Č. 12209.

Stavební právo (Morava). — Řízení správní. — Řízení před nss-em: Proti rozhodnutí okresního úřadu, jímž bylo vysloveno, že nastal případ devoluce podle § 136 a), II., č. 2 mor. stav. řádu, je přípustno odvolání k zemskému úřadu.
(Nález ze dne 13. prosince 1935 č. 20225/35.) Prejudikatura: srov. Boh. A CCCCXLVII/33, 10597/33, 10656/33, 11535/34, opačně srv. Boh. A CCCCXXII/32, 9929/32, 9930/32, 10150/32.
Věc: Obec H. proti okresnímu úřadu v Zábřehu (za zúč. firmu »První Vítošovská vápenka Fr. Schmeiser a spol.« ve V., adv. Dr. Erich Schicketanz z Prahy) o stavební čáru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Starosta stěžující si obce, jako stav. úřad I. stolice, zamítl výměrem z 21. ledna 1933 žádost firmy »První Vítošovská vápenka Fr. Schmeiser a spol.« ve V. o určení stavební čáry a svahu pro nově vybudovanou šachtovou vápennou pec ve V. Z tohoto rozhodnutí podala firma odvolání, jež došlo k obec. úřadu v H. 28. ledna 1933. Ježto obec. zastupitelstvo o tomto odvolání do 4 neděl nerozhodlo, podala firma 29. března 1933 dozorčí stížnost u okres. úřadu v Zábřehu. Nař. rozhodnutím uznal okr. úřad tuto dozorčí stížnost důvodnou a vyslovil, že dnem následujícím po dojití jeho rozhodnutí u obecní rady, resp. u starosty obce, devolvuje právo ob. zastupitelstva jako stav. úřadu II. instance rozhodovati o řečeném odvolání firmy z 26. ledna 1933 na okr. úřad jako stav. úřad III. instance vzhledem k ustanovení vl. nař. z 28. června 1928 č. 96 Sb. Důvody dovolávají se § 136 a), II., bodu 2 mor. stav. ř., neboť ob. zastupitelstvo jako stav. úřad II. stolice nerozhodlo o odvolání firmy ve lhůtě 4 neděl ode dne jeho podání, ustanovené v témž paragrafu. K tomuto rozhodnutí bylo připojeno poučení, že má definitivní platnost. Uvažuje o stížnosti, podané na toto rozhodnutí, zabýval se nss především formální námitkou, kterou se stěžující si obec obrací proti právnímu poučení v něm obsaženému, jímž nař. rozhodnutí bylo prohlášeno za konečné, a hájí názor, že bylo proti němu přípustno odvolání k zemskému úřadu.
Nss musil stížnosti přisvědčiti. Žal. úřad vycházel z právního názoru, hájeného také starší judikaturou nss-u, zejména v nál. Boh. A 9929/32, 9930/32 a 10150/32, v nichž v souhlase s usnesením odb. plena z 25. dubna 1932 byl vysloven právní názor, že přenesení rozhodovací pravomoci vlád. nařízením č. 96/1928 Sb. se zemského úřadu, který rozhodoval ve věci s platností konečnou, na úřady okresní, zahrnuje v sobě veškerá práva příslušející zem. úřadu, tedy i právo rozhodovati o opravných prostředcích s platností konečnou. Leč tento právní názor byl podle § 10 j. ř. pro ss podroben revisi v administrativním plenu, které v usnesení z 22. května 1933 dospělo k právnímu názoru, že v případech přenesení záležitostí, spadajících do působnosti úřadů zemských, po rozumu § 8 odst. 1 č. 1 zák. č. 125/27 Sb. na úřady okresní, jde toliko o přenesení kompetence věcné. V důsledku toho není okr. úřad v takových věcech instancí konečnou, nýbrž proti jeho rozhodnutí jest přípustno odvolání k zem. úřadu podle čl. 8 odst. 1 org. zák. č. 125/27 Sb. Co do bližšího odůvodnění tohoto právního názoru odkazuje se podle § 44 j. ř. na nál. Boh. A 10597 a 10656/33.
O takový případ jde také v nynějším sporu. Nař. rozhodnutí, které podle své právní povahy je dílčím rozhodnutím ve věci devoluce ve smyslu § 136 a), II., č. 2 mor. stav. ř., tedy ve věci stavební, nemělo proto platnost konečnou (sr. nál. Boh. A 11535/34). Stížnost na ně podaná byla by tedy vlastně nepřípustná a měla by býti z toho důvodu podle § 5 zák. o ss odmítnuta. Avšak nař. rozhodnutí vystupuje proti st-lce jako výrok poslední přípustné správní stolice, neboť bylo v právním poučení k němu připojeném označeno výslovně jako konečné. Tímto právním poučením, které jest podle toho, co shora bylo uvedeno, nesprávné, byla stěžující si obec uvedena v omyl, takže místo odvolání k zem. úřadu podala stížnosti k nss-u. Poněvadž omyl ten byl zaviněn nesprávným právním poučením, kterého se straně od žal. úřadu dostalo, nesprávné poučení nemůže však býti straně na újmu (§ 71 odst. 2 vlád. nař. č. 8/28 Sb.), nutno v tomto nesprávném poučení shledati podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo nař. rozhodnutí zrušeno podle § 6 zák. o ss, aniž nss mohl se zabývati také meritorními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 12209. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 702-704.