NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 15962.

Muž, který uznal otcovství k nemanželskému dítěti, nemůže se domáhati určení, že není nemanželským otcem, nýbrž jediné neúčinnosti (neplatnosti) projevu o uznání otcovství.
(Rozh. ze dne 23. března 193, Rv I 398/1937).
Žalovaný se narodil jako nemanželské dítě Antoníny I-ové. Nemanželská matka udala u poručenského soudu, že otcem dítěte jest žalobce. Ten otcovství k žalovanému u poručenského soudu uznal jen proto, že uvěřil nemanželské matce, s níž tělesně obcoval v době 186 dní před narozením žalovaného, že jde o předčasný porod. Ježto však zjistil, že žalovaný se narodil v normální době a že nejevil žádné příznaky předčasného zrození, domáhá se určení, že ho není pokládati za otce žalovaného. Nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud zamítl žalobu.
Důvody:
V souzeném sporu jde o žalobu určovací, takže jest z úřadu, zkoumati, zda jsou splněny její předpoklady vytčené v § 228 c. ř. s. Žalobní žádost se domáhá určení, že žalobce není považovati za nemanželského otce nezletilého žalovaného. Jest proto řešiti otázku, zda žalobce má právní zájem na tomto zjištění. Podle nesporného přednesu stran a podle poručenských spisů P 58/1934 uznal žalobce otcovství k žalovanému dítěti dne 31. října 1934 před dožádaným soudem. Toto uznání otcovství žalobce nyní napadá, tvrdě, že jeho projev spočíval na omylu způsobeném nemanželskou matkou, a domáhá se určení, že není otcem dítěte. Jak bylo nejvyšším soudem již opětně vysloveno (srv. rozh. č. 4678, 6210, 9630, 13095 Sb. n. s.), lze uznání otcovství, učiněné v nesporném řízení anebo při sjednání smíru, zvrátiti sporem. Ke sporu jsou legitimovány jen ty strany, jichž právních zájmů se uznání to týče, totiž nemanželské dítě a muž, který otcovství k němu uznal. Než právní zájem obou těchto osob na zvrácení uznání otcovství není stejný. Prot také dosah žaloby proti tomuto uznání je u obou různý. Dítě se může žalobou domáhati toho, že domnělý nemanželský otec není jeho otcem, neboť dítě má právní zájem na tom, aby jeho rodinný poměr, tvořící součást jeho osobního stavu, byl náležitě zjištěn. K takové žalobě je však oprávněno toliko nemanželské dítě (srv. rozh. č. 6210, 13095 Sb. n. s.). Naproti tomu právní zájem muže, který uznal otcovství k dítěti a nyní chce toto znání odvolati, nejde dále než právě k zrušení projevu uznání. Může se proto žalobce domáhati toliko výroku, že jeho projev, kterým uznal otcovství, je právně neúčinný. Nemůže však jíti dále a domáhati se určovacího výroku, že není otcem dítěte, neboť na takovém výroku už nemá právní zájem. Takový výrok by také předcházel sporu o uznání otcovství, neboť i když se podaří žalobci ve sporu prokázati, že jeho výrok o dobrovolném uznání otcovství je neúčinný, odpadá tím toliko předpoklad pro vyměření výživného v řízení nesporném podle § 16, první dílčí novely k obč. zák., není to však nikterak překážkou, aby se dítě domáhalo znova žalobou uznání otcovství na nynějším žalobci, neboť otázka nemanželského otcovství není a nemůže býti předmětem sporu, kterým se domáhá domnělý nemanželský otec neúčinnosti svého projevu o uznání otcovství. Ježto se tedy žalobce v souzeném sporu domáhá určení právního poměru, aniž má právní zájem na tomto určení, bylo již podle přednesu žaloby žalobní žádost zamítnouti.

Citace:

Čís. 15962.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 395-396.