Čís. 7070.

Jest-li soud rozepře zároveň soudem knihovním, nemůže povoliti prozatímní opatření podle § 382 čís. 6 ex. ř., nelze-li je podle knihovního stavu provésti. Do usnesení soudu, jímž bylo k žalobcovu návrhu povoleno prozatimní opatření podle § 382 čís. 6 ex. ř. proti žalovanému, ač nebyl knihovním vlastníkem, jest žalovaný oprávněn si stěžovali.
(Rozh. ze dne 18. května 1927, R I 424/27.)
Soud prvé stolice povolil žalobkyni proti žalované prozatímní opatření soudním zákazem zcizení a zatížení domu. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: Podle knihovního lustra jest dosud knihovní vlastnicí domu Emilie L-ová a nikoliv žalovaná Josefa S-ová. Měl tudíž soud první stolice především podle § 94 kn. zák. zkoumati, zda knihovní stav připouští zápis, o nějž bylo žádáno, zejména, zda jest žalovaná knihovní vlastnicí domu. Poněvadž tomu tak není, právem stěžovatelka namítá, že měl návrh žalující strany na prozatimní opatření soudním zákazem zcizení a zatížení nemovitosti, o niž jde, býti zamítnut. Podle obsahu spisů rozepře byl týž návrh strany žalující usnesením ze dne 26. října 1926 zamítnut. Toto usnesení, ani napadené usnesení nebylo knihovní vlastnici domu doručeno, ač žádaný knihovní zápis dotýká se vlastnického práva Emilie L-ové a nikoliv žalované Josefy S-ové (§ 84 kn. zák.), takže knihovní vlastnice domu neměla ani příležitosti, by se proti knihovnímu zápisu bránila. Přes to pokládá soud rekursní stěžovatelku, proti níž usnesení napadené směřuje, za oprávněnu k podání této stížnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. — Čís. 7071 —
866
Důvody:
Prvý soud povolil žalobkyni prozatímní opatření zákazem zcizení domu k zajištění práva z nájmu bytu v onom domě, které podle úmluvy mělo býti pro žalobkyni knihovně zajištěno, nepřihlížeje při tom ke knihovnímu lustru, že vlastnicí domu nebyla žalovaná, nýbrž Emilie L-ová. Rekursní soud zamítl nárok právě z důvodu, že žalovaná není knihovní vlastnicí. Stěžovatelka neprávem míní jednak, že rekursní soud nebyl ani oprávněn zabývati se nedostatkem knihovního vlastnictví, protože soudce povolující prozatímní opatření byl rozdílný od soudce knihovního, jednak, že žalovaná nebyla oprávněna ke stížnosti, protože nebyla knihovní vlastnicí. Oprávnění ke stížnosti do usnesení prvého soudu nelze žalované upříti již z toho důvodu, že ona jest stranou ve sporu. Proti ní také prozatímní opatření čelí a již tím, že je stranou ve sporu, je formálně oprávněna ke stížnosti. Netřeba tu řešiti, zda má takové oprávnění také vlastnice knihovní, která není žalována, protože jest to pro rozhodnutí bez významu. Ostatně stěžovatelka sama tvrdí, že knihovní vlastnice L-ová nemá zájmu na zákazu zcizení, protože kupní smlouvu již žalované odevzdala a splnila z ní své závazky. Tím sama hmotný zájem žalované dotvrzuje. Rovněž neprávem vytýká stěžovatelka, že ani rekursní soud ani soudce rozepře, který prozatímní opatření povolil, nebyli oprávněni zabývati se otázkou vlastnictví z toho důvodu, že soudce rozepře nebyl soudcem knihovním. Rozhodování o přípustnosti zápisu knihovního je rozděleno ve smyslu §u 94 druhý odstavec knih. zákona mezi dva soudy, soud povolující zápis a soud knihovní, jen tehdy, když nepovoluje zápis sám soud knihovní. Kde soud povolující je zároveň soudem knihovním, musí podle §u 94 prvý odstavec knih. zákona zkoumati jak neknihovní podmínky k povolení zápisu, tak i přípustnost jeho podle knihovního stavu. Byloť by protimyslné, by u téhož soudu jeden soudce povolil zápis, nebera zřetele na knihovní závadu, kterou z lustra vidí, a druhý soudce odpíral výkon právě pro tuto závadu. Tomu se nelze vyhnouti jenom, je-li soud, povolující zápis, rozdílný od soudu knihovního, kdežto u téhož soudu takového dělení není (§ 94 knih. zákona, čl. XVII. uv. zák. k j. n., §§ 28 a 157 jedn. ř.) Proto soudce rozepře a následkem toho i rekursní soud mohli a měli přihlédnouti ke knihovní závadě, která byla podle § 21 knih. zákona překážkou provedení knihovního zápisu prozatímního opatření zákazem zcizení. Rekursní soud také právem ji za závadu považoval. Zákaz zcizení podle čís. 6 § 382 ex. ř. účinkuje podle § 384 ex. ř. od zápisu a tento zápis jest právě podmínkou jeho účinnosti proti třetím a proto podstatnou součástí celého prozatímního opatření. Nelze-li provésti zápisu, nemůže se ani jednati o opatření podle čís. 6 § 382 ex. ř.

Citace:

Čís. 7070. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 891-892.