NPD documents search: Váž. tr., 4 (1922)

Čís. 1044.

Podmínečný odklad výkonu trestu (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).
Lze vysloviti povinnost k náhradě dle sil pouze oné škody, již způsobil ten který obžalovaný trestným činem, pro nějž byl odsouzen.
(Rozh. ze dne 14. prosince 1922, Kr II 818/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalované Adolfíny T-ové do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. září 1921, pokud jím stěžovatelka uznána byla vinnou zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II. c) tr. zák. a zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185 a), b) tr. zák. v tom směru, že zrušil napadený rozsudek ve výroku, kterým podmínečné odsouzení obžalované Adolfiny T-ové bylo ve smyslu § 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n., učiněno závislým na podmínce, že nahradí Gersonu G-ovi do jednoho roku utrpěnou škodu 1805 K rukou společnou a nedílnou se spoluobžalovanými, a zrušiv současně dle § 290 tr. ř. týž rozsudek také ve výroku o shora citované podmínce ohledně obžalované Anny M-ové a obžalované Ludmily V-ové, uznal právem, že se všem třem obžalovaným ve smyslu § 4 uvedeného zákona ukládá, by podle svých sil nahradily Gersonu G-ovi do jednoho roku škodu: 1. rukou společnou a nedílnou: a) všechny tři částkou 1385 K, b) T-ová a M-ová částkou1 255 K, c) T-ová a V-ová částkou 30 K, d). M-ová a V-ová částkou 90 K. 2. V-ová samotna částkou 45 K.
Důvody:
Dle § 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n., lze podmínečně odsouzenému uložiti mimo jiné, by podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil. V úvahu přichází zřejmě pouze škoda, kterou ten který obžalovaný způsobil trestným činem, jímž dotyčným rozsudkem byl uznán vinným. Nesejde naproti tomu na tom, v jaké formě trestného činu se obžalovaný v tom kterém směru provinil. Nebylo tudíž ani v tomto případě právní závady proti tomu, by jednotlivým obžalovaným nebylo uloženo nahraditi rukou společnou a nedílnou také škodu, způsobenou oněmi trestnými činy, které rozsudkem podřaděny byly ohledně nich skutkové podstatě spoluviny na krádeži ve smyslu § 5 tr. zák., pokud se týče podílnictví na ní dle §§ 185, 186 a), b) tr. zák. S tohoto jediného správného hlediska bylo lze uložiti obžalovaným, aby rukou společnou a nedílnou nahradily škodu, způsobenou krádeží, uvedenou pod I. 1) rozsudkového nálezu ve výši 1385 K, všechny tři, škodu způsobenou krádeží 814 kg másla v obnose 255 K, obžalované T-ová a M-ová, tvarohu v částce 30 K, T-ová a M-ová, plachty v obnosu 90 K, M-ová a V-ová, ručníku a stříbrné lžíce ve výši 45 K pak obžalovaná V-ová samotna. Překročil tudíž nalézací soud tím, že uložil všem obžalovaným jako podmínku, aby nahradily rukou společnou a nedílnou veškeru škodu, způsobenou z části pouze jednotlivými z nich, celkem 1805 K, trestní pravomoc při výměře trestu, i bylo zmateční stížnosti obžalované Adolfiny T., pokud dotyčnému výroku rozsudkovému vytýká zmatečnost dle č. 11 § 281 tr. ř., vyhověti a výrok ten zrušiti a to nejen ohledně stěžovatelky, nýbrž dle § 290 tr. ř. i v příčině ostatních dvou obžalovaných a uznati zároveň ve věci samé, jak shora uvedeno. V témž výroku rozsudkovém se neuvádí, že se obžalovaným ukládá, aby škodu nahradily »podle svých sil«, jak ustanoveno je v § 4 zákona o podmínečném odsouzení. Vadu, kterou také v tomto opomenutí shledává zmateční stížnost, i zde spatřovali dlužno vzhledem na jasné znění § 4 zákona ze dne 17. října 1919, č. 562 sb. z. a n. a dlužno tedy podle tohoto ustanovení dotyčný výrok doplniti a vysloviti. že bylo povinnosti obžalovaných, nahraditi způsobenou škodu pouze podle svých sil.

Citace:

č. 1044. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 579-580.