Čís. 2113.

Smlouva o koupi dluhopisů válečné půjčky, uzavřená pod podmínkou, že jich bude lze použíti k zaplacení válečné daně, jest neplatnou, byla-li uzavřena v době, kdy plat takový byl již zakázán.
(Rozh. ze dne 12. prosince 1922, Rv I 729/22.)
V prvních dnech prosince 1918 koupil žalobce od žalovaného dluhopisy rakouských válečných půjček s výhradou, že bude jich moci použíti ku placení válečné daně, a zaplatil za ně kupní cenu. Když pak později bylo žalobcovo placení válečné daně válečnou půjčkou prohlášeno finančními úřady právoplatně za neplatné, žaloval žalobce v prosinci 1920 o vrácení kupní ceny. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl maje za to, že žalobce zmeškal lhůtu § 933 obč. zák. Odvolací soud žalobě vyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Vezmou-li se za základ skutková zjištění odvolacího soudu, že kupní smlouva o dluhopisech rakouské válečné půjčky stala se s tou výhradou, že žalobce bude moci použíti koupených dluhopisů k zaplacení válečné daně, a že tento konečný účel koupě byl výslovně učiněn podmínkou smlouvy, a nesporná okolnost, že příslušné finanční úřady prohlásily placení válečné daně koupenými a berním úřadem v L. přijatými dluhopisy válečné půjčky za neplatné — neobstojí výtka, že odvolací soud, vyhověv žalobě, nesprávně posoudil věc po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). V době, kdy kupní smlouva byla učiněna, platilo již nařízení Národního výboru ze dne 2. listopadu 1918, čís. 19 sb. z. а n., jímž bylo zrušeno povolení, platiti válečnou daň dluhopisy rakouských válečných půjček; platnost kupní smlouvy byla tedy učiněna závislou na podmínce nemožné a kupní smlouva byla neplatná, ať již za podmínku položen byl konečný účel nebo pohnutka (§ 901 obč. zák.), a ať šlo o podmínku odkládací nebo rozvazovací (§§ 968, 897, 898 obč. zák.). Když tomu tak jest, může žalobce dle § 1435 obč. zák. požadovati zpět to, co dal za účelem splnění smlouvy, t. j. peníz 4200 K, proti tomu, že vrátí žalovanému to, co od něho obdržel, totiž dluhopisy válečných půjček. Ježto jde o nárok kondikční, nemají místa ustanovení § 933 obč. zák. o zániku nároku ze správy, ani předpisy §§ 871, 875, 1294, 1295 obč. zák., jichž žalovaný se dovolává — aniž lze tvrditi, že nahodilá škoda stíhá žalobce. Případná škoda jde na vrub žalovaného, v jehož jmění se přihodila (§ 1311 obč. zák.).

Citace:

č. 2113. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1225-1226.