NPD documents search: Váž. tr., 3 (1921)

Čís. 632.

Souběh zločinu veřejného násilí dle § 83 tr. zák, se zločiny veřejného násilí dle § 85 a § 98 lit. b) tr. zák.
(Rožh. ze dne 9. prosince 1921, Kr I 767/21.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Č. Budějovicích ze dne 26. dubna 1921, pokud jím byli obžalovaní Josef C., Josef M., Josef J. a Anna Sch. z obžaloby pro zločin krádeže dle §§ 171, 173, 174 I c), II a) tr. zák. a zločin veřejného násilí dle § 98 b. tr. zák., obžalovaní Karel W. a spol. z obžaloby pro zločin veřejného násilí dle § 98 lit. b) tr. zák., dle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni, v tom směru, že napadený rozsudek zrušil a uznal obžalované Josefa Č., Josefa M. a Annu Sch. vinnými též zločinem dle § 85 lit. a) tr. zák. a obžalované Karla W. a spol. též zločinem dle § 98 lit. b) tr, zák.
Důvodу:
Po skutkové stránce zjistil nalézací soud, že dne 13. prosince 1920 vnikl dav dělníků komunistického směru v počtu asi 20 až 30 osob, mezi nimi též obžalovaní Josef C., Josef M. a Anna Sch, do tiskárny Jana Z., rozmetal tam sazbu periodického tiskopisu »Jihočecha« a odnesl hotové výtisky tohoto tiskopisu. Josef C. pokusil se rozmetati sazbu »Jihočecha« a když se mu to nepodařilo, nechal ji rozmetati jiným neznámým důvěrníkem dělnictva. Josef M. uchopil jeden balík hotových výtisků »Jihočecha«, odnesl ho pryč a spálil. Anna Sch. pak odnesla 2 balíky, které uložila u vrátného v sousední továrně k tomu účelu, by je později zničila. Za tuto činnost odsoudil nalézací soud jmenované tři obžalované pro zločin veřejného násilí dle § 83 druhý případ tr. zák., sprostil je však z obžaloby pro zločin krádeže ve smyslu §§ 171, 173, 174 I с), II a) tr. zák., jehož se prý dopustili tím, že odňali ve společnosti jako spoluzlodějové Janu Z-ovi část periodického tiskopisu v ceně 670 K. Sprošťující výrok vynesl nalézací soud z toho důvodu, že obžalovaní M. a Sch-ová, kteří odnesli celkem 3 balíky výtisků, neměli při tom úmyslu zlodějského, že jejich úmyslem bylo naopak znemožniti jen vyjití »Jihočecha«. Jednání těchto dvou obžalovaných mohlo by prý se kvalifikovati pouze jako zlomyslné poškození cizího majetku, avšak i v tomto ohledu bylo prý je z obžaloby sprostiti, poněvadž poškození, to jest násilí spáchané na jmění a statku, obsaženo je již ve skutkové povaze zločinu veřejného násilí dle § 83 tr. zák. Osvobození Josefa C. odůvodnil soud tím, že se mu průvodním řízením nedalo, vůbec dokázati, že se při odnesení věcí z tiskárny nějak súčastnil anebo tak učiniti chtěl, Zmateční stížnosti státního zastupitelství proti osvobozujícímu výroku nelze upříti částečného oprávnění. K dokonání zločinu dle § 83 druhý případ tr. zák. nestačí arci již o sobě porušení domácího práva; k ozbrojenému neb s více sebranými lidmi provedenému vniknutí do domu musí se ještě přidružiti násilí na osobách nebo věcech. Tu pak dovozuje zmateční stížnost správně, že násilí na věcech nemusí dosahovati žádné zvláštní intensity, že stačí naopak každá svémocnost, která nezakládá ještě skutkové povahy nějakého jiného trestného činu. Pojem násilí ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nevyžaduje proto nikterak, by věci napadené byly odneseny a zničeny. V této činnosti nelze v případě, o nějž tu jde, shledávati arci zločinu krádeže, poněvadž nalézací soud vyslovuje na základě výsledků průvodních, že se tak nestalo v úmyslu zlodějském. Naproti tomu jsou však obžalovaní M. a Sch-ová zodpovědní za zlomyslné zničení výtisků a škodu tím způsobenou. Jak již uvedeno, zjišťuje nalézací soud, že dav do tiskárny Z-ovy vniknuvší, odnesl hotové výtisky, že zejména M. odnesl 1 balík a jej spálil, Sch-ová pak, že odnesla 2 balíky výtisků, chtějíc je dle zjištění rozsudku rovněž zničiti. Osoby do tiskárny vniknuvší, tudíž i jmenované dva obžalované dlužno dle prokázaného stavu věci považovati za spolupachatele, spolupůsobící vědomě s týmž úmyslem a za týmž cílem, důsledkem čehož ručí a zodpovídá každý z nich ze celkový výsledek společné činnosti. I nalézací soud uznává v zásadě trestní zodpovědnost obžalovaných za uvedené zlomyslné poškození cizího majetku, míní však, že poškození to jest jako násilí, spáchané na jmění a statku, obsaženo již ve skutkové povaze zločinu dle § 83 tr. zák. Jak však již naznačeno, mohlo se násilí na jmění a statku jeviti též v jiném způsobe, nežli ve zlomyslném poškození cizího majetku. Ustanovení § 83 tr. zák., jehož nalézací soud jedině použil, nevyčerpává proto celého děje skutkového, v němž dochází úplného stelesnení i skutková povaha zločinu dle § 85 lit. a) tr. zák. a jímž proto oba obžalovaní musili býti uznáni· vinnými.
Pro tento zločin bylo odsouditi však i obžalovaného Josefa C., třebaže ohledně něho soud zjišťuje, že se mu nedalo dokázati, že při Odnesení věcí z tiskárny nějak se súčastnil, nebo tak učiniti chtěl. Neboť vzhledem k tomu, že i on vnikl spolu s davem do tiskárny Z-ovy a že i jeho dlužno považovati ve smyslu hořejších úvah za spolupachatele, padá i jemu dle zásad o spolupachatelství platných na vrub zlomyslné poškození uvedených věcí.
Ohledně obžalovaných M-а, Sch-ové a С-y bylo proto odůvodněné dle č. 9 a) § 281 tr. ř. zmateční stížnosti státního zastupitelství vyhověti a uznati právem jak shora vytčeno.
Pokud jde o obžalované Karla W. a spol. zjistil skutkově nalézací soud, že obžalovaní Karel W., Josef M. a Alois K. vyhrožovali při zabrání H-ovy továrny tamnímu úřednictvu okamžitým propuštěním, Karel W. mimo to majitelům firmy a řediteli C-ovi zabráním i ostatního jmění, tedy ublížením na majetku, by na úřednictvu vynutili konání, t. j. splnění nových mzdových požadavků, pokud se týče převzetí závodní radou, při čemž pohrůžka byla taková, že jí mohla v ohrožených hledě na okolnosti a osobní jich povahu a na důležitost zla, jímž pohroženo, býti vzbuzena důvodná obava, při čemž škoda, jíž pohroženo, převyšovala 2000 Kč a škoda, která by z vynucovaného konání a dopuštění byla vzešla, převyšovala 600 Kč. Soud neshledal však v tomto jednání skutkové povahy zločinu veřejného násilí dle § 98 lit. b) tr. zák., jelikož prý jest jako násilí, spáchané na majiteli továrny a na jeho lidech domácích (úřednictvu) částí skutkové povahy zločinu dle § 83 tr. zák., kterýmž obžalovaní uznáni byli vinnými, a nemůže prý jim proto býti ještě zvláště přičítáno. Ani zde tedy neuznává nalézací soud možnost souběhu zločinu dle § 83 tr. zák. a zločinu § 98 lit. b) tr. zák., maje nesprávně za to, že i když násilí na domácích osobách dosahuje skutkové povahy jiného zločinu, jako v tomto případě zločinu § 98 lit. b) tr. zák., je tato skutková povaha zahrnuta již ve skutkové povaze zločinu dle § 83 tr. zák. Náhled tento odporuje však ustanovení '§ 34 tr. zák. Skutková podstata zločinu dle § 83, druhý případ tr. zák. byla v tomto případě naplněna vtrhnutím obžalovaných do, továrny firmy H. a zabráním této továrny ve prospěch dělnictva, a vydáním různých svémocných opatření, týkajících se správy této nemovitosti (sesazením ředitele Jindřicha C., zabráněním jeho vstupu do továrny, obsazením telefonu, dáním rozkazů úřednictvu ohledně opatření a vyplácení peněz atd.). Zrušovací soud vyslovil již v četných rozhodnutích, že již v pouhém zabrání cizí nemovitosti a ve svémocných úkonech uvedeného způsobu dlužno shledávati násilí na jmění a statku, poněvadž se tím odnímá oprávněné osobě právo volného nakládání s jejím majetkem, jež jí dle platných zákonů přísluší, takže již takovéto protizákonné a svémocné zasahování do majetkové sféry osoby oprávněné nelze označiti jinak než jako násilí. Vyhrožovali-li však obžalovaní kromě toho úřednictvu, pokud se týče majiteli továrny způsobem shora zjištěným, pak dopustili se vedle zločinu dle § 83 tr. zák. též zločinu vydírání dle § 98 b) tr. zák., jehož skutkové náležitosti nalézací soud jak v objektivním tak i subjektivním směru vzal za dány. Jdeť tu o dvojí trestnou činnost, z níž jedna spadá pod ustanovení § 83 tr. zák., druhá pak pod § 98 lit. b) tr. zák.

Citace:

č. 632. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 473-476.