Čís. 16586.

Dvorský dekret ze dne 21. srpna 1838, č. 291 Sb. z. s. neplatí pro exekuci zabavením obyčejných pohledávek za Všeobecným pensijním ústavem (§ 77 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 20. prosince 1937, R II 455/37.) Exekuční soud k rekursu poddlužníka Všeobecného pensijního ústavu v P. změnil podíle § 3 zák. č. 57/1931 Sb. z. a n. usnesení vydané úředníkem vyšší pomocné služby tak, že zamítl návrh vymáhajícího věřitele na povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání nároku příslušejícího povinné Julii B-ové proti úřadovně B Všeobecného pensijního ústavu v P. na vrácení pojistných částek povinnou samou nebo na její účet vyplacených a buď neprávem, nebo příliš vysoko předepsaných, podle výsledku odvolání podaných povinnou samou, vymáhajícím věřitelem a Angelou L. Rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele zamítl návrh poddlužníka na zrušení exekuce. Důvody: V souzené věci jest rozhodující, zda se dvor. dekr. ze dne 21. srpna 1838, č. 291 Sb. z. s. vztahuje i na Všeobecný pensijní ústav, či nikoliv. Všeobecný pensijní ústav jest podle § 77 zák. č. 26/1929 Sb. z. a n. právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv a zavazovali se, může před soudem žalovati i býti žalován. Jeho členy jsou zaměstnanci u něho povinně pojištění a jejich zaměstnavatelé. Má za účel prováděti pensijní pojištění zaměstnanců v soukromých službách a některých druhů zaměstnanců ve službách veřejných. Provádění pensijního pojištění, třebas jest obligatorní, není organisováno jako věc veřejné správy, nýbrž jako autonomní věc zvláštního nuceného veřejného svazu za tím účelem zřízeného. Správní orgánové ústavů — mimo presidenta ústavu a předsedy úřadoven — jsou k svým funkcím ustanovováni volbou členstva ústavu. Státní správě přísluší toliko dozor nad ústavem a jeho úřadovnami. Všeobecný pensijní ústav má podstatné znaky, charakterisující jej jako veřejnou korporaci, a tedy jako právní útvar rozdílný od veřejného fondu (Boh. A č. 8091). Dvor. dekr. č. 291/1838 Sb. z. s. má však na mysli pohledávky nelikvidní u veřejných pokladen, tedy u pokladen veřejného fondu (k němuž náleží i obec, okres, země), nikoliv však pohledávky uvedeného ústavu, který jest pouze veřejnou korporací, nikoli však veřejnou pokladnou.
Nejvyšší soud nevyhověl poddlužníkovu dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení odpovídá stavu věci i zákonu a odkazuje se na jeho správné odůvodnění. K vývodům dovolacího rekursu se podotýká: V souzené věci nejde o zabavení nároků dlužníka proti Všeobecnému pensijnímu ústavu podle § 46 zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., u nichž soudy musejí z úřední moci přihlížeti, že část těchto nároků jest nezabavitelná, a kde tedy po případě může vésti pouho oznámení k zrušení exekuce. V souzené věci jde o obyčejnou pohledávku proti Všeobecnému pensijnímu ústavu a v takovém případě má i Všeobecný pensijní ústav jen oprávnění podle § 294, odst. 4, ex. ř., ježto není veřejným fondem, jak to správně dovodil rekursní soud.

Citace:

č. 16586. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 820-821.