřednictvím jiné firmy na účet firmy žalované opatřiti. Exekuci na vydání movitých věcí lze vésti jenom dle §§ 346 a 347 ex. ř. totiž tím způsobem, že výkonný orgán tyto věci dlužníku odebere a vymáhajícímu věřiteli odevzdá. Kde takový způsob exekuce není možným, nezbývá, než aby vymáhající věřitel uplatňoval svou škodu dle § 368 ex. ř. Že nemůže vésti exekuci způsobem navrhovaným, který v § 368 ex. ř. jest upraven, jde zřejmě na jevo, z nadpisu § 353 ex. ř., podle kterého tento způsob exekuce platí jenom pro vydobytí jiných jednání, než která v §§ 346 a 352 ex. ř. jsou zmíněna, a neplatí tedy pro nároky na vydání movitých věcí, upravené v §§ 346 až 348 ex. ř. Z materialií k §§ 346 až 348 ex. ř. plyne, že dříve platné exekuční právo, které nákup zastupitelných věcí movitých na účet dlužníka v § 308 vš. s. ř. připouštělo, bylo úmyslně změněno tím způsobem, že toto právo bylo vymáhajícímu věřiteli vzato.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurs není odůvodněn, rozhodnutí rekursního soudu jest úplně správné a v zákoně odůvodněno, a stačí stěžovatelku poukázati na důvody jeho, v nichž se vhodným rozlišováním nároku dle § 346 ex. ř. a nároků na vykonání »jiných« činů dle § 353 ex. ř. děje výslovně zmínka o tom, že dle materialií k ex. řádu byl pro nároky na dodání určitého množství věcí zastupitelných pořad exekuce po rozumu § 353 ex. ř., dle dřívějšího práva (§ 308 všeobec. soudn. ř.) přípustný, úmyslně vyloučen. K vyvrácení vývodu stěžovatelky budiž uveden doslov dotyčného odstavce materialií str. 581 a 582. »Dlužno-li plniti věci dle druhu určité, nedoporučuje se věřitele zmocniti, by věci, dlužníkem nesplněné, na účet jeho nakoupil (srv. předpis § 308 vš. s. ř.). Užívá se bez toho tohoto dovolení již dnes zřídka. Takový předpis měl by v zápětí, že předem musilo by býti o tom jednáno, za kterých podmínek se taková koupě státi může a musila by pak ještě žádána býti jistá soudcovská kontrola při provedení koupě. Vznikají další obtíže, zda prodej správně vykonán byl; jmenovitě při zboží a papírech, jež podléhají kolísání cen přichází pak také moment včasnosti v popředí, a konečně splývá náhrada prozatím vynaložených peněz na koupi s náhradou interese.« Bude tudíž jednodušším а k vyvarování se těmto obtížím žádoucím, ponechati vymáhajícímu věřiteli, jak si vyplní mezeru, jež mu odepřením plnění dlužníkem vzešla. Z těchto důvodů a vzhledem na snadnější procesuálni prokazatelnost příslušných nároků na náhradu škody dle nového soudního řízení bylo upuštěno od převzetí § 308 vš. s. ř. do soustavy nového ex. řádu. Z cit. motivů vyplývá zřejmě neoprávněnost stížnosti a netřeba k vyvrácení v ní obsažených právních úvah ničeho dále přičiňovati.