NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 7321.

Lékárny: Při udělení nové koncese lékárenské nepadají individuelní poměry majitelů lékáren již zřízených vůbec na váhu.
(Nález ze dne 4. června 1928 č. 13.842/27.)
Prejudikatura: Boh. A 5506/26.
Věc: Ph. Mr. Václav J. v Ú. proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o lékárenskou koncesi.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zsp v Praze udělujíc rozhodnutím z 19. října 1926 Ph. Mr. Adolfu K. koncesi ke zřízení a provozování nové veř. lékárny v Ú. se stanovištěm ...., zamítla námitky podané st-lem proti zřízení této lékárny a vyslovila, že podle výsledků řádně konaného šetření není ohrožena existenční schopnost st-lovy lékárny vzhledem na její odbytové poměry, rozsah provozování a životní poměry usedlého obyvatelstva. (§ 10 odst. 3. zák. z 18. prosince 1906 č. 5 ř. z. z r. 1907).
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání proti tomu st-lem podané, a to, pokud namítal, že jeho lékárna by byla existenčně ohrožena, z důvodů obsažených v rozhodnutí v odpor vzatém. Při tom podotkl žal. úřad, že zákon chrání existenční schopnost lékárny jako takové, tedy beze zřetele k osobním poměrům jejího majitele. Pokud st-1 namítal, že pro druhou lékárnu v Ú. není potřeby, zamítlo min. odvolání jako nepřípustné, ježto v tom směru vzhledem na ustanovení § 51/3 ve spojení s §em 48/2 lék. zák. č. 5/1907 ř. z. st-li právo stížnosti nepříslušelo.
Stížnost namítá, že žal. úřad nesprávně vyložil odst. 3 § 10 zák. č. 5/1907 ř. z., vysloviv, že zákon chrání existenční schopnost lékárny jako takové, tedy bez zřetele k osobním poměrům jejího majitele. Obracejíc se proti správnosti tohoto názoru, poukazuje stížnost na nál. Boh. 5506/26, ve kterém prý bylo vysloveno, že ohrožení lékárny se může zakládati nejen na obj. podmínkách (tedy lékárny jako takové), nýbrž také na individuelních poměrech a že majitel lékárny se může dovolávati obou. Nevzal-li žal. úřad, posuzuje otázku ohrožení existence lékárny st-le, zřetele na jeho individuelní poměry, bylo prý tím st-li ublíženo v jeho právu subjektivním, plynoucím mu z cit. ustanovení zákonného.
Výtka ta není odůvodněna, neboť podle třetího odstavce § 10 zák. č. 5/1907 ř. z. jest odepříti koncesi ke zřízení nové lékárny jen, »když zřízením nové lékárny jest ohrožena schopnost existence veř. lékáren ve stanovišti nebo v okolí zřízených (nebo lékaře majícího domácí lékárnu)«, nepadají tedy podle toho při rozhodování o této otázce individuelní poměry majitele existující veř. lékárny vůbec na váhu.
Právní názor hájený stížností není obsažen v nálezu, na který se stížnost dovolává. Podle cit. nál. mohly býti podle povahy věcí substrátem úsudku úřadu o otázce ohrožení existence lékárny »jednak objektivní skutečnost, jednak individuelní poměry lékárny této«, tedy nikoliv individuelní poměry majitele této lékárny, nýbrž poměry jeho lékárny jako takové.
Důvodná je však námitka stížnosti, vytýkající, že z nař. rozhodnutí není zřejmo, jaké odbytové poměry, jaký rozsah lékárny st-lovy a jaké životní poměry měl žal. úřad na zřeteli, rozhoduje o otázce, zda existence st-lovy lékárny bude zřízením nové lékárny ohrožena čili nic.

Citace:

č. 899. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 657-659.