Č. 1051.

Ochranné známky: I. Při ohlášení známky ochranné dle zák. z 24. července 1919 č. 471 sb. z. a n. jest úřad známkový oprávněn zkoumati způsobilost známky k zápisu, ať byla známka již dříve zapsána čili nic. — II. Známka »Waschwunder« jako výhradný údaj o určení a jakosti zboží.
(Nález ze dne 10. prosince 1921 č. 16537.)
Prejudikatura: k č. I. nál. č. 703.
Věc: Firma E. Sch. v P. proti ministerstvu průmyslu, obchodu a živností (zast. min. místotaj. Drem J. Fialou) stran ochranné známky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stížnost obrací se proti rozhodnutí ministerstva obchodu, jímž bylo vysloveno, že známka stěžující si firmou k zápisu u obchodní a živnostenské komory v Plzni pro prací prášek přihlášená a pod č. 1456 v rejstříku zapsaná neměla býti zapsána podle § 1 známkové novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z., poněvadž obsahuje výlučně údaj určení a kvality zboží.
Poukazuje-li stížnost k tomu, že známka je zapsána bez závady již od roku 1914 a byla v roce 1919 přihlášena znovu, a chce-li tím snad potříti právo úřadu, aby nařídil výmaz známky později, jest k tomu podotknouti: Nehledě k tomu, že ustanovení § 21 lit. d) známk. zákona ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. (novela ze dne 17. března 1913 č. 22) samo, na základě něhož žalovaný úřad výmaz známky nařídil, neomezuje právo ministerstva naříditi výmaz známky neprávem zapsané nijakou hlůtou a není tedy použití práva toho vyloučeno tím, že známka již po několik let v rejstříku byla zapsána, dlužno míti na zřeteli, že v daném případě jde, jak ze spisů je patrno, o známku, která přihlášena byla k zápisu pro území republiky československé dne 22. července 1919, že tedy šlo po rozumu zákona z 24. července 1919 č. 471 sb. z. a n. o zápis nový, při němž úřad byl již z tohoto důvodu oprávněn způsobilost známek k zápisu zkoumati beze zřetele k tomu, byla-li již známka dříve zapsána čili nic (srovnej nález tohoto soudu z 10. února 1921 č. 1542, Boh. č. 703).
Ale také pokud stížnost popírá, že by známka obsahovala toliko udání o určení a jakosti zboží, nemohl ji nejvyšší správní soud uznati za důvodnou. Stížnost připouští sice, že prvá část známky (Wasch) označuje určení zboží, dovozuje však, že připojením sleva »wunder« přestala býti známka pouhým takovým údajem. Při tom poukazuje k tomu, že slovo tvořící druhou část známky (wunder) podle svého vlastního významu není označením nějaké vlastnosti nebo jakosti. K tomu jest podotknouti, že ve smyslu § 1 známk. novely je zcela lhostejno, zdali slovo za známku zvolené již dle svého původního filologického významu nějakou vlastnost značí, či zdali dle obvyklého pojímání všeobecně neb aspoň v příslušných kruzích se k označení vlastnosti užívá (na př. symbolicky nebo podobně). Jestliže však stěžovatel chtěl tu snad dovoditi, že právě spojením obou částí slova tvořícího známku pozbyla známka povahy výlučného údaje o určení a jakosti zboží, sluší ovšem přiznati, že dle povahy věci nelze předem naprosto vylučovati možnost, že by za určitých okolností nějaká kombinace slov, z nichž každé o sobě bylo by předpisem § 1 známk. novely z registrace vyloučeno, právě tímto svým složením závadného charakteru pozbyla. Ale úsudek o tom, zdali v konkrétním případě známka obsahující prvky, z nichž každý o sobě vyznačuje vlastnost a určení, jich sloučením pozbyla charakteru výhradného údaje o oněch momentech čili nic, může být jen výsledkem hodnocení určitých faktických okolností, tedy nikoli výsledkem jejich zařazení pod normu právní a proto podléhá úsudek ten prozkoumání nejvyššího správního soudu jen s hlediska formální, nikoli věcné správnosti. Poněvadž pak po formální stránce stížnost naříkanému rozhodnutí nějaké vady řízení nevytýká a soud také takových vad, k nimž by musil přihlížeti z moci úřední, neshledal, musil soud také svému nálezu položiti za podklad úsudek žalovaného úřadu, že sporná známka obsahuje výhradně údaj o určení a jakosti zboží.
Jestliže pak na tomto základě úřad vyslovil, že známka má býti vymazána (§ 21 d) známkové novely), nemohl v tom soud nalézti ani porušení zákona a proto stížnost zamítl.

Citace:

č. 1051. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1025-1026.