NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

b2
Č. 6678.

Státní zaměstnanci: Dobu ztrávenou ve státní pomocné službě (čl. I. § 2. min. nař. č. 20. z r. 1914) jest v příčině osvobození od placení pensijních příspěvků započísti podle odst. 3. § 165 zák. č. 103/26 pro »nárok na plné výslužné,« jestliže zaměstnanec nabyl z titulu jiné služby zásadně nároku na výslužné vůbec.
(Nález ze dne 27. června 1927 č. 10139).
Věc: Jan J. v L. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o placení pensijního příspěvku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 30. listopadu 1926 žádal st-l ve smyslu odst. 3. § 165 zák. č. 103/26 o zastavení srážek pens. příspěvku a o navrácení přeplatku. Svůj nárok odůvodnil tím, že vstoupil dne 15. září 1891 do stát. fin. služby, dovršil dne 14. března 1926 celkem 36 roků, 6 měsíců efektivní služby, tak že dne 15. března 1926 nabyl nároku na plnou pensi a není proto povinen platiti dále pens. příspěvky.
Žal. úřad nař. rozhodnutím žádost tuto zamítl, poněvadž se dle § 8 zák. č, 287/24 nepřihlíží při použití posledního odst. čl. IV. zák. č. 2/20 k době připočtené z titulu civ. nebo voj. služby za světové války a poněvadž mimo to započtení diurnistické služby povolené výnosem min. fin. z 15. listopadu 1924 má význam ve smyslu odst. 3 § 2 nař. č. 20/1914 pouze pro výměru odpočivných požitků a neodůvodňuje nárok na odpočivné požitky.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Na sporu jest otázka, zda st-l v den 15. března 1926 pokud se týče v den vydání nař. rozhodnutí, t. j. 27. prosince 1926 byl povinen k placení pens. příspěvku. Pro posouzení povinnosti té jest směrodatným jedině předpis § 165 odst. 3. platového zák. z 24. června 1926 č. 103 Sb., který nabyl dle § 215 účinnosti dnem 1. ledna 1926. Dle uvedeného předpisu jsou povinni platiti pensijní příspěvek zaměstnati v činné službě...., dokud nedosáhli nároku na plné výslužné beze zřetele k době připočtené pro vyměření pensijních požitků z titulu civ. neb voj. služby za světové války.
Jádrem sporu jest tudíž otázka, zda st-l nabyl dnem 15. března 1926 nároku na plné výslužné ve smyslu zmíněného předpisu. Žal. úřad založil svůj nárok na předpokladu, že st-l uvedeným dnem nenabyl nároku na plné výslužné, vycházeje z názoru, že započtení diurnistické služby st-lovy od 15. září 1891 do 30. září 1892 pro nárok na výslužné není přípustné vzhledem k ustanovení odst. 3. § 2 nař. min. z 25. ledna 1914 čís. 20 ř. z. Názor ten však nelze uznati správným. Uvedené nař. stanoví v odst. 1 § 2, že služ. doba ztrávená ve státní pomocné službě, která není veřejnoprávní, započte se, jestliže předcházela bezprostředně jmenování úředníkem (praktikantem) na žádost úředníkovu při vyměření jeho výslužného, a že započtení to stane se jen po vyměření výslužného a nikoli pro založení nároků na výslužné. Ustanovení tomu dlužno rozuměti jen tak, že zmíněná pomocná služba sama o sobě nemůže založiti nárok na výslužné, nikoli však, že nemá nikdy významu pro tento nárok.
Z toho plyne, že — nabyl-li státní zaměstnanec nároku na výslužné z titulu jiné služby než služby pomocné v § 2 cit. min. nař. uvedené, hleděti jest k takové službě pomocné při posuzování, zda zaměstnanec nabyl nároku na plné výslužné, a přičísti ji ke služ. době, jež založila nárok na výslužné, poněvadž by jinak ona pomocná služba nebyla započtena ani pro vyměření výslužného.
Poněvadž není sporu o tom, že st-l nabyl nároku na výslužné z titulu služby úřednické, jest při posouzení, zda nabyl nároku na plné výslužné ve smyslu 3. odst. § 165 plat. zák. ve smyslu § 2 cit. nař. min. hleděti ke služ. době, kterou ztrávil v státní pomocné službě, jestliže tato předcházela bezprostředně jeho jmenování úředníkem neb praktikantem.
Žal. úřad vycházeje z nesprávného právního názoru, v nař. výroku nevyslovil se o tom, zda st-l s připočtením doby v pomocné (diurnistické) službě ztrávené nabyl nároku na plné výslužné s hlediska 3 odst. § 165 plat. zák., učinil tak teprve v odv. spisu, k jehož vývodům st-l ovšem nemohl ve své stížnosti zaujati stanovisko. Proto nebylo také nss-u možno zabývati se otázkou právě uvedenou, o níž dosud nebylo rozhodnuto, i slušelo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 6678. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 118-119.