NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

Čís. 10197.

S hlediska § 35 ex. ř. jest přípustnou žalobní prosba, domáhající se výroku, že nárok z exekučního titulu byl staven.
Po přikázání pohledávky k vybrání nemůže ji dosavadní věřitel již zažalovati a vybrati, jen vymáhající věřitel může, a to jménem svého předchůdce, vymáhati exekučně postoupenou pohledávku k uspokojení svého vykonatelného nároku na základě usnesení o přikázání k vybrání na základě exekučního titulu dlužníkova proti poddlužníku. Okolnost, že přešlo právo vymáhati pohledávku na vymáhajícího věřitele, jemuž byla pohledávka přikázána k vybrání, jest skutečností stavící dlužníkův nárok.
Lhostejno, že usnesení přikazující pohledávku k vybrání, bylo vydáno před vydáním rozsudků, tvořícího dlužníkův exekuční titul, záleží jen na tom, že bylo poddlužníku doručeno až po této době.
Předpisu § 234 c. ř. s. nelze použíti, stalo-li se přikázání k vybrání až po prohlášení rozsudku.
(Rozh. ze dne 2. října 1930, Rv I 1519/29.)
Proti exekuci k vydobytí peněžité pohledávky, přisouzené dlužníku rozsudkem ze dne 17. ledna 1927, vystoupili dlužníci žalobou, jíž se domáhali, by exekuce byla stavena, ježto vymáhaná pohledávka byla přikázána k vybrání. Ža[obě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, uplatňující dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 503 čís. 4 c. ř. s., není opodstatněno. Pokud vytýká, že žalobní návrh, jak jej učinili žalobci, — by totiž bylo uznáno, že žalobní nárok, příslušející žalovanému z rozsudku ze dne 17. ledna 1927 jest staven (gehemmt), — neodpovídá předpisu § 35 ex. ř., stačí poukázati na rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 9453 sb. n. s., v němž bylo vysloveno, že je přípustnou žalobní prosba, domáhající se výroku, že nárok z exekučního titulu byl zrušen, po případě staven. Neobstojí ani další výtka dovolatelova, že se přikázání pohledávky k vybrání stalo již před vydáním, rozsudku sloužícího za základ exekuci, ježto prý usnesení exekučního soudu, povolující exekuci, se stalo před vydáním rozsudku ze dne 17. ledna 1927; ze spisů E 1613/26 sice vyplývá, že usnesení, povolující přikázání k vybrání, bylo učiněno již 5. listopadu 1926, že však bylo doručeno poddlužníkům, nynějším žalobcům, teprve 16. února 1927, tedy po prohlášení rozsudku. Podle § 305 ex. ř. jest přikázání k vybrání vykonáno teprve tím, že se usnesení, jímž se vyhovuje návrhu, by pohledávka byla přikázána, doručí poddlužníkovi; z toho jest vidno, že se stalo přikázání k vybrání teprve dne 16. února 1927, tedy teprve za měsíc po rozsudku sloužícím za základ exekuce. Jest sice přisvědčiti dovolateli, že podle § 234 c. ř. s. zcizení pohledávky, i exekuční zcizení, za sporu nemá vlivu na rozepři, než o to tu nejde, poněvadž se přikázání k vybrání stalo po prohlášení rozsudku, ano po jeho právoplatnosti. Po přikázání pohledávky k vybrání nemůže ji dosavadní věřitel již zažalovati a vybrati, poněvadž toto právo přísluší jen vymáhajícímu věřiteli, jemuž byla pohledávka přikázána k vybrání, jak zřejmě vyplývá z § 308 ex. ř. Jen vymáhající věřitel může, a to jménem svého předchůdce, vymáhati exekučně přikázanou pohledávku k uspokojení svého vykonatelného nároku, a to na základě usnesení o přikázání k vybrání a na základě exekučního titulu dlužníkova proti poddlužníku. Přešlo-li takto přikázáním pohledávky k vybrání právo, vymáhati pohledávku, ze žalovaného na Dr. Viléma Z-a, nastala tím, jak odvolací soud správně uznal, skutečnost, stavící nárok žalovaného z rozsudku C II 938/26, takže jsou tu i věcné předpoklady žaloby podle § 35 ex. ř.

Citace:

Čís. 10197. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 463-464.