Ku skutkové povaze §u 155 lit. a tr. z. Dle skutkových zjištění v odpor vzatého rozsudku hodil stěžovatel proti hlavě Hynka A. ze vzdálenosti asi 10 kroků prudce sekyrkou, takže letěla těsně vedle jeho hlavy a bylo, jak se praví v rozhodovacích důvodech, neštěstí zabráněno jen tím, že se A. uhnul rychle stranou. Nalézací soud vzal dle rozsudkových důvodů za prokázáno, že stěžovatel předsevzal vylíčený čin v úmyslu způsobiti A. těžké poškození tělesné, čili jak přesněji zní výrok rozsudkový, přivoditi některý z těžkých výsledků, zmíněných v § 152 tr. z. Je tudíž zřejmo, že rozsudek podřaďuje čin stěžovatelův skutkové podstatě dle druhé věty § 155 a) tr. z. Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl zmateční stížnosti pouze potud, že se nález rozsudku soudu nalézacího doplňuje tím způsobem, že trestný čin v něm uvedený nebyl dokonán náhodou a že se tudíž obžalovaný R. F. dopustil zločinu nedokoná- ného těžkého ublížení na těle podle §§ 152 a 155 tr. z. ve spojení s § 8 tr. z. Důvody: Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti č. 10 § 281 tr. z., zmateční stížnost namítá, že v odpor vzatým rozsudkem byl čin stěžovatelův, ač nebyl dokonán, jen nesprávným výkladem § 155 a) tr. z. podřaděn skutkové podstatě dokonaného zločinu ve smyslu právě uvedeného zákonného ustanovení. Nesprávnost náboru, v rozsudku takto výrazu došedšího dovozuje zmateční stížnost srovnáním § 155 a) tr. z. s ustanovením § 8 tr. z. a míní, že by byl, měl-li by právní názor nalézacího soudu uznán býti správným, pokus zločinu ve smyslu § 155 a) tr. z. vůbec vyloučen. Je pak nepochybno, že s hlediska obecné definice pojmu pokusu ve smyslu § 8 tr. z. jde v přítomném případě o čin nedokonaný, tudíž jen o pokus zločinu, a není důvodu, aby v činu stěžovatelově právě jen proto, že jde o zločin dle § 155 a) tr. z., spatřována byla skutková podstata zločinu dokonaného, jak činí rozsudek, odůvodňuje tento postup nalézacího soudu v ten smysl, že zločin dle § 155 a) tr. z. nesluší vzhledem k slovnému znění zákona, t. j. ke slovům § 155 a) tr. z. »I když zůstalo jen při pokusu«, kvalifikovati jako pokus, ač ovšem připustiti dlužno, že slovné znění § 155 a) tr. z. samo o sobě může k podobnému výkladu snadno dáti podnět. Bylo by proto na místě bývalo podřaditi čin stěžovatelův skutkové podstatě nedokonaného zločinu těžkého poškození tělesného ve smyslu §§ 8, 155 a) tr. z., což se arci v důsledku hořejšího opačného právního hlediska, zaujatého nalézacím soudem, nestalo. Zmateční stížnosti nelze však vyhověti v ten smysl, aby v odpor vzatý rozsudek byl zrušen a obžalovaný R. F. byl uznán vinným zločinem pokusu těžkého ublížení na těle dle §§ 8, 152 a 155 a) tr. z., poněvadž v důvodech rozsudku bylo výslovně zjištěno, že neštěstí bylo zabráněno jen tím, že se A. uhnul rychle stranou, že tudíž trestný čin nebyl dokonán jen náhodou a netřeba proto rozsudek zrušovati, neboť rozsudkový nález tvoří s rozsudkovými důvody jednotný celek a v rozsudkových důvodech zjištěny byly všechny pojmové znaky zločinu pokusu těžkého ublížení na těle podle §§ 8, 152 a 155 a) tr. z., stačí tedy uvésti rozsudkový nález v soulad s rozsudkovými důvody a se stavem skutkovým a právním. Rozhodnutí nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího ze dne 21. prosince 1922 čj. Kr I 1110/21-4. Dr. Lustig.